JAN A JIDÁŠ

V ostrém protikladu k posvěcení, k němuž došlo v Janově životě, je zkušenost jeho spoluučedníka Jidáše. Jidáš tvrdil stejně jako Jan, že je Kristovým učedníkem, svou zbožnost však pouze předstíral. Přitom nebyl vůči kráse Kristovy povahy zcela netečný. Když naslouchal Spasitelovým slovům, často se ho zmocňovalo přesvědčení o jejich pravdivosti. Nebyl však ochoten se pokořit a vyznat své hříchy. Protože se vzpíral božskému vlivu, zneuctíval Mistra, o němž prohlašoval, že ho miluje. Jan usilovně bojoval se svými nedostatky; kdežto Jidáš znásilňoval své svědomí, podléhal pokušení, a tak stále více propadal svým zlozvykům. Praktické uplatňování pravd, které Ježíš hlásal, bylo v rozporu s jeho přáními a záměry, a proto se nedokázal vzdát svých plánů, aby mohl přijmout nebeskou moudrost. Místo aby chodil ve světle, rozhodl se zůstat ve tmě. Tak dlouho v sobě živil hříšné touhy, chamtivost, pomstychtivost, nenávistné a vzpurné myšlenky, až ho zcela ovládl satan.PNL 321.3

Jan a Jidáš jsou představitelé těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou Kristovými následovníky. Oba tito učedníci měli stejné přOežitosti seznámit se s božským vzorem a následovat ho. Oba žili v úzkém společenství s Ježíšem a měli tutéž přednost, že mohli naslouchat jeho učení. Každý z nich měl závažné povahové nedostatky, každý z nich měl však také přístup k Boží milosti, která proměňuje charakter. Zatímco však první učedník se pokorně učil od Ježíše, druhý dokazoval, že nejedná podle slova, že je jen jeho posluchačem. První z nich nechal každým dnem umírat své vlastní “já”, vítězil nad hříchem a byl posvěcován pravdou; druhý upadal do satanova otroctví, protože odolával přetvářející moci milosti a oddával se svým sobeckým touhám.PNL 321.4