Oslava hodu beránka

Ve snaze proměnit chrámovou službu v opravdové požehnání se Chizkijáš rozhodl pozvat na oslavu hodu beránka celý Izrael. V té době nebyly Velikonoce už řadu let považovány za národní svátek. Poté, co došlo k rozdělení Šalomounova království, se totiž zdálo, že společná oslava je nemožná. Avšak vytrvalé působení proroků přineslo své ovoce. Král vyslal posly, aby pozvali všechen lid do Jeruzaléma na oslavu Velikonoc. “Běžci procházeli zemí Efrajimovou a Manasesovou od města k městu až do Zabulónu.” Lidé se jim většinou posmívali a uráželi je, ale někteří přece jen “přišli v pokoře do Jeruzaléma” 2. Paralipomenon 30,10.11.SU 129.5

Judejci naopak přijali poselství vstřícně, protože Bůh “jim dal jednomyslnost, takže plnili příkaz krále a velmožů podle Hospodinova slova” 2. Paralipomenon 30,12.SU 130.1

Z ulic byly odstraněny pohanské oltáře, které tam dal umístit král Achaz. Lidé s radostí slavili hod beránka a celý týden přinášeli smírčí oběti za hřích a dozvídali se, co od nich Bůh požaduje. Těm, kteří otevřeli své srdce Bohu, bylo odpuštěno. Zástupy lidí byly naplněny radostí. “Lévijci i kněží chválili Hospodina den co den, chválili na nástrojích Hospodinovu moc.” 2. Paralipomenon 30,21. Všechny přítomné spojovala touha chválit a vyvyšovat Boha.SU 130.2

Sedm dní určených k oslavě Velikonoc uběhlo příliš rychle, a proto se věřící rozhodli, že dalších sedm dní věnují poznávání Hospodinových cest. Kněží je během tohoto týdne vyučovali podle knih zákona. Každý den se lidé scházeli a společně Boha chválili a děkovali mu. A když se pak týden nachýlil ke svému závěru, bylo zřejmé, že Bůh zázračně proměnil srdce odpadlého Judy. “V Jeruzalémě byla veliká radost, jaká v Jeruzalémě nebyla ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova.” 2. Paralipomenon 30,26.SU 130.3