HERODŮV KONEC

Krátce po Petrově vysvobození z žaláře se Herodes vydal do Cesareje. Zde nechal uspořádat velkou slavnost, aby vzbudil obdiv a získal si přízeň lidu. Slavnosti se zúčastnili rozmařilí lidé z dalekého okolí a všichni hodovali a pili víno. S velkou okázalostí a obřadností předstoupil Herodes před lid, aby pronesl slavnostní projev. V rouchu pošitém blýskavým stříbrem a zlatem, v jehož záhybech se odrážely sluneční paprsky, takže oslňovaly diváky, vypadal nádherně. Majestátnost jeho vzhledu a působivost umně zvolených slov na shromáždění silně zapůsobily. Jejich smysly již byly otupeny hodováním a popíjením vína. Kromě toho byli oslepeni Herodovými ozdobami a okouzleni jeho vystupováním a výmluvností. Uchváceni nadšením zahrnovali ho pochlebováním a lichotili mu, že žádný smrtelník by nemohl vypadat tak jako on a být tak skvělým řečníkem. Nakonec prohlásili, že ho sice až dosud ctili jako panovníka, ale od této chvíle ho budou uctívat také jako boha.PNL 85.6

Někteří z těch, kdo nyní provolávali slávu nestoudnému hříšníkovi, křičeli před několika lety jako posedlí: “Pryč s Ježíšem! Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!” Židé odmítli přijmout Krista, jehož prostý oděv býval za-prášený, protože byl neustále na cestách. Kvůli jeho skromnému zevnějšku nevnímali, že je miluje Boží láskou. Přestože jim Kristus zjevil svou moc ve skutcích, které by nebyl schopen konat žádný obyčejný člověk, nerozpoznali v něm Pána života a slávy. Nyní však byli ochotni uctívat jako boha zpupného krále. Byl sice oblečen do skvostných šatů, zdobených stříbrem a zlatem, ale pokud šlo o jeho charakter, byl zkažený a krutý.PNL 86.1

Herodes věděl, že mu taková chvála a pocty nenáleží, přesto však zbožňování lidu přijímal, jako by si je zasloužil. Srdce mu poskočilo radostí a tvář se mu rozzářila pýchou a samolibostí, když slyšel, jak lidé volají: “To mluví bůh, ne člověk! ” (Sk 12,22)PNL 86.2

Náhle se s ním stala hrozná změna. Jeho tvář mrtvolně zbledla a stáhla se v grimase smrtelné úzkosti. Na těle mu vyrazily velké krůpěje potu. Na okamžik jako by ustrnul bolestí a hrůzou; pak obrátil svůj zsinalý, popelavě šedý obličej ke svým zděšeným přátelům a zoufale zvolal: “Ten, kterého jste povýšili na boha, propadl smrti.”PNL 86.3

Když jej uprostřed okázalého hýření odnášeli, prožíval mučivou úzkost. Ještě před okamžikem pyšně přijímal chválu a pocty obrovského davu; nyní si uvědomil, že je v rukou mocnějšího Vládce, než je on sám. Trápily ho výčitky svědomí; vzpomněl si, jak nelítostně pronásledoval Kristovy stoupence; uvědomil si, jak krutě se zachoval, když vydal příkaz zavraždit nevinného Jakuba a když hodlal popravit i apoštola Petra; nakonec se mu vybavilo, jak ho uražená ješitnost, zklamání a vztek dohnaly k bezdůvodné pomstě na strážcích vězení. Cítil, že nyní se jako nemilosrdný pronásledovatel octl před Boží tváří. Nenacházel úlevu ani od bolesti, ani od duševních útrap. A také žádnou neočekával.PNL 86.4

Herodes znal Boží zákon, který říká: “Nebudeš mít jiného boha mimo mne” (Ex 20,3). Věděl, že přijímáním božských poct dovršil míru své nepravosti a přivolal na sebe spravedlivý Boží hněv.PNL 86.5

Stejný anděl, který sestoupil z nebe, aby zachránil Petra, přinesl Herodovi poselství o Božím hněvu a soudu. Dotkl se Petra, aby ho probudil ze spánku; bezbožnému králi však zasadil jinou ránu. Svým úderem ho pokořil a vykonal trest všemocného Boha. Herodes zakusil trestající Boží soud a umíral za velkého duševního a tělesného utrpení.PNL 86.6

Tento projev Boží spravedlnosti na lidi silně zapůsobil. Zprávy o tom, že Ježíšův apoštol byl zázračně vysvobozen z vězení a zachráněn před smrtí, zatímco jeho pronásledovatele stihla Boží kletba, se rozšířily do všech zemí. Díky nim mnozí uvěřili v Krista.PNL 87.1