20. kapitola — Zisk, který je ztrátou
(Lukáš 12,13-21)
Žít jen pro sebe znamená zahynout. Naproti tomu Ježíš nás vede k dávání, k obětování sebe ve prospěch druhých.PM 126.1
Kristus učil a jako obvykle se kolem něho a jeho učedníků shromáždilo mnoho lidí. Vyprávěl svým učedníkům o událostech, ve kterých budou hrát brzy také svou úlohu. Jejich úkolem bude rozšiřovat pravdy, které jim Kristus svěřil. Dostanou se proto do rozporu s vládci tohoto světa. Pro Krista budou stát před soudy, před úřady a před králi. Slíbil jim moudrost, jíž nikdo nebude moci odolat. Slova Pána Ježíše pohnula srdcem zástupů a přiváděla jeho protivníky do zmatku, svědčila o moci Ducha, kterého Spasitel zaslíbil svým následovníkům.PM 126.2
Mezi shromážděnými byli mnozí lidé, kteří chtěli získat Boží milost jen proto, aby sloužila jejich sobeckým zájmům. Uznávali, že Kristus má podivuhodnou moc, když vykládá pravdu tak jasně. Slyšeli jeho zaslíbení, že své následovníky obdaří moudrostí, aby uměli mluvit před vládci a mocnými. Neudělil by také jim svou moc, aby ji mohli využít k získání pozemských výhod?PM 126.3
Někdo ze zástupu ho požádal: “Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.” Lukáš 12,13. Bůh vydal ústy Mojžíše pokyny, jak dělit dědictví. Nejstarší syn měl právo na dvojnásobný díl otcova majetku (5. Mojžíšova 21,17), zatímco mladší bratři dostali po jednom dílu. Tazatel se domníval, že ho bratr při dělení podvedl. Když se snažil dosáhnout toho, co pokládal za své právo, neuspěl. Domníval se, že zasáhne-li Pán Ježíš, zcela jistě dosáhne svého cíle. Slyšel Kristovy výzvy a varování zákoníkům a farizeům. Kdyby Pán Ježíš rozkázal jeho bratrovi, bratr by se jistě neodvážil upřít postiženému jeho díl.PM 126.4
Žadatel projevil své sobecké smýšlení právě ve chvíli, kdy Kristus dával vážná napomenutí. Dovedl ocenit, co by Pán mohl učinit pro jeho časné zájmy; avšak duchovní pravdy neměly na jeho mysl a na jeho srdce žádný vliv. Nezajímalo ho nic kromě získání dědického podílu. Pán Ježíš, Král slávy, byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, a nyní mu otevíral poklady Boží lásky. Duch svatý ho vedl, aby se stal dědicem podílu, který je “nehynoucí, neposkvrněný a nevadnoucí” 1. Petrův 1,4. Viděl důkazy Kristovy moci. Nyní měl příležitost promluvit k velkému Učiteli, vyslovit své nejvroucnější přání. Díval se jenom na zem. Nechápal, že může získat korunu věčného života. Jako kouzelník Šimon oceňoval i on Boží dar jen jako prostředek k dosažení pozemského zisku.PM 126.5
Spasitelovo poslání na zemi se rychle chýlilo k závěru. Zbývalo již jen několik měsíců, aby mohl dokončit dílo, které přišel vykonat — založit své království milosti. Lidská ziskuchtivost ho chtěla odvrátit od jeho díla a zatáhnout ho do sporu o kus pole. Pán Ježíš se však nedal odvést od svého poslání. Odpověděl: “Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?” Lukáš 12,14.PM 127.1
Pán Ježíš mohl říci tazateli, kdo je v právu. Věděl, kdo má v daném případě pravdu. Bratři se přeli, protože byli chamtiví. Kristus vlastně řekl: Není mým úkolem urovnávat spory tohoto druhu. Přišel za jiným účelem — aby kázal evangelium a aby lidi vedl k poznání věčných hodnot.PM 127.2
Ve způsobu, jak si Kristus počínal v tomto případě, je poučení pro všechny, kdo pracují v jeho jménu. Když vysílal do světa svých dvanáct učedníků, řekl: “Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.” Matouš 10,7.8. Neměli urovnávat časné záležitosti, ale měli vést lidi ke smíření s Bohem. Jen touto činností mohli lidstvu přinést požehnání. Jediným lékem proti hříchům a strastem lidí je Kristus. Pouze evangelium o Boží milosti může vyléčit zla, která jsou kletbou lidské společnosti. Nespravedlnost bohatých k chudým, ale i nenávist chudých vůči bohatým mají svůj původ v sobectví, a to může být vymýceno jen podřízením se Kristu. Jen Kristus může vyměnit sobecké, hříšné srdce za srdce nové, plné lásky. Kristovi služebníci mají kázat evangelium v moci Ducha svatého a pracovat jako Pán Ježíš pro blaho lidí. To povede k takovému požehnání a povzbuzení lidstva, jakého není možné dosáhnout lidskou mocí.PM 127.3
Náš Pán se dotkl uvedeného problému i všech ostatních podobných sporů, když řekl: “Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.” Lukáš 12,15.PM 127.4
