Odnětí hřivny
Pán vynesl nad líným služebníkem rozsudek: “Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!” Matouš 25,28. V těchto slovech Pán Ježíš poukazuje nejen na konečnou odměnu jako v případě věrného služebníka, nýbrž naznačuje i pozvolný proces odplaty již zde na zemi. V přírodě stejně jako v duchovní oblasti každá nepoužívaná schopnost slábne a zaniká. Činnost je zákon života, v zahálce je smrt. “Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.” 1. Korintským 12,7. Jestliže používáme hřivny k prospěchu druhých, rostou. Používáme-li je však jen pro sebe, slábnou, až nám budou nakonec odňaty. Kdo se nechce rozdělit o to, co dostal, nakonec zjistí, že už nemá co rozdávat. Postupně své schopnosti zničí.PM 185.5
Ať si nikdo nemyslí, že může zde na zemi vést sobecký život, uspokojovat jen své zájmy a že nakonec vejde do nebeského království. Takoví lidé by se nemohli radovat z nesobecké lásky. Nehodí se do Božího království. Nedovedou ocenit čisté ovzduší lásky, která panuje v nebi. Neuspokojily by je zpěv a hudba andělů. Pro jejich rozum by věda o spasení zůstala záhadou.PM 185.6
Ty lidi, kteří nepracovali pro Krista, šli s proudem, necítili odpovědnost, mysleli jen na sebe a žili jen pro sebe, postaví Soudce celé země v den velkého soudu mezi ty, kdo páchali zlo. Budou také odsouzeni.PM 186.1
Mnozí vyznavači Ježíše Krista zanedbávají Boží požadavky, ale necítí, že se dopouštějí něčeho nesprávného. Uznávají, že rouhači, vrazi nebo cizoložníci si zaslouží trest. Oni však navštěvují pobožnosti, rádi naslouchají kázání, a proto se považují za křesťany. V životě se starají jen o sebe. Budou překvapeni právě tak jako nevěrný služebník v podobenství, až uslyší rozsudek: “Vezměte mu tu hřivnu!” Chybují stejně jako kdysi Židé, protože Boží požehnání využívají sami pro sebe, místo aby je použili pro druhé.PM 186.2
Mnozí lidé se vyhýbají práci v díle pro Krista a jako omluvu uvádějí, že nejsou schopni konat takovou práci. Stvořil je však Bůh bez schopností? Určitě ne. Neschopnost si způsobili sami nečinností, utvrdili ji opakovaným rozhodnutím. Už nyní poznávají ve své povaze následky rozsudku: “Vezměte mu tu hřivnu!” Soustavné zneužívání hřiven zarmucuje Ducha svatého. Rozsudkem: “Toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot” Pán pouze potvrdil a zpečetil to, pro co se onen člověk sám rozhodl.PM 186.3