Přísný trest
Se slzami v očích Jeremjáš naléhal na Sidkijáše, aby zachránil sebe i své poddané. Znovu mu připomněl, že pokud neposlechne Boží rady, přijde o život a všechen jeho majetek padne do rukou Babylóňanů. Král však odmítl vzít zpět své rozhodnutí. Usmyslel si, že se bude řídit radami falešných proroků. Nechal se zcela ovládnout veřejným míněním. Přestože nezamýšlel páchat zlo, nechtěl se ani postavit na stranu dobra.SU 173.4
Byl dokonce tak zbabělý, že si ani nepřál, aby se lidé dozvěděli, že se radil s Jeremjášem. Kdyby Sidkijáš statečně přiznal, že věří prorokovým slovům, která se z poloviny stejně už naplnila, mohl tím zabránit velkému pustošení. Měl tehdy prohlásit: Poslechnu Hospodina a zachráním město před zničením. Miluji pravdu, nenávidím hřích a budu se řídit radami Vládce Izraele.SU 174.1
Lidé by si vážili jeho odvahy a ti, kteří nevěděli, ke komu se připojit, by se jednoznačně postavili na stranu práva. Kdyby se směle zastal spravedlnosti, získal by obdiv svých poddaných a Juda by byl ušetřen nebývalého krveprolití, hladomoru a zničení ohněm.SU 174.2
Sidkijášova zbabělost byla hříchem, za který zaplatil strašlivou cenu. Nepřítel se přihnal jako divoká povodeň a zničil město. Židovská vojska se v panice dala na útěk. Sidkijáš byl zajat a jeho synové zemřeli před jeho očima. Následně byl král odvlečen jako zajatec z Jeruzaléma, byly mu vypíchnuty oči a po příjezdu do Babylónu bídně zahynul. Ani překrásný chrám, který byl po celá staletí ozdobou vrcholku hory Sijón, nebyl ušetřen. “Dům Boží spálili, jeruzalémské hradby strhli, všechny jeho paláce vypálili a všechno vzácné zařízení bylo zničeno.” 2. Paralipomenon 36,19. Velekněz, starší a velmožové byli odvlečeni do Babylónu a tam jako zrádci popraveni. Ostatní byli zajati a museli sloužit králi Nebúkadnesarovi a jeho synům.SU 174.3
O Jeremjášovi se píše: “Nebúkadnesar, král babylónský, vydal prostřednictvím velitele tělesné stráže Nebúzaradána příkaz o Jeremjášovi: ‘Vezmi jej do své péče a nedělej mu nic zlého. Učiň mu, oč tě požádá.’” Jeremjáš 39,11.12.SU 174.4
Když jej babylónský velitel tělesné stráže pustil na svobodu, prorok se rozhodl, že se připojí k pozůstatku lidu, kterým Kaldejci dovolili stát se vinaři a rolníky (viz Jeremjáš 52,16). Nad nimi ustanovili Babylóňané místodržícím Gedaljáše. Ten byl však po několika málo měsících zákeřně zabit. Lidé, kteří prošli velkým utrpením, se rozhodli, že utečou do Egypta. Jeremjáš proti tomuto rozhodnutí rázně vystoupil: “Nevstupujte do Egypta,” prosil je. Lidé však jeho slova nebrali vážně a “celý pozůstatek judského lidu” hledal své útočiště v Egyptě. “Vstoupili do země egyptské, Hospodina neuposlechli.” Jeremjáš 43,2.5.7.SU 174.5
Prorokův zármutek nad zvráceností těch, kteří se měli stát světlem světa a okrasou Sijónu, ale místo toho byli odvedeni do babylónského zajetí, je patrný z nářků, které se dochovaly a staly se připomínkou toho, jak bláznivé je odvrátit se od Hospodina a spolehnout se na lidskou moudrost. Obklopen zkázou Jeremjáš s důvěrou vyznal: “Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.” Neustále se modlil: “Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.” Pláč 3,22.40.SU 174.6
Nyní byl však Sijón zničen a Boží lid v zajetí. Naplněn žalem prorok zvolal:SU 175.1
“Jak samotno sedí
město, které mělo tolik lidu!
Je jako vdova,
ač bylo mocné mezi pronárody.
Bylo kněžnou mezi krajinami,
a je podrobeno nuceným pracím.
Za noci pláče a pláče,
po líci slzy jí kanou,
ze všech jejích milovníků
není nikdo, kdo by ji potěšil.
Všichni její druhové se k ní
zachovali věrolomně,
stali se jejími nepřáteli.
Juda… odpočinutí nenachází…
Všechny jeho brány
jsou zpustošené,
jeho kněží vzdychají,
jeho panny jsou zarmoucené,
hořko je sijónské dceři.
Její protivníci nabyli vrchu,
její nepřátelé si žijí v klidu…” Pláč 1,1-5.SU 175.2
“Jak zahalil oblakem
ve svém hněvu
Panovník sijónskou dceru!
Srazil z nebe na zem
okrasu Izraele.
Nebyl pamětliv
podnože svých nohou
v den svého hněvu.
Napjal svůj luk jako nepřítel,
pozvedl pravici
jako protivník
a hubil všechny,
kdo byli žádoucí oku;
ve stanu sijónské dcery
vylil svoje rozhořčení
jako oheň.” Pláč 2,1.4.SU 175.3
“Rozpomeň se, Hospodine,
co se nám stalo…
Naši otcové zhřešili, už nejsou,
a my neseme jejich nepravosti.
Otroci se stali našimi vládci
a nikdo nás z jejich rukou
nevytrhne.
Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny
jak za dnů dávnověkých.” Pláč 5,1.7.8.21.SU 175.4