3. kapitola — Nejprve stéblo, potom klas

(Marek 4,26-29)

I když člověk vydá ze sebe všechno, co je v jeho silách, musí stále spoléhat na Tvůrce, který podivuhodnými pouty své svrchované moci spojil setí a sklizeň.PM 29.1

Podobenství o rozsévači vyvolalo mnoho otázek. Někteří posluchači z něho usoudili, že Kristus nezamýšlí zřídit pozemskou říši, u mnohých vzbudilo zvědavost, u jiných rozpaky. Když Kristus viděl, jak jsou zmateni, vyprávěl jim další podobenství. Snažil se odvést jejich myšlenky od naděje na zřízení pozemského království k působení Boží milosti v člověku.PM 29.2

Pán Ježíš řekl: “S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.” Marek 4,26-29.PM 29.3

Hospodář, který “pošle srp, protože nastala žeň”, nemůže být nikdo jiný než Kristus. Kristus totiž v poslední velký den uskuteční žeň světa. Rozsévač semene představuje všechny, kteří pracují na místě Pána Ježíše. O semenu se říká, že “vzchází a roste”, rozsévač “ani neví jak”. To o Pánu Ježíši neplatí. Kristus nespí ani nedřímá, bdí ve dne i v noci. Dobře ví, jak semeno roste.PM 29.4

Podobenství o semenu připomíná, že Bůh řídí dění v přírodě. Semeno má v sobě zárodek života, který do něho vložil Stvořitel. Samo o sobě by nemělo sílu vzklíčit. I člověk má vykonat svůj podíl, aby obilné zrno mohlo dobře růst. Musí připravit půdu, pohnojit ji a zasít zrno. Musí obdělávat pole. Lidské působení má své meze, člověk je nedokáže překročit. Lidská síla ani vědomosti nedokážou vytvořit ze semene živou rostlinu. I když člověk vydá ze sebe všechno, co je v jeho silách, musí stále spoléhat na Tvůrce, který podivuhodnými pouty své svrchované moci spojil setí a sklizeň.PM 29.5

V semenu je život, v půdě je síla. Kdyby však ve dne i v noci nepůsobila Boží moc, semeno by nepřineslo plody. Musí přijít déšť, aby přinesl vláhu vyschlým polím. Slunce musí dodat teplo, na zaseté semeno musí působit přírodní zákony. Avšak život, který do něj vložil Stvořitel, může vzbudit jen on sám. Každé semeno klíčí, každá rostlinka se vyvíjí působením Boží moci.PM 30.1

“Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.” Izajáš 61,11. Podobně jako se setím v přírodě je tomu i s duchovním rozséváním. Zvěstovatel pravdy se musí snažit připravit půdu lidských srdcí a zasévat semeno. Avšak sílu, která může zplodit život, dává Bůh. I v této oblasti má lidské působení své meze, další úsilí je marné. Přestože máme kázat Boží slovo, nemůžeme šířit moc, která by probudila lidská srdce, vedla je ke spravedlnosti a oslavování Boha. Při kázání Božího slova musí působit moc, která je větší než lidská síla. Jen pod vlivem Ducha svatého se Boží slovo stane živým a mocným a může člověka obnovit pro věčný život. Pán Ježíš se to snažil vštípit svým učedníkům. Učil je, že v sobě nemají nic, co by mohlo zaručit úspěch jejich práce. Jen Boží divotvorná moc může dát účinnost Božímu slovu.PM 30.2

Práce rozsévače je práce víry. Rozsévač nemůže pochopit tajemství klíčení a růstu. Důvěřuje však Božím prostředkům, které působí růst. Když semeno zasévá, zdánlivě mrhá drahocenným obilím, které by mohlo poskytnout chléb jeho rodině. Vzdává se však jen části toho, co dnes má, aby získal mnohem více. Zasévá zrno do země a očekává mnohonásobný zisk v bohaté žni. Podobně mají pracovat Kristovi služebníci. Mají očekávat, že semeno, které zaseli, přinese úrodu.PM 30.3

Dobré semeno leží třeba nějakou dobu bez povšimnutí v chladném, sobeckém srdci a zdá se, že nezapustilo kořeny. Ale později, když se Boží Duch dotkne člověka svým dechem, začne skryté semeno klíčit a nakonec přinese plody k Boží slávě. Nevíme, co z naší práce přinese užitek, “zda to, či ono”. Tuto otázku nemáme řešit. Máme pracovat a výsledky přenechat Bohu. “Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono.” Kazatel 11,6. Bůh ve velké smlouvě s lidstvem prohlašuje, že “setba i žeň… nikdy nepřestanou po všechny dny země” 1. Mojžíšova 8,22. Hospodář obdělává půdu a zasévá semeno s důvěrou v toto zaslíbení. Duchovní semeno máme zasévat se stejnou důvěrou. Máme věřit Božímu ujištění: “Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.” Izajáš 55,11) “S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.” (Žalm 126,6.PM 30.4

