Achab
Dva roky před Ásovou smrtí se v Izraeli ujal vlády král Achab. Jeho působení se hned od začátku vyznačovalo strašným odpadlictvím. “Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním.” Choval se tak, jako by “mu bylo málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova” 1. Královská 16,30.31. Troufale zaváděl lid do nejhoršího pohanství.SU 41.8
“Vzal si ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů,” která s sebou přivedla Baalovy kněze, “a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří” 1. Královská 16,31.32.SU 41.9
Pod vlivem své ženy Jezábel dal Achab vystavět pohanské oltáře na mnoha návrších a způsobil, že téměř celý Izrael začal uctívat Baala. “Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena.” 1. Královská 21,25. Achabův sňatek s pohankou, která sloužila cizím bohům, měl strašlivé následky jak na Achabův život, tak na celý národ. Rázná Jezábel si velmi snadno přizpůsobila královu povahu svým potřebám. Kvůli svému sobectví nedokázal král docenit milost, kterou Bůh prokazoval Izraeli, ani rozpoznat, že skutečným ochráncem a vůdcem vyvoleného národa je Hospodin.SU 43.1
Za vlády krále Achaba se Izrael od Boha velmi vzdálil. Temný mrak odpadlictví zastínil celou zemi. Všude byly rozmístěny obrazy Baala a bohyně Ašéry. A také modlářské chrámy se velice rozmnožily. Vzduch byl nasycen kouřem obětí obětovaných falešným bohům. Na návrších a v údolích se rozléhaly opilé výkřiky pohanských kněží, kteří obětovali slunci, měsíci a hvězdám.SU 43.2
Jezábel a její kněží učili lid, že modly jsou pravá božstva, která prostřednictvím tajemné moci ovládají pozemské, nebeské a vodní živly. Zurčící potůčky, prameny životodárné vody, chladivá rosa, déšť, díky kterému pole dávala úrodu — o tom všem tvrdili, že je to projev Baalovy a Ašéřiny náklonnosti. Pravý Dárce všeho dobrého a dokonalého byl v té době zcela přehlížen. Lidé zapomněli, že slunce, mraky a všechny přírodní živly podléhají svrchované vládě jediného živého Boha.SU 43.3
Bůh skrze své věrné posly znovu a znovu posílal odpadlému králi a svému lidu důrazná varování, ale jeho slova byla marná. Lidé zaslepení úchvatnou podívanou a fascinujícími modloslužebnými obřady se zcela vydali omamným a degradujícím rozkoším pohanské bohoslužby. Světlo, které získali díky Boží milosti, zastínil temný mrak.SU 43.4
Nikdy dříve vyvolený národ od Boha neodpadl tak daleko. V té době v Izraeli působilo “čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných” 1. Královská 18,19. Nikdo jiný než Bůh nemohl vyvolený národ zachránit před naprostým zničením. A přestože se od něj vyvolený národ vzdálil dobrovolně a nechal se svést k hříchu, Bůh se jej i nadále snažil zachránit a chystal se k němu poslat jednoho ze svých nejmocnějších proroků.SU 43.5