Vypravoval jim pak podobenství: “Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‘Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?’ Pak si řekl: ‘Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.’ Ale Bůh mu řekl: ‘Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?’ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.” Lukáš 12,16-21.PM 127.5
Podobenstvím o pošetilém boháči Kristus ukázal bláhovost lidí, pro které je tento svět vším. Boháč dostal všechno od Boha. Bůh dopustil, aby na jeho pole svítilo slunce, protože paprsky dopadají na spravedlivé i nespravedlivé. Déšť přichází z nebe na zlé i na dobré. Pán způsobil, že pole se zazelenala a přinesla hojnou úrodu. Boháč nevěděl, co si počít s výnosem polí. Jeho stodoly byly přeplněny a neměl už další místo, kam by uložil zbytek sklizně. Nemyslel na Boha, od kterého přijal všechny tyto dary. Neuvědomoval si, že Bůh ho učinil správcem svých statků, aby mohl pomáhat potřebným. Dostal skvělou příležitost rozdávat Boží dary, myslel však jen na svůj vlastní prospěch.PM 128.1
Boháč znal postavení chudých, sirotků, vdov, trpících a soužených, svým majetkem mohl posloužit na mnoha místech. Mohl se snadno zbavit části svého přebytku. A mohl současně zbavit mnoho rodin nedostatku. Mohl nasytit hladovějící, opatřit oděv potřebným a potěšit mnohá srdce. Tím mohlo být naplněno mnoho modliteb o chléb a šaty a k nebesům mohly stoupat chvalozpěvy. Pán slyšel prosby potřebných a ve své dobrotivosti se postaral o chudé. Žalm 68,11. Pro uspokojení potřeb mnohých lidí učinil dostatečné opatření v požehnání, které dal tomuto boháči. Boháč však uzavřel své srdce před voláním potřebných a řekl svým služebníkům: “Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.”PM 128.2
Cíle tohoto muže nebyly vyšší, než jaké mají pomíjitelná zvířata. Žil, jako by Bůh neexistoval, jako by nebylo nebe a věčný život; jako by všechno, co měl, bylo jeho vlastnictvím, jako by nic nedlužil Bohu ani lidem. Takového člověka měl na mysli žalmista, když napsal: “Bloud si v srdci říká: ‘Bůh tu není.’” Žalm 14,1.PM 128.3
Boháč žil a plánoval jen pro sebe. Viděl, že jeho budoucnost je dobře zajištěna, a tak myslel jen na to, jak uchovat a užívat plody své práce. Považoval se za úspěšnějšího než ostatní a připisoval to svému moudrému hospodaření. Jeho spoluobčané si ho vážili jako úspěšného člověka s bystrým úsudkem. “Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře.” Žalm 49,19.PM 128.4
“Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem.” 1. Korintským 3,19. Boháč se těšil na léta radosti, Pán však měl zcela jiné plány. Poslal nevěrnému hospodáři poselství: “Blázne! Ještě této noci vyžádají tvou duši.” Zde nepomohou peníze. Za bohatství, které nashromáždil, si nelze koupit prodloužení života.PM 128.5
V jediném okamžiku ztratilo pro něho cenu všechno, co nashromáždil za celý život. “Čí bude to, co jsi nashromáždil?” Přišel o rozlehlá pole i přeplněné sýpky. “Hluku nadělá, …kupí majetek a neví, kdo to shrábne.” Žalm 39,7.PM 129.1
To jediné, co má skutečnou cenu, si nezajistil. Svým sobeckým životem zavrhl Boží lásku, která se mohla projevit v jeho milosrdenství vůči jiným lidem. Pohrdl životem, protože Bůh je láska a láska je život. Tento muž dal přednost pozemskému před duchovním, a s pozemským musí zahynout. “Člověk, byť by byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.” Žalm 49,20.PM 129.2
“Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.” Lukáš 12,21. To platí v každé době. Můžeš si dělat plány, jak uspokojit své sobecké touhy, můžeš shromažďovat bohatství, můžeš stavět domy velké a vysoké jako stavitelé starého Babylonu. Nemůžeš však vystavět zeď tak vysokou ani bránu tak pevnou, aby zadržela posla soudu. Král Belšazar uspořádal ve svém paláci hody a se svými knížaty “pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné”. Avšak ruka Neviditelného psala na stěnu slova rozsudku a pochod nepřátelských vojsk již bylo slyšet v branách paláce. “Ještě té noci byl kaldejský král Belšazar zabit” a na trůn dosedl cizí panovník. Daniel 5,30.PM 129.3
Žít jen pro sebe znamená zahynout. Hrabivost a touha jen po vlastním prospěchu odděluje člověka od života. Satan člověka vede k touze něco získat, něco si přivlastnit. Naproti tomu Pán Ježíš nás vede k dávání, k obětování sebe ve prospěch druhých. “A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.” 1. Janův 5,11.12.PM 129.4
Proto Ježíš Kristus řekl: “Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.” Lukáš 12,15.PM 129.5