Jedna hřivna

Muž, který dostal jednu hřivnu, “šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána” Matouš 25,18. Pán Ježíš zde hovoří o muži, který dostal nejmenší dar a nevyužil ho. Tento muž je varovným příkladem všem, kdo si myslí, že se nemusí účastnit Kristova díla, protože dostali málo darů. Kdyby mohli konat něco velkého, rádi by se zapojili. Když však mohou sloužit jen v malých věcech, myslí si, že nemusí dělat nic. V tom se však mýlí. Pán zkouší lidské povahy tím, jak rozděluje své dary. Muž, který nevyužil svěřenou hřivnu, se nakonec projevil jako nevěrný služebník. Kdyby dostal pět hřiven, zakopal by je do země právě tak, jako zakopal jednu. Nevyužil jednu hřivnu, a tím ukázal, že pohrdá nebeskými dary.PM 180.5

“Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké.” Lukáš 16,10. Často podceňujeme maličkosti s odůvodněním, že jde o malé věci. Ale právě maličkosti přispívají značnou měrou ke skutečnému růstu. V životě křesťana vlastně nejsou nedůležité a bezvýznamné věci. Jestliže podceňujeme maličkosti při utváření své povahy, vystavujeme se velkému nebezpečí.PM 181.1

“Kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.” Lukáš 16,10. Nevěrností v nejmenších povinnostech lidé olupují svého Stvořitele o službu, která mu náleží. Nevěrností škodíme sami sobě. Připravujeme se o milost, sílu, povahovou pevnost, kterou bychom mohli získat, kdybychom se bez výhrad odevzdali Bohu. Když žijeme bez spojení s Kristem, vystavujeme se satanovým pokušením a dopouštíme se chyb v práci pro Mistra. Jestliže se nenecháváme vést správnými zásadami i v maličkostech, neuposlechneme Boha ani ve velkých věcech, na kterých nám záleží. Chyby, kterých se dopouštíme v maličkostech každodenního života, přenášíme i do důležitějších věcí. Ve všem jednáme podle stejné zásady. Opakované činy vytvářejí zvyky, zvyky utvářejí naši povahu a povaha podmiňuje úspěšnost našeho života i vstup do Božího království.PM 181.2

Jen věrností v maličkostech se můžeme naučit věrnosti pro plnění odpovědnějších úkolů. Bůh přivedl Daniela a jeho druhy do styku s předními muži babylonské říše, aby se pohané mohli seznámit se zásadami pravého náboženství. Daniel měl představovat Boží povahu uprostřed pohanského národa. Co jej uschopnilo zastávat tak významné a čestné postavení? Věrnost v maličkostech, kterou se vyznačoval celý jeho život. Uctíval Boha i v nejmenších povinnostech, a Pán byl s ním. Bůh dal Danielovi a jeho druhům “vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům” Daniel 1,17.PM 181.3

Tak jako Bůh povolal Daniela, aby o něm vydával svědectví v Babyloně, tak povolává i nás, abychom byli jeho svědky ve světě. Přeje si, abychom lidem ukazovali zásady jeho království v nejnepatrnějších i v největších věcech života.PM 181.4

Svým životem na zemi nás Pán Ježíš učí, abychom věnovali pozornou péči i maličkostem. Stále si uvědomoval odpovědnost za velké dílo vykoupení. Do učení a uzdravování vkládal všechny tělesné i duševní síly, a přesto jeho pozornosti neušly ani nejprostší věci života a přírody. Představil velkolepé pravdy Božího království na jednoduchých příkladech z přírody, a tím podal ta nejpůsobivější naučení. Nepřehlížel potřeby nikoho ze svých následovníků. Zaslechl každé volání o pomoc. Pocítil, když se ho v davu dotkla nemocná žena. Odpověděl i na nejslabší dotek víry. Když vzkřísil z mrtvých Jairovu dceru, připomněl rodičům, že jí musí dát něco k jídlu. Když vstal z hrobu, nepokládal za zbytečné složit rubáš, ve kterém byl pochován, a pečlivě jej uložit na příslušné místo.PM 181.5

Kristus nás vybízí ke spolupráci v díle záchrany hynoucích lidí. Křtem jsme s Kristem uzavřeli smlouvu, a proto s ním máme spolupracovat. Nekonáme-li jeho dílo, nejsme mu věrní. Chceme-li splnit úkol, musíme se řídit jeho příkladem, jak svědomitě věnoval pozornost i maličkostem. V tom je tajemství křesťanského úspěchu a vlivu.PM 182.1

Pán si přeje, aby jeho následovníci dosáhli nejvyšší možné úrovně a oslavili ho schopnostmi, které ochotně udílí. Boží milost nám umožňuje, že jednáme podle lepších zásad, než podle jakých jedná svět.PM 182.2

Máme projevovat vyšší moudrost, větší chápání, obratnost a vědomosti, protože věříme v Boha a jeho moc, která působí na lidská srdce.PM 182.3

Lidé, kteří nedostali velké dary, nemusí malomyslnět. Mají využít ty, které vlastní, a v síle Boží milosti pečlivě sledovat a odstraňovat každou slabou stránku své povahy. Všechno v životě máme konat svědomitě a věrně, rozvíjet v sobě takové vlastnosti, které nám umožní splnit úkol našeho Pána.PM 182.4

Musíme rozhodně skoncovat se zlozvykem pracovat nedbale. Mnozí si myslí, že i nejhrubší chyby mohou omlouvat zapomnětlivostí. Nemají však i takoví lidé rozumové schopnosti? Měli by svou paměť cvičit, aby se posílila a spolehlivě plnila svou funkci. Nedbalost je hříchem. Jestliže si zvykneme na nedbalost, můžeme zanedbat vlastní spasení a přípravu pro Boží království.PM 182.5

Velké pravdy Božího slova musíme promítnout i do maličkostí. Praktické náboženství se má projevovat i v nejmenších povinnostech každodenního života. Bezvýhradná poslušnost Božího slova nás uschopňuje k lepší službě.PM 182.6

Mnozí lidé se domnívají, že jejich život je neužitečný, a nekonají nic pro rozvoj Kristova království, protože nepracují přímo v Božím díle. To je však omyl. Konají-li potřebnou a užitečnou práci, neměli by si vyčítat, že nejsou užiteční v díle Mistra. Nemůžeme přehