Takt a soucit

Pokoušíme-li se napravovat jiné tím, že napadáme to, co pokládáme za zlozvyky, přináší to málo dobrého. Takové úsilí nadělá často víc škody než užitku. Ve svém rozhovoru se samařskou ženou Kristus nehaněl Jákobovu studnu, nýbrž mluvil o něčem lepším. “Kdybys znala, co dává Bůh,” pravil, “a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.” Jan 4,10. Ježíš obrátil rozhovor k pokladu, který měl, a nabídl ženě něco lepšího, než měla ona, totiž živou vodu, radost a naději evangelia.ZNP 74.6

To je názorný příklad toho, jak máme pracovat. Musíme lidem nabídnout něco lepšího, než co mají. Musíme jim nabídnout Kristův pokoj, který přesahuje všechno chápání. Musíme jim vyprávět o svatém Božím zákonu, který je vyjádřením Boží povahy a který představuje to, čím se mají podle Božího přání stát i oni. Ukazujme jim, jak nekonečně lepší je nehynoucí sláva nebes než prchavé radosti a zábavy světa. Vyprávějme jim o svobodě a odpočinku, které lze nalézt ve Spasiteli. Kristus řekl: “Kdo by se napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.” Jan 4,14.ZNP 75.1

Vyzdvihuj Ježíše a volej: “Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!” Jan 1,29. Jen on může uspokojit touhu srdce a dát nám pokoj.ZNP 75.2

Reformátoři by měli být nejnesobečtějšími, nejlaskavějšími a nejzdvořilejšími lidmi na světě. V jejich životě by měla být vidět opravdová laskavost a nesobecké skutky. Pracovník, který projevuje nedostatek zdvořilosti, který ukazuje netrpělivost při setkání s nevědomostí nebo svéhlavostí druhých, který mluví ukvapeně nebo jedná neuváženě, si může uzavřít dveře k srdcím tak, že se do nich pak již nikdy nedostane.ZNP 75.3

Jako rosa a tichý déšť dopadají na vadnoucí rostliny, tak jemně mají znít slova, kterými chceme vyvést lidi z bludu. Podle Božího plánu je nejprve nutno dotknout se srdce. Máme v lásce mluvit pravdu a věřit přitom v Boha, že jí dá moc, aby způsobila nápravu života. Duch svatý způsobí, že slovo pronesené s láskou v člověku poroste.ZNP 75.4

Jsme od přirozenosti sobečtí a neústupní. Osvojíme-li si však to, čemu nás chce naučit Kristus, nabýváme jeho povahy. Od té chvíle žijeme jeho životem. Podivuhodný Kristův příklad, nevyrovnatelná něžnost, s níž se dotýkal citů druhých, kdy plakal s těmi, kdo plakali, a radoval se s těmi, kdo se radovali, musí mít hluboký vliv na povahu všech, kdo ho upřímně následují. Laskavými slovy a skutky se pak pokoušejí usnadnit cestu těm, kteří jsou unavení.ZNP 75.5