Trpící Mesiáš

V prorockém vidění David předpověděl, že příchod Mesiáše bude “jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země” 2. Samuelova 23,4. A Ozeáš prohlásil: “Jako jitřenka, tak jistě on vyjde.” Ozeáš 6,3. Nenápadně a jemně začíná na zemi dopadat denní světlo, proniká temnotou a probouzí zemi k životu.SU 259.3

Izajáš uvádí:SU 259.4

“Narodí [se nám] dítě,
bude nám dán syn,
na jehož rameni spočine vláda
a bude mu dáno jméno:
‚Divuplný rádce,
Božský bohatýr,
Otec věčnosti,
Vládce pokoje.’” Izajáš 9,5.SU 259.5

Tato a jim podobná slova posilovala víru těch Izraelců, kteří ve všech dobách spoléhali na Boha. Četli statě o tom, jak Hospodin pomaže Mesiáše k tomu, aby “nesl radostnou zvěst pokorným”, pošle jej “obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně” Izajáš 61,1.2. A se zármutkem a v hluboké pokoře naslouchali prorockým slovům, která hovořila o Mesiášově zavržení a utrpení.SU 259.6

“Byl v opovržení,
kdekdo se ho zřekl,
muž plný bolestí,
zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si člověk
zakryje tvář,
tak opovržený,
že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci,
jež nesl,
naše bolesti na sebe vzal,
ale domnívali jsme se, že je raněn,
ubit od Boha a pokořen…
Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou,
jej však Hospodin postihl
pro nepravost nás všech.” Izajáš 53,3.4.6.SU 259.7

Jako zástupce a ručitel za hříšného člověka se měl Kristus podrobit Boží spravedlnosti. Skrze žalmistu Vykupitel sám o sobě prohlásil:SU 260.1

“Srdce potupou mi puká,
jsem jak ochrnulý.
Na soucit jsem čekal, ale marně;
na ty, kdo by potěšili —
nenašel se nikdo.
Do jídla mi dali žluč,
když jsem žíznil,
dali mi pít ocet.” Žalm 69,21.22.SU 260.2

Dále předpověděl: “Sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.” Žalm 22,17-19.SU 260.3

Jakkoli jsou tyto obrazy utrpení a kruté smrti Zaslíbeného zarmucující, obsahují též mnoho pozitivního, protože “Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu” Izajáš 53,10.SU 260.4

Láska k hříšníkům vedla Krista k tomu, že za ně zaplatil výkupné. Nikdo jiný než on nemohl muže a ženy vysvobodit z moci nepřítele. V jeho životě nebyl patrný ani sebemenší náznak sobectví. Boží Syn nikdy nezatoužil po poctách, které tento svět projevuje těm, kdo zastávají vysoké postavení, jsou majetní a talentovaní. Mesiáš nevyužil žádný z prostředků, jimiž lidé získávají náklonnost druhých. Jeho sebezapření popsal prorok takto:SU 260.5

“Nekřičí a hlas nepozvedá,
nedává se slyšet na ulici.
Nalomenou třtinu nedolomí,
nezhasí knot doutnající.” Izajáš 42,2.3.SU 260.6