APOŠTOL JEŽÍŠE KRISTA

Pavel si chtěl opět získat důvěru svých bratří v Galacii, a proto obratně dokazoval, že je Kristovým apoštolem. Prohlásil o sobě, že je “apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých” (Ga 1,1). Svůj úkol nedostal od lidí, ale od nejvyšší autority v nebi. Jeho postavení uznalo i všeobecné shromáždění v Jeruzalémě, jehož rozhodnutími se Pavel řídil v průběhu celého svého působení mezi pohany.PNL 221.3

Těm, kdo popírali jeho apoštolství, předložil Pavel důkaz, že není “v ničem pozadu za těmi veleapoštoly ” (2 K 11,5). Nechtěl tím vyvýšit sám sebe, ale oslavit Boží milost. Lidé, kteří se snažili znevážit Pavlovo povolání a dílo, bojovali proti Kristu, jehož milost a moc se projevovaly skrze něho. Odpor nepřátel donutil apoštola, aby rozhodně vystoupil na obranu svého postavení a autority.PNL 221.4

Pavel vyzýval ty, kteří kdysi ve svých životech zakusili Boží moc, aby se vrátili ke své první lásce k pravdě evangelia. Předkládal jim nezvratné důkazy a vysvětloval jim, jak velikou výsadou je, že se v Kristu mohou stát svobodnými muži a ženami. Všichni, kdo se plně podřídí Kristu, budou totiž díky jeho usmiřující milosti oblečeni do roucha jeho spravedlnosti. Zastával názor, že každý, kdo chce být spasen, musí prožít pravou, osob-ní zkušenost s Bohem.PNL 221.5

Apoštolovy naléhavé prosby nezůstaly bez odezvy. Duch svatý mocně působil a mnozí, kteří se dostali na scestí, se vrátili ke své dřívější víře v evangelium. Od té doby se pevně drželi svobody, kterou jim vydobyl Kristus. V jejich životech se projevilo ovoce Božího Ducha — “láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” (Ga 5,22.23). Bylo oslaveno Boží jméno a v celém kraji se k věřícím přidávali mnozí další.PNL 222.1