22. kapitola — Jonáš

Jedním z největších měst starověku bylo Ninive, hlavní město Asýrie. Protože leželo na úrodných březích Tigridu, bylo to “veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny” Jonáš 3,3.SU 105.1

V tehdejší době bylo Ninive obávaným místem zločinu a bezbožnosti. “Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce.” Prorok Nahum přirovnal jeho obyvatele ke krvelačným lvům. Otřesen jejich krutostí napsal: “Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?” Nahum 3,1.19.SU 105.2

Všichni obyvatelé Ninive však nebyli zkažení. Mnoho z nich toužilo po něčem lepším, a kdyby dostali příležitost dozvědět se o živém Bohu, jistě by se odvrátili od svých zlých cest. Proto se jim Bůh zjevil a vyzval je k pokání.SU 105.3

Jonáš uslyšel Hospodinovo slovo: “Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.” Jonáš 1,2. Jonáš byl v pokušení pochybovat o moudrosti tohoto povolání. Zdálo se mu být zbytečné hlásat toto poselství v tak pyšném městě jako Ninive. Neuvědomoval si, že Bůh, kterému slouží, je vševědoucí a všemohoucí. Zatímco váhal, satan využil příležitosti a zmalomyslněl ho natolik, že “Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše” Jonáš 1,3. Našel si loď, která se chystala vyplout, “zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil” Jonáš 1,3.SU 105.4

Jonáš byl pověřen velmi odpovědným úkolem. Kdyby jej bez váhání splnil, okamžitě by mu Bůh požehnal. Ale ani tehdy, když se dal na útěk, jej Bůh neopustil. Rozhodl se, že skrze zkoušky a zvláštní projevy prozřetelnosti obnoví Jonášovu víru.SU 105.5

Bůh Jonášovi nedovolil pokračovat v jeho bezhlavém útěku. “I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.” Jonáš 1,4.5.SU 105.6

Přišel za ním vyděšený velitel lodi a řekl mu: “Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.” Jonáš 1,6.SU 105.7