4. kapitola — Plevel

(Matouš 13,24-30; 13,37-43.PM 33.1

Nemůžeme odstraňovat plevel bez nebezpečí, že vytrhneme také obilí. Neměli bychom být stejně trpěliví se svými bližními, jako byl Pán nebes a země trpělivý se satanem?PM 33.2

“Předložil jim jiné podobenství: S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.” Matouš 13,24-26.PM 33.3

“Pole je svět,” řekl Pán Ježíš. Ze souvislosti rozumíme, že mínil svou církev na světě. Podobenství nám přibližuje Boží království, Boží dílo pro spásu člověka, a to se uskutečňuje prostřednictvím církve. Je pravda, že Duch svatý vyšel do celého světa a všude působí na srdce lidí. Avšak růst a zrát pro Boží žeň máme v církvi.PM 33.4

“Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka… Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého.” Matouš 13,37-38. Dobré semeno znázorňuje lidi zrozené z pravdy slova Božího. Plevel naopak zobrazuje lidi, kteří jsou ovocem bludu nebo ztělesněním falešných zásad. “Nepřítel, který jej zasel, je ďábel.” Matouš 13,39. Plevel nezasel Bůh ani Boží andělé. Rozsívá ho vždy satan, nepřítel Boha i člověka.PM 33.5

Někdy se na Východě lidé mstili svému nepříteli tak, že na jeho čerstvě oseté pole naseli nějaký nepříjemný plevel, který byl během růstu k nerozeznání od pšenice. Plevel rostl spolu s pšenicí, poškozoval úrodu a způsobil majiteli pole starosti a ztráty. Tak i satan z nepřátelství ke Kristu rozsívá zlé semeno do dobré setby pro Boží království. Plody své setby připisuje Božímu Synu. Přivádí do církve lidi, kteří sice nesou Kristovo jméno, ale zapírají jeho povahu. Zneuctívá tím Boha, zkresluje dílo záchrany a vystavuje lidi nebezpečí.PM 33.6

Kristovi služebníci jsou zarmouceni, když vidí, že vedle skutečných věřících jsou v církvi také věřící nepraví. Rádi by něco udělali pro očištění církve. Jako služebníci hospodáře by chtěli plevel vytrhat. Kristus jim však říká: “Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně.” Matouš 13,29.30.PM 33.7

Kristus jasně a zřetelně učil, že z církve mají být vyloučeni všichni, kdo setrvávají ve zjevném hříchu. Nepověřil nás však, abychom posuzovali povahu a pohnutky lidí. Zná nás příliš dobře, a proto nám toto dílo nesvěřil. Kdybychom se pokoušeli vyloučit z církve každého, koho pokládáme za nepravého křesťana, určitě bychom se dopouštěli přehmatů. Často považujeme za beznadějné případy právě ty, které Kristus začíná k sobě přitahovat. Kdybychom s nimi naložili podle svého nedokonalého úsudku, možná bychom jim vzali poslední příležitost. Mnohé z těch, kteří se považují za pravé křesťany, Pán Ježíš nakonec nepřijme. V Božím království budou naopak mnozí lidé, o kterých si ostatní mysleli, že tam nikdy nevejdou. “Člověk  se dívá na to, co má před očima, Bůh však hledí na srdce.” 1. Samuelova 16,7. Plevel a pšenice mají spolu růst až do žní. Žeň představuje ukončení doby milosti.PM 34.1

Toto podobenství Pána Ježíše v sobě skrývá ještě další naučení, naučení o úžasné shovívavosti a velké lásce. Podobně jako kořeny plevele se vzájemně proplétají s kořeny obilí, tak mohou být “falešní bratři” v církvi těsně spojeni s pravými následovníky Ježíše Krista. Skutečná povaha těchto domnělých věřících se plně neprojevuje. Kdybychom je však vylučovali z církve, mohli bychom zapříčinit pád dalších, kteří by jinak zůstali věrní.PM 34.2

