LETNICE

O letnicích na učedníky sestoupil Duch svaty a oni pod jeho vlivem vydali o Bohu mocné svědectví.PNL 22.1

Když se učedníci vrátili z Olivové hory do Jeruzaléma, lidé se na ně dívali a očekávali, že jejich tváře ponesou stopy zármutku, zmatení a porážky; spatřili však jen radost a vítězství. Nyní již učedníci neoplakávali zklamané naděje. Viděli přece zmrtvýchvstalého Spasitele a zaslíbení, které jim dal na rozloučenou, jim ještě znělo v uších.PNL 22.2

Řídili se Kristovým příkazem a vyčkávali v Jeruzalémě, dokud se nenaplní Otcovo zaslíbení — dokud nebude vylit Duch svatý. Při tomto čekání však nezaháleli. Písmo nám říká, že “byli stále v chrámě a chválili Boha” (L 24,53)Také se scházeli, aby v Ježíšově jménu předkládali své prosby Bohu. Věděli, že v nebi u Božího trůnu mají svého Zástupce a Obhájce. V posvátné úctě se skláněli na modlitbách a neustále si opakovali ujištění: “Budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.” (J 16,23.24) Jejich víra rostla, když si připomínali přesvědčivá slova: “Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!” (Ř 8,34)PNL 22.3