CESTA PŘES MAKEDONII

Když byl Pavel varován před těmito úklady, rozhodl se, že půjde oklikou přes Makedonii. Musel se vzdát svého plánu, že dorazí do Jeruzaléma včas a stihne velikonoční bohoslužby. Doufal však, že se tam dostane do letnic.PNL 223.5

Spolu s Pavlem a Lukášem se vydali na cestu “Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie” (Sk 20,4). Pavel měl u sebe velkou částku peněz od nežidovských sborů. Chtěl ji odevzdat bratřím, kteří měli na starosti Boží dílo v Judsku. Proto se dohodl se sbory, které přispěly ze svých prostředků, že ho tito bratři jako zástupci sborů doprovodí do Jeruzaléma.PNL 224.1

Ve Filipech se Pavel zdržel, aby oslavil Velikonoce. Zůstal tu s ním pouze Lukáš; ostatní členové jeho doprovodu pokračovali dál až do Troady, kde na něj měli počkat. Ze všech křesťanů, kteří se obrátili díky apoštolovu úsilí, byli Filipští nejlaskavější a nejupřímnější, a tak se Pavel těšil ze společenství s nimi a strávil zde osm klidných a šťastných svátečních dní.PNL 224.2

Potom Pavel a Lukáš odpluli z Filip do Troady, kde se o pět dní později setkali se svými průvodci, a dalších sedm dní zůstali u tamějších věřících.PNL 224.3

V poslední večer apoštolova pobytu se bratři sešli “k lámání chleba” (Sk 20,7). Protože se jejich milovaný učitel chystal odjet, sešlo se více lidí než obvykle. Shromáždili se “v horní místnosti” (Sk 20,8) ve třetím poschodí. Tady jim apoštol s hlubokou láskou starostlivě kázal až do půlnoci.PNL 224.4

V jednom z otevřených oken seděl mladík jménem Eutychos. Na tomto nebezpečném místě usnul a spadl dolů na dvůr. Okamžitě nastala panika a zmatek. Když ho zvedli, byl mrtvý. Shromáždilo se kolem něj mnoho lidí a všichni plakali a naříkali. Pavel si však prorazil cestu vyděšeným davem, objal chlapce a úpěnlivě se modlil k Bohu, aby vrátil mrtvému život. Jeho prosba byla vyslyšena. Nářek a bědování přehlušil apoštolův hlas: “Upokojte se, je v něm život.” Věřící se s radostí opět sešli v horní místnosti. Společně oslavili Večeři Páně a Pavel s nimi “dlouho do rána” rozmlouval. (Sk 20,10.11)PNL 224.5

Lod, na které měli Pavel a jeho společníci pokračovat v cestě, byla připravena k vyplutí a bratři spěchali na palubu. Apoštol sám dal však přednost kratší trase po souši a z Troady se vydal do Assu, kde se měl ke svým společníkům při-pojit. Tak získal alespoň trochu času na rozjímání a modlitbu. Potíže a nebezpečí spojené s jeho blížící se návštěvou Jeruzaléma, postoj jeruzalémského sboru k němu a jeho dílu, ale také situace dalších sborů a záležitosti týkající se zvěstování evangelia na jiných místech apoštola znepokojovaly a nutily ho k vážnému zamyšlení. Proto využil této zvláštní příležitosti, aby prosil Boha o sílu a vedení.PNL 224.6

Když se cestující plavili směrem na jih od Assu, míjeli město Efez, kde apoštol velmi dlouho působil. Pavel by byl velmi rád navštívil efezský sbor, aby mu předal důležitá ponaučení a rady. Po zralé úvaze se však rozhodl neztrácet čas a pokračovat dál, protože chtěl být “pokud možno na den letnic v Jeruzalémě” (Sk 20,16). Když dorazil do Milétu, který se nacházel asi čtyřicet pět kilometrů od Efezu, dozvěděl se, že by se ještě před odplutím lodi mohl s efezskými křesťany spojit. Proto okamžitě poslal starším tohoto sboru zprávu, v níž je naléhavě žádal, aby si pospíšili do Milétu, aby se s nimi mohl setkat, dříve než bude pokračovat ve své cestě.PNL 224.7