Kristus a Šalomoun

Na rozdíl od Šalomouna Kristus nikdy neusiloval o sebevyvýšení, přestože měl k dispozici “veškerou moc”. Ani náznak touhy po světské slávě nezastínil jeho službu lidem. Všichni, kdo jej chtějí následovat, by si z něj měli vzít příklad. On dokázal využít každé příležitosti, která se mu při jeho putování naskytla.SU 27.2

Na svých cestách napříč Izraelem pobýval často v Kafarnaum. Protože toto město leželo na křižovatce cest vedoucích z Damašku do Jeruzaléma a z Egypta ke Středozemnímu moři, bylo to příhodné místo pro záchranu lidí. Tímto městem procházeli lidé z nejrůznějších koutů světa. V jeho ulicích se Kristus setkával s lidmi všech národností a společenských tříd, a tak se jeho učení dostalo do okolních zemí. Díky tomu vzrostl zájem o proroctví týkající se Mesiáše a jeho poslání mohlo být představeno světu.SU 28.1

V dnešní době se nám nabízí mnohem více příležitostí k oslovení lidí než v dobách izraelského království. Dopravní možnosti se více než ztisíceronásobily. Kristovi následovníci mají po vzoru svého Mistra zaujmout výhodné postavení na dopravních tepnách, kde mohou oslovit davy lidí přicházející z nejrůznějších koutů světa. Je důležité, aby skryli své já v Bohu a snažili se jim představit pouze drahocenné biblické pravdy, které zakoření a vyroste z nich rostlina věčného života.SU 28.2

Je zdrcující sledovat selhání Izraele, kdy král i celý národ nesplnili poslání, které jim bylo svěřeno. Tam, kde oni selhali, musí být dnešní zástupci nebeského království silní, protože na nich leží odpovědnost za dokončení díla, které lidem svěřil Bůh, a za přípravu lidí na den posledního soudu. Je ale třeba počítat s tím, že stejné síly, které působily na Izrael za Šalomounovy vlády, působí i dnes. Nad nimi je možné zvítězit jen s Boží pomocí. Tento souboj by nás měl vést k sebezapření, měli bychom přestat spoléhat na vlastní schopnosti a vypěstovat si hlubokou závislost na Bohu. Díky tomu budeme schopni využít každé příležitosti k záchraně druhých.SU 28.3

Při seznamování světa, který se utápí v temnotě hříchu, s krásou svatosti zrcadlící se v životech těch, kdo mají Kristova ducha sebezapření, vyvyšují božské zájmy nad lidské a starají se o potřeby lidí, kteří hladovějí po evangeliu, bude církev provázet Boží požehnání.SU 28.4