PAVLOVA OBHAJOBA

“Pokládám se za šťastného, králi Agrippo,” prohlásil Pavel, “že se smím dnes před tebou hájit proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, zvláště proto, že dobře znáš všecky židovské obyčeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mě trpělivě vyslechl. ” (Sk 26,2.3)PNL 250.5

Potom Pavel vyprávěl, jak se obrátil od tvrdošíjné nevěry na víru v Ježíše Nazaretského, Vykupitele světa. Popsal nebeské vidění, které ho nejprve naplnilo nevýslovnou hrůzou, ale později se stalo zdrojem jeho největší útěchy. V tomto zje-vení nebeské slávy spatřil trůn, na kterém seděl Kristus, jímž pohrdal, kterého nenáviděl a jehož následovníky se tehdy snažil zahubit. Od té chvíle se pod vlivem proměňující moci Boží milosti stal z apoštola nový člověk, upřímný a horlivý Ježíšův stoupenec.PNL 250.6

Jasně a působivě představil Pavel Agrippovi hlavní události spojené s Kristovým životem na této zemi. Dokazoval, že Mesiáš, o němž hovořila proroctví, se již zjevil v osobě Ježíše Nazaretského. Vysvětloval, že ve Starém zákoně stojí, že Mesiáš bude žít jako člověk mezi lidmi, a že předpovědi Mojžíše a proroků se do nejmenších podrobností naplnily v Ježíšově životě. Svatý Boží Syn snášel potupu a nechal se ukřižovat, aby vykoupil ztracený svět, a potom jako vítěz nad smrtí a hrobem vystoupil do nebe.PNL 251.1

Proč by se mělo zdát neuvěřitelné, že Kristus vstal z mrtvých?, ptal se Pavel. Kdysi si také myslel, že to není možné, ale jak by mohl pochybovat o něčem, co sám viděl a slyšel? Před branami Damašku na vlastní oči spatřil ukřižovaného a vzkříšeného Krista, téhož Krista, který se procházel jeruzalémskými ulicemi, zemřel na Golgotě, rozlomil pouta smrti a vystoupil do nebe. Viděl ho a hovořil s ním stejně jako Petr, Jakub, Jan nebo kterýkoli jiný učedník. Ježíšův hlas mu přikázal, aby hlásal evangelium o vzkříšeném Spasiteli. Jak ho tedy mohl neuposlechnout? Proto svědčil v Damašku, Jeruzalémě, v celém Judsku, a dokonce i ve vzdálených zemích o ukřižovaném Ježíši a napomínal lidi všech společenských vrstev, “aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili” (Sk 26,20).PNL 251.2

“Z toho důvodu,” pokračoval Pavel, “se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a chtěli mě zabít. Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům.” (Sk 26,21-23) PNL 251.3