Zjeven učedníkům

Zamysleme se nad slovy, která Kristus pronesl v horní místnosti v noci před svým ukřižováním. Doba jeho utrpení se blížila a Kristus se snažil potěšit své učedníky, které čekala tak krutá pokušení a těžkosti. Ježíš řekl: “Vaše srdce ať se nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.” Jan 14,1.2.ZNP 222.1

“Řekne mu Tomáš: ‘Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?’ Ježíš mu odpověděl: ‘Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.’ ZNP 222.2

Filip mu řekl: ‘Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!’ Ježíš mu odpověděl: ‘Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.’ ” Jan 14,5-10.ZNP 222.3

Učedníci ještě neporozuměli Kristovým slovům o jeho vztahu k Bohu. Mnohé z jeho učení jim bylo stále nepochopitelné. Kristus však chtěl, aby měli jasnější a zřetelnější poznání o Bohu.ZNP 222.4

Řekl jim: “To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází však hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.” Jan 16,25.ZNP 222.5

Když byl pak o letnicích na učedníky vylit Duch svatý, porozuměli lépe pravdám, které jim Kristus sdělil v podobenstvích. Mnoho skutečností z učení, které jim dosud byly tajemstvím, se jim objasnilo. Avšak ani tehdy učedníci neprožili úplné naplnění Kristova zaslíbení. Dostalo se jim takového poznání o Bohu, které mohli snést. Avšak úplné naplnění zaslíbení, že Kristus jim ukáže Otce přímo, mělo teprve přijít. Tak je tomu i dnes. Naše poznání Boha je jen částečné a nedokonalé. Až bude boj skončen a člověk Ježíš Kristus se před Otcem přizná ke svým věrným následovníkům, kteří o něm ve světě hříchu pravdivě svědčili, pak plně porozumíme tomu, co je pro nás nyní tajemstvím.ZNP 222.6

Kristus vzal s sebou na nebesa své oslavené lidství. Těm, kdo ho přijímají, dává moc stát se Božími syny, aby je mohl přijmout za své a aby s ním mohli prožívat celou věčnost. Jsou-li v tomto životě věrní Bohu, nakonec “budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno”. Zjevení 22,4. Největším štěstím nebes je dívat se na Boha. Může hříšníka, který je zachráněn Kristovou milostí, potkat větší štěstí než to, že smí hledět do Boží tváře a znát ho jako Otce?ZNP 222.7