Druhý rok sucha

Uplynul druhý rok a nelítostné nebe nevydalo ani kapku deště. Děti umíraly před zraky svých zbědovaných rodičů. Přesto však Izrael nedokázal ve svém utrpení rozpoznat výzvu k pokání, které mělo Izraeli zabránit, aby se nadobro vymanil z pout Boží milosti a odpuštění.SU 47.3

Odpadnutí izraelského lidu bylo daleko větším zlem než všechny hrůzy hladomoru dohromady. Jelikož jim Bůh toužil pomoci obnovit jejich víru, musel dopustit, aby prožívali velké trápení. “Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? … Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.” Ezechiel 18,23.32.SU 47.4

Bůh nejprve do Izraele posílal posly, kteří lid vyzývali k tomu, aby obnovil svou věrnost Bohu. Izraelci je však v rozhořčení vyhnali a nyní se jejich nenávist obrátila proti proroku Elijášovi. Kdyby se jim dostal do rukou, ochotně by jej vydali královně Jezábel, jako by umlčení jeho hlasu mělo zabránit naplnění jeho poselství.SU 47.5

Existoval však jen jediný způsob, jak mohl zbloudilý Izrael od sebe odvrátit kárající ruku Všemohoucího. Zaslíbení znělo jasně: “Uzavřu-li nebesa, takže nebude deště, přikážu-li kobylkám, aby hubily zemi, pošlu-li na svůj lid mor, a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.” 2. Paralipomenon 7,13.14. Aby mohl splnit toto zaslíbení, Bůh se rozhodl zadržovat rosu a déšť tak dlouho, dokud se lidé nerozhodnou změnit svůj tvrdohlavý postoj.SU 47.6