SEDM DIAKONŮ

Volba diakonů byla jedním z prvních kroků k vytvoření organizační struktury církve.PNL 50.1

“V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl.” (Sk 6,1)PNL 50.2

Ranou církev tvořili lidé nejrůznějších národností a společenských vrstev. V době vylití Ducha svatého o letnicích “byli v Jeruzalémě zbožní židé ze všech národů na světě” (Sk 2,5). Mezi shromážděnými, kteří vyznávali židovskou víru, byli také ti, kdo byli všeobecně známi jako Řekové. Mezi nimi a palestinskými židy vládla již dlouho nedůvěra, ba dokonce nepřátelství.PNL 50.3

Ti, jejichž obrácení bylo výsledkem úsilí apoštolů, byli proměněni a sjednoceni křesťanskou láskou. Navzdory dřívějším předsudkům spolu žili svorně. Satan věděl, že dokud bude tato jednota přetrvávat, nebude schopen zastavit šíření evangelia. Proto se snažil využít jejich dřívějších způsobů myšlení a doufal, že se mu tak podaří narušit jednotu církve.PNL 50.4

Jak učedníků přibývalo, nepříteli se podařilo probudit podezření v těch, kteří již dříve měli ve zvyku pohlížet na své bratry ve víře se žárlivostí a hledat chyby na duchovních vůdcích. A tak “si začali ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí “. Příčinou stížností bylo údajné zanedbávání řeckých vdov při každodenním rozdělování pomoci. Jakákoli nespravedlnost by byla v rozporu s duchem evangelia, satanovi se však podařilo vzbudit podezření. Bylo třeba okamžitě odstranit veškeré důvody k ne-spokojenosti, aby byly zmařeny satanovy snahy o rozdělení věřících.PNL 50.5