PŘÍLEŽITOST K ROZJÍMÁNÍ

Když záře zmizela, Saul vstal a zjistil, že je úplně slepý. Odlesk Kristovy vznešenosti byl pro jeho smrtelné oči příliš silný; a když nyní ustoupil, jeho zrak zahalila temná noc. Domníval se, že slepota je Božím trestem za jeho kruté pronásledování Ježíšových následovníků. Tápal kolem sebe v hrozné tmě a jeho společníci, kteří byli také vylekaní a ohromení, ho museli “vzít za ruce a dovést do Damašku” (Sk 9,8).PNL 67.2

Když se Saul ráno toho rušného dne blížil k Damašku, byl naplněn pocitem samolibosti, protože v něj velekněz složil veškerou svou důvěru. Byla mu svěřena velká odpovědnost. Měl pokud možno zastavit šíření nové víry v Damašku, a tak podpořit zájmy židovského náboženství. Předsevzal si, že jeho poslání bude korunováno úspěchem, a tak dychtivě hleděl vstříc budoucím událostem.PNL 67.3

Jeho příjezd do města však dopadl úplně jinak, než jak si ho představoval. Byl raněn slepotou a bezmocný, trápily ho výčitky svědomí a nevěděl, jaký další trest ho ještě čeká. Vyhledal tedy dům učedníka Judy, kde měl dost času na soukromou modlitbu a rozjímání.PNL 67.4

Po tři dny Saul “neviděl, nic nejedl a nepil” (Sk 9,9). Tyto dny duševního utrpení mu připadaly jako roky. Znovu a znovu si s bolestí uvědomoval, jaký podíl měl na umučení Štěpána. S hrůzou přemýšlel o vině, která na něm spočívá, protože se nechal ovládnout záští a předsudky kněží a předních mužů, přestože Štěpánovu tvář ozářilo nebeské světlo. Smutně a zkroušeně vzpomínal, kolikrát zavřel oči a zacpal si uši, aby neviděl a neslyšel pádné důkazy, a jak nelítostně vyzýval k pronásledování učedníků Ježíše Nazaretského.PNL 67.5

Tyto dny přísného sebezpytování a pokořování strávil Saul o samotě a v ústraní. Věřící věděli, proč přišel do Damašku, protože byli před ním varováni. Raději se tedy od něj drželi dál a neprojevovali mu žádnou účast. Báli se, že se jen přetvařuje, aby je mohl snadněji oklamat. Saul zase nijak netoužil po setkání s neobrácenými Židy, s nimiž se původně chtěl spolčit k pronásledování věřících. Věděl, že by jeho příběh ani nevyslechli. A tak se zdálo, že je zbaven soucitu všech lidí. Jeho jediná naděje na pomoc byla v milosrdném Bohu a právě na něj se ve svém velkém žalu obrátil.PNL 67.6

Během dlouhých hodin, které trávil o samotě s Bohem, si Saul vzpomněl na řadu oddílů Písma poukazujících na první Kristův příchod. V paměti osvěžené přesvědčením, které se ho zmocnilo, si pečlivě procházel proroctví. Když přemýšlel o jejich významu, divil se své dosavadní zaslepenosti a nechápavosti a zaslepenosti všech židů, která vedla k zavržení Krista jako zaslíbeného Mesiáše. Jeho osvícenému rozumu se nyní vše zdálo být jasné. Pochopil, že jeho dřívější předsudky a nevěra zatemnily jeho duchovní vnímavost a zabránily mu rozpoznat v Ježíši Nazaretském Mesiáše, o kterém hovořila proroctví.PNL 68.1