Klíčení semene představuje začátek duchovního života a růst rostliny je nádherným znázorněním křesťanského růstu. Podobně jako v přírodě je tomu i s působením Boží milosti. Život nemůže být bez růstu. Rostlina buď roste, nebo zahyne. Roste tiše, nepozorovatelně, ale neustále. Stejně se rozvíjí i povaha křesťana. Náš život může být dokonalý na každém stupni vývoje. Jestliže se v našem životě uskutečňuje Boží záměr, stále se rozvíjíme. Posvěcení je celoživotní dílo. S rozvojem možností se rozšíří naše zkušenosti a porostou naše znalosti. Budeme silní, abychom mohli nést odpovědnost. Dozrajeme, abychom mohli využít výsady, které nám Bůh poskytuje.PM 31.1

Rostlina se rozvíjí, jestliže přijímá všechno, co jí Bůh připravil k uchování života. Zapouští kořeny hluboko do země. Nechává na sebe působit sluneční svit, rosu a déšť. Přijímá životodárné prvky ze vzduchu. Stejně roste i křesťan, pokud spolupracuje s Božími prostředky. Jestliže cítíme svou nedostatečnost, využijme všechny možnosti, které máme, abychom dosáhli vyšší úrovně. Jako rostlina zapouští kořeny do země, tak i my máme hlouběji zakotvit v Kristu. Jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déšť, tak máme i my otevřít svá srdce působení Ducha svatého. Křesťanský růst není dán “mocí ani silou, ale mým duchem, praví Hospodin zástupů” Zacharjáš 4,6. Budeme-li stále přemýšlet o Kristu, přijde k nám “jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi” Ozeáš 6,3. Kristus nad námi vzejde jako Slunce spravedlnosti “se zdravím na paprscích” Malachiáš 3,18. Rozkveteme jako “lilie”, Bůh nás bude pěstovat jako “obilí” a porosteme jako “réva” Ozeáš 14,5.7. Budeme-li soustavně spoléhat na Pána Ježíše jako na svého osobního Spasitele, porosteme ve všem po vzoru Krista, který je naší hlavou. (viz Efezským 4,15)PM 31.2

U pšenice se vyvíjí “napřed stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu” Marek 4,28. Hospodář seje zrno a ošetřuje rostoucí obilí proto, aby sklidil úrodu. Potřebuje chléb pro hladové a semeno pro další žeň. Podobně i nebeský Hospodář očekává žeň jako odměnu za svou práci a oběť. Kristus se snaží obnovit svůj obraz v srdcích lidí a koná to prostřednictvím věřících. Cílem našeho křesťanství je přinášet ovoce   — obnovovat v sobě povahu Ježíše Krista a pak ji obnovovat v dalších.PM 31.3

Rostlina neklíčí, neroste a nepřináší úrodu sama pro sebe, nýbrž aby dala “símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí” Izajáš 55,10. Podobně ani člověk nemá žít jen pro sebe. Křesťan, jako Kristův představitel na zemi, má usilovat o záchranu jiných.PM 31.4

Kdo se zajímá jen o sebe, neroste ani nenese ovoce. Jestliže jsi přijal Krista za svého osobního Spasitele, musíš zapomenout na sebe a snažit se pomáhat druhým. Vyprávěj jim o lásce a dobrotě Pána Ježíše. Splň každou uloženou povinnost. Nos na svém srdci problémy jiných lidí a všemi dostupnými prostředky se snaž zachraňovat hynoucí. Když přijmeš Kristova Ducha — Ducha nesobecké lásky a práce pro druhé   — porosteš a poneseš ovoce. Ve tvé povaze uzraje ovoce Ducha. Tvá víra zesílí, tvé přesvědčení se prohloubí a tvá láska se zdokonalí. Stále více se budeš podobat Ježíši Kristu v tom, co je čisté, ušlechtilé a krásné.PM 31.5

“Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.” Galatským 5,22.23. Toto ovoce se nemůže nikdy ztratit, ale přinese podle svého druhu další úrodu pro věčný život.PM 32.1

“A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.” Marek 4,29. Kristus toužebně očekává, až se v církvi ukáže jeho obraz. Až jeho lid plně projeví jeho povahu, Kristus přijde, aby přijal svůj lid jako své vlastnictví.PM 32.2

Každý křesťan má přednost nejen očekávat, ale i urychlit příchod svého Pána.PM 32.3

Kdyby všichni vyznavači Ježíše Krista přinášeli ovoce k jeho slávě, semeno evangelia by bylo brzy rozseto po celém světě. Poslední velká žeň by rychle dozrála a Pán Ježíš by přišel, aby sklidil drahocennou úrodu.PM 32.4