JISTOTA VZKŘÍŠENÍ

Ve svém prvním dopise se Pavel snažil poučit věřící v Tesalonice o skutečném stavu mrtvých. O zemřelých hovořil jako o spících, kteří jsou ve stavu bezvědomí: “Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu... Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.” (1 Te 4,13.14.16.17)PNL 149.3

Tesaloničtí se s nadšením chopili myšlenky, že Kristus přijde, aby proměnil věrné křesťany, kteří budou naživu, a vzal je k sobě. Pečlivě střežili životy svých přátel, aby nezemřeli, a nepřipravili se tak o naději na požehnání, kterého se jim dostane, až se jejich Pán vrátí. Jejich milí však jeden po druhém odcházeli a věřící s hlubokou bolestí naposledy hleděli do tváří svých zesnulých. Neodvažovali se ani doufat, že se s nimi v budoucím životě opět shledají.PNL 149.4

Když otevřeli Pavlův dopis a přečetli si jeho poučení ohledně skutečného stavu mrtvých, velice se zaradovali. Jeho slova byla útěchou pro celý sbor. Apoštol jim vysvětlil, že ti, kdo budou při Ježíšově příchodu dosud naživu, se nesetkají se svým Pánem dříve než ti, kdo zemřeli v Kristu. Zesnulí uslyší hlas archanděla a zvuk Boží polnice; ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve a teprve poté dostanou živí dar nesmrtelnosti. “Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.” (1 Te 4,17.18)PNL 149.5

Jen stěží si dokážeme představit, jakou nadějí a radostí naplnilo toto ujištění členy mladého tesalonického sboru. Dopisu, který obdrželi, uvěřili a velmi si ho vážili. S láskou vzpomínali na svého duchovního otce. Kdysi jim o tom všem již vyprávěl, ale tehdy se usilovně snažili pochopit učení, které jim připadalo nové a zvláštní. Proto není divu, že jim význam některých věroučných bodů nebyl zcela jasný. Toužili však po pravdě a Pavlův dopis jim dal novou naději a sílu. Upevnil jejich víru v Krista a prohloubil jejich lásku k tomu, který svou smrtí zjevil nepomíjející život.PNL 150.1

Nyní se radovali z poznání, že jejich věřící přátelé budou vzkříšeni k věčnému životu v Božím království. Tma, která až dosud zahalovala místo odpočinku jejich mrtvých, ustoupila. Křesťanská víra byla obohacena novým úžasným poznáním, takže věřící spatřili v Kristově životě, smrti a vzkříšení novou slávu.PNL 150.2

Pavel napsal: “Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.” (1 Te 4,14, BK) Mnozí vykládají tento verš tak, že zemřelí přijdou s Ježíšem z nebe; Pavel však chtěl říci, že stejně jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých, povolá Bůh zesnulé svaté z jejich hrobů a vezme je s sebou do nebe. Tato vzácná útěcha a úžasná naděje není určena jen tesalonickému sboru, ale všem křesťanům na celém světě.PNL 150.3