Zdvořilost

Pán Ježíš vyžaduje, abychom uznali práva každého člověka. Musíme si vážit společenských práv lidí a jejich práv jako křesťanů. Se všemi máme jednat jemně a ohleduplně jako s Božími syny a dcerami.ZNP 265.1

Křesťanství udělá z každého člověka džentlmena. Kristus byl zdvořilý dokonce i ke svým pronásledovatelům. Jeho praví následovníci budou projevovat téhož ducha. Povšimni si Pavla, když ho předvedli před vládce. Jeho projev před Agrippou je ukázkou správné zdvořilosti a přesvědčivé výřečnosti. Evangelium nenavádí k formální zdvořilosti, obvyklé ve světě, nýbrž k zdvořilosti, která vychází ze skutečně laskavého srdce.ZNP 265.2

Ani nejpečlivější zachovávání vnější slušnosti nestačí, aby se ze života vyloučila veškerá popudlivost, nelítostné odsuzování a ukvapenost v řeči. Pravá jemnost se neprojeví, dokud se budeme snažit prosazovat své já. V srdci musí přebývat láska. Důsledný křesťan jedná z pohnutek, které vycházejí z jeho hluboké vnitřní lásky k Mistru. Z kořenů jeho lásky ke Kristu vyrůstá nesobecký zájem o spolubližní. Láska dává tomu, kdo ji má v sobě, půvab, zdvořilost a krásu v chování. Prozařuje tvář a zpříjemňuje hlas. Zjemňuje a povznáší celou bytost.ZNP 265.3

Život se neskládá z velkých obětí a podivuhodných činů, ale hlavně z maličkostí. A nejčastěji prostřednictvím těchto maličkostí, které zdánlivě nestojí za povšimnutí, přichází do našeho života velké dobro nebo velké zlo. Naše selhání ve zkouškách, které na nás přicházejí právě v těchto maličkostech, utvářejí naše zvyky a kazí naši povahu. Když pak přijdou větší zkoušky, zastihnou nás nepřipravené. Jedině tehdy, jednáme-li ve zkouškách každodenního života zásadově, můžeme získat sílu k tomu, abychom stáli pevně a věrně v nejnebezpečnějších a nejobtížnějších situacích.ZNP 265.4