Osudná chyba

Achazovo zhoubné modlářství, ve kterém setrvával i přes upřímná varování proroků, přineslo neblahé následky: “Proto Judu a Jeruzalém postihlo Hospodinovo rozlícení a učinil je obrazem hrůzy a předmětem úděsu a pošklebků…” 2. Paralipomenon 29,8. Království začalo rychle upadat a jeho existence byla brzo ohrožena nepřátelskými vojsky. “Tehdy vytáhli Resín, král aramejský, a Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do boje proti Jeruzalému.” 2. Královská 16,5.SU 126.1

Kdyby Achaz a obyvatelé jeho království věrně sloužili Hospodinu, neměli by strach z tak neobvyklého spojenectví, které se proti nim vytvořilo. Protože se však obávali soudů, které na ně měl seslat rozhněvaný Bůh, “i zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru” Izajáš 7,2. V této kritické situaci Hospodin vyzval Izajáše, aby předstoupil před třesoucího se krále a řekl mu: “Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli… Nedbej, že Aram i Efrajim a syn Remaljášův se dohodli proti tobě na zlé věci… Toto praví Panovník Hospodin: ‘Nedojde k tomu a nestane se to.’” Izajáš 7,4.5.7.SU 126.2

Dopadlo by to s Judskem dobře, kdyby Achaz přijal toto poselství a hledal pomoc v nebi. On se však místo toho rozhodl spolehnout se na sílu vojsk a požádal o pomoc pohany. V zoufalství poslal vzkaz k Tiglat-pileserovi, asyrskému králi: “Jsem tvůj otrok a tvůj syn. Vytáhni a vysvoboď mě ze spárů krále aramejského a ze spárů krále izraelského, kteří proti mně povstali.” 2. Královská 16,7. Ke své žádosti připojil vzácný dar z královské pokladnice a z chrámového skladiště.SU 126.3

Pomoc, o kterou žádal, byla poslána. Achazovi se na nějaký čas ulevilo, ale Judsko za to muselo zaplatit obrovskou cenu. Krátce na to začala Asýrie vyhrožovat, že Judsko obsadí a zničí. Achaz a jeho nešťastní poddaní se nyní třásli strachem z toho, že padnou do rukou krutých Asyřanů. “Hospodin totiž pokořoval Judu” kvůli jeho přestoupením.SU 126.4

Místo aby se Achaz kál, protože na Judsko dopadaly tresty, “dále se zpronevěřoval Hospodinu… Obětoval damašským bohům… Řekl: ‘Bohové aramejských králů, ti jim pomáhají; budu jim obětovat a pomohou i mně.’” 2. Paralipomenon 28,19.22.23.SU 126.5

Ke konci své vlády dal bezbožný král zavřít chrámová vrata. Nikdo už více nepřinášel oběti za hříchy lidu. Boží dům zpustl a na nárožích Jeruzaléma se uctívala pohanská božstva. Zdálo se, že pohanství zvítězilo.SU 126.6

Avšak i v Judsku bylo mnoho těch, kteří se naučili důvěřovat Bohu. Ti byli Izajášovou a Micheášovou nadějí v době, kdy všude kolem sebe viděli jen zkázu, kterou napáchal král Achaz v posledních letech své vlády. Svatyně sice byla zavřená, ale ti, kdo zůstali věrní Bohu, s jistotou vyznávali: “S námi je Bůh… Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte. Vám bude svatyní…” Izajáš 8,10.13.14.SU 127.1