Královna ze Sáby
Jednoho dne Šalomouna navštívila královna ze Sáby. Donesly se jí zvěsti o jeho moudrosti a překrásné svatyni, kterou nechal postavit, a tak se rozhodla, že ho “vyzkouší hádankami” a na vlastní oči se podívá na jeho slavné dílo. “Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci.” Šalomoun ji při té příležitosti seznámil s Bohem celého stvoření, s jedinečným Stvořitelem, který přebývá v nebesích a vládne celému vesmíru. “Šalomoun jí zodpověděl všechny její otázky; ani jedna otázka nebyla pro krále tak tajemná, že by ji nezodpověděl.” 1. Královská 10,1-3; (viz 2. Paralipomenon 9,1.2).SU 25.2
“Když královna ze Sáby viděla všechnu Šalomounovu moudrost a dům, který vybudoval… zůstala bez dechu. Řekla králi: ‘Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina. Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, kterou jsem slyšela.’” 1. Královská 10,4-7; (viz 2. Paralipomenon 9,3-6).SU 25.3
Šalomoun královnu seznámil s tím, odkud jeho moudrost a blahobyt pocházejí, a ona nemohla jinak než vyznat: “Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost.” 1. Královská 10,9. Bůh si přeje, aby jeho dílo mělo takovýto vliv na všechny lidi.SU 25.4
Kdyby i nadále Šalomoun odvracel pozornost lidí od své osoby k tomu, který mu dal moudrost, bohatství a slávu, čekala by jej slibná budoucnost. Když však Šalomoun vystoupil na vrcholek své slávy, zatočila se mu hlava, ztratil rovnováhu a padl. Jelikož byl vystaven neustálé chvále, nakonec lidem dovolil, aby o něm hovořili jako o tom, kdo má největší zásluhy na kráse budovy, která byla postavena k oslavě jména Boha Izraele.SU 25.5
Tak se stalo, že chrám zasvěcený Hospodinu mezi národy proslul jako Šalomounův chrám. Člověk si začal přivlastňovat slávu, která náležela jedině tomu, kdo je “vyšší než nejvyšší” (viz Kazatel 5,7). Dokonce i dnes se o chrámu, o němž Šalomoun prohlásil: “Tento dům, který jsem vybudoval, [se] nazývá tvým jménem,” (2. Paralipomenon 6,33) hovoří jako o Šalomounovu chrámu.SU 26.1
Největší lidskou slabostí je to, když dovolíme, aby nás druzí chválili za dary, které jsme získali od Boha. Když ale věrně poukazujeme na krásu Božího jména, Hospodin má naše jednání pod kontrolou a může v nás rozvíjet duchovní a intelektuální schopnosti.SU 26.2
Ježíš, božský Učitel, vedl své učedníky k tomu, aby se modlili: “Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.” Matouš 6,9. A neměli zapomenout vyznat: Tobě patří sláva.SU 26.3
Velký Lékař vytrvale odvracel pozornost lidí od sebe ke Zdroji své moci. Když například zástupy viděly, “že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského” Matouš 15,31.SU 26.4
“Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.” Jeremjáš 9,23.24.SU 26.5