Vliv

Kristův život svým dalekosáhlým vlivem spojil celou lidskou rodinu s Bohem. Bůh nás prostřednictvím Krista ovlivnil natolik, že už nemůžeme žít jen pro sebe. Jako jednotlivci jsme spojeni se členy velké Boží rodiny. Pojí nás vzájemné povinnosti. Nikdo nemůže žít naprosto nezávisle na svých bližních, vzájemně se ovlivňujeme. Podle Božího plánu si má každý uvědomit, že má přispívat k dobru druhých a že má usilovat o jejich štěstí.PM 171.5

Každý člověk kolem sebe šíří určitou atmosféru, která je mu vlastní. Buď může být naplněna životodárnou silou víry, odvahou, nadějí a vůní lásky, nebo studenou a ponurou nespokojeností, sobectvím a otrávená smrtelnou nákazou pěstovaných hříchů. Atmosféra, která nás obklopuje, má vliv na každého, s nímž přicházíme do styku, ať si to uvědomujeme nebo ne.PM 172.1

Této odpovědnosti nemůžeme uniknout. Naše slova, činy, oděv, chování, dokonce i výraz tváře působí svým vlivem. Na něm závisí, jaké budou výsledky, zda dobré či špatné. Dosah vlivu nemůže nikdo změřit. Každý podnět vyvolaný naším vlivem je jako zaseté semeno, které přinese svou žeň. Je článkem v dlouhém řetězu lidských událostí, o nichž nevíme, kam až mohou dosáhnout. Jestliže druhým pomůžeme svým příkladem v rozvoji dobrých zásad, povzbudíme je ke konání dobra. Oni budou působit na druhé podobným vlivem a ti zase na další. Vliv, kterým nevědomky působíme, se může stát požehnáním pro tisíce.PM 172.2

Hodí-li se oblázek do vody, utvoří se kolo a v něm druhé a pak další. Jejich počet roste a kruhy se zvětšují, až dosáhnou břehu. Podobně působí i náš vliv. Ovlivňuje druhé jako požehnání nebo jako kletba, aniž si to uvědomujeme a aniž tomu můžeme zabránit. V našem charakteru je určitá moc. Tiché svědectví, pravý, nesobecký, zbožný život působí tichým a téměř neodolatelným vlivem. Jestliže ve svém životě ukazujeme povahu Ježíše Krista, spolupracujeme s ním na záchraně lidí. Čím šířeji působí náš vliv, tím více dobra můžeme vykonat. Budou-li se Kristovi následovníci řídit příkladem svého Pána, promítnou zásady jeho zákona do svého každodenního života a svými činy prokážou, že milují Boha nade všechno a své bližní jako sebe sama. Církev získá moc, která ovlivní svět.PM 172.3

Nikdy nezapomeňme, že náš vliv může stejně tak vést i ke zlému. Ztratit vlastní život je hrozné, ale mnohem horší je mít na svědomí životy jiných. Hrozíme se pomyšlení, že náš vliv může být “smrtonosnou vůní”. A přesto je to možné. Mnozí lidé, kteří o sobě tvrdí, že chodí s Kristem, odvádějí druhé od Pána Ježíše. Proto je církev tak slabá. Mnozí totiž rádi kritizují a obviňují jiné. Když šíří svá podezření, žárlivost a nespokojenost, stávají se nástroji satana. Dříve než si uvědomí, co vlastně dělají, dosáhl nepřítel spasení svého záměru. Působili špatným vlivem a šípy satanovy zasáhly svůj cíl. Lidé, kteří by jinak přijali Krista, ztratí důvěru a upadnou do pochybností. Satanovi spolupracovníci pohlížejí s uspokojením na ty, které dohnali k nevíře a kteří se již zatvrdili vůči jakémukoli pozvání a napomenutí. Namlouvají si, že v porovnání s takovými lidmi jsou ctnostní a spravedliví. Neuvědomují si, že tito zklamaní a znechucení lidé jsou výsledkem jejich nezkroceného jazyka a hříšného srdce. Jejich vliv je odvedl od Krista.PM 172.4

Lehkomyslnost, sobectví, lhostejnost a nezájem domnělých křesťanů odvádí mnohé od cesty života. Mnozí lidé budou mít strach setkat se u Božího soudu s důsledky svého vlivu.PM 173.1

Jedině Boží milost nás uschopní, abychom správně využívali svůj vliv. Nevlastníme nic, co by mohlo ovlivňovat jiné k dobrému. Jestliže si uvědomíme svou bezmocnost a potřebu Boží síly, nebudeme spoléhat na sebe. Nevíme, co přinese další den, hodina nebo příští chvíle, proto bychom nikdy neměli začínat den, aniž bychom se odevzdali nebeskému Otci. Boží andělé nás mají chránit. Když přijmeme jejich ochranu, budou nám po boku i v době pokušení. Když se neuvědoměle ocitneme v nebezpečí, že bychom mohli šířit nesprávný vliv, andělé nás povedou k lepšímu výběru slov a ovlivní naše jednání. Tak se může náš vliv stát tichou, neuvědomělou, avšak mocnou silou, která vede druhé ke Kristu a do Božího království.PM 173.2