DOPISY TESALONICKÝM

Ve svých dopisech do Tesaloniky se apoštol Pavel především zaměřil na objasnění událostí tykajících se druhého příchodu Ježíše Krista.PNL 148.1

Když za Pavlem během jeho pobytu v Korintě přišli z Makedonie Silas a Timoteus, velmi ho to potěšilo. Přinesli mu “radostnou zprávu” o “víře a lásce” těch, kteří při první návštěvě poslů evangelia v Tesalonice přijali pravdu (1 Te 3,6). Pavel měl k těmto věřícím, kteří zůstali Bohu věrní navzdory zkouškám a protivenství, vřelý vztah. Toužil po osobním setkání s nimi, ale tehdy to nebylo možné; proto se rozhodl jim napsat.PNL 148.2

V dopise tesalonickému sboru vyjadřuje apoštol svou vděčnost Bohu za radostnou zprávu o jejich růstu ve víře. “Tak jste nás, bratří,” píše Pavel, “ve vší naší tísni a soužení potěšili svou vírou. Nyní jsme zase živi, když vy pevně stojíte v Pánu. Jakou chválou se můžeme Bohu odvděčit za všecku tu radost, kterou z vás máme před jeho tváří? Ve dne v noci vroucně prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit, čeho se nedostává vaší víře.” (1 Te 3,7-10)PNL 148.3

“Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.” (1 Te 1,2.3)PNL 148.4

Mnozí z tesalonických věřících “se obrátili od model”, aby “sloužili Bohu živému a skutečnému” (1 Te 1,9). “Uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry” a byli naplněni radostí Ducha svatého (1 Te 1,6). Apoštol prohlásil, že svým věrným následováním Pána “se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji”. Tato slova uznání byla zasloužená; “od vás pak,” uvádí apoštol, “se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude” (1 Te 1,7.8).PNL 148.5

Tesaloničtí věřící byli opravdovými misionáři. Hořeli nadšením pro svého Spasitele, který je zbavil strachu z “přicházejícího hněvu” (1 Te 1,10). Kristova milost zázračně změnila jejich život a Boží slovo, které hlásali, mělo velikou moc. Mnozí byli osloveni pravdami, které zvěstovali, a počet věřících rostl.PNL 148.6

Ve svém prvním dopise Tesalonickým píše Pavel o tom, jak u nich pracoval. Prohlásil, že se nesnažil získat věřící ani podvodem, ani lstí. “Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku — Bůh je svědek! Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných; ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své dě-ti. Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!” (1 Te 2,4-8)PNL 148.7

“Vy i Bůh jste svědky,” pokračuje apoštol, “jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.PNL 149.1

Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.” “Vždyť kdo je na-še naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy? Ano, vy jste naše sláva a radost.” (1 Te 2,10-13.19.20)PNL 149.2