Toto podobenství také znázorňuje, jak Bůh jedná s lidmi a s anděly. Satan je podvodník. Když se dopustil prvního hříchu v nebi, ani andělé nepoznali dobře jeho povahu. Proto Bůh neodstranil satana ihned. Kdyby to byl učinil, andělé by nepochopili Boží spravedlnost a lásku. Pochybnosti o Boží dobrotě by jako zlé semeno přinesly hrozné plody hříchu a bídy. Bůh původce zla nezničil, ale dal mu příležitost, aby mohl plně ukázat svou povahu. Bůh po dlouhé věky s bolestí sledoval působení zla. Raději přinesl nekonečnou oběť na Golgotě, ale nechtěl dovolit, aby satan někoho oklamal svými falešnými názory. Nemůžeme odstraňovat plevel bez nebezpečí, že vytrhneme také obilí. Neměli bychom být stejně trpěliví se svými bližními, jako byl Pán nebe a země trpělivý se satanem?PM 34.3

Svět nemá právo pochybovat o pravosti křesťanství proto, že v církvi jsou nepraví členové. Křesťané by kvůli nim neměli ztrácet odvahu a jistotu. Jaká byla situace na počátku církve? K učedníkům se přidali také Ananiáš a Safira. Pokřtili také Šimona kouzelníka. Démase, který opustil Pavla, ostatní pokládali za věřícího. Lidé považovali Jidáše Iškariotského za jednoho z apoštolů. Spasitel nechce ztratit ani jediného člověka. Nechal zapsat i to, jak se k němu zachoval Jidáš, aby ukázal, jak velkou má trpělivost s převrácenou lidskou povahou. Vyzývá nás, abychom jednali stejně shovívavě jako on. Prohlásil, že “falešní bratři” budou v církvi až do konce času.PM 34.4

Přes Kristovo varování se lidé snažili plevel zničit. Církev používala světskou moc, aby trestala ty, které považovala za přestupníky. Představitelé církve tvrdili, že jednají podle Kristova příkazu, když věznili, mučili a posílali na smrt všechny, kdo se uchýlili od oficiálního učení církve. K takovým činům je však nevedl Duch Kristův, ale satan. Tímto způsobem si satan chce podmanit celý svět. Církev svým jednáním s domnělými kacíři postavila Boha do nesprávného světla.PM 35.1

Toto podobenství Pána Ježíše nás nevede k falešné sebedůvěře, k posuzování a odsuzování druhých, ale k pokoře. Do půdy nepadá jen dobré semeno. Samotné členství v církvi nedokazuje, že jsme křesťané.PM 35.2

Dokud bylo stéblo zelené, plevel se velmi podobal pšenici. Když však obilí dozrálo ke žni, pšenice se pod tíhou plných, zralých klasů ohnula až k zemi a přestala se podobat pleveli. Podobně se mezi pravé Kristovy následovníky načas vmísili hříšníci, kteří pouze předstírají zbožnost. Zdánlivým křesťanstvím se snaží mnohé oklamat. Až nastane žeň světa, bude rozdíl mezi dobrým a zlým naprosto zřetelný. Tehdy se ukáže, kdo se připojil pouze k církvi, ale nepřipojil se ke Kristu.PM 35.3

Plevel může růst mezi pšenicí a mít všechny možnosti jako ona. I na něj svítí slunce a padá déšť. V době žně však “uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce” Malachiáš 3,18. Kristus sám rozhodne, kdo je hoden žít v nebeské rodině. Posoudí každého člověka podle jeho slov a skutků. Nezáleží na tom, co kdo vyznával slovy. O věčném životě rozhoduje povaha.PM 35.4

Spasitel neřekl, že někdy v budoucnu se všechen plevel stane pšenicí. Pšenice a plevel spolu porostou do žně, do konce světa. Pak bude plevel svázán do otýpek k spálení, ale pšenice bude shromážděna do stodoly. “Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce.” Tehdy “Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů” Matouš 13,43.41.42.PM 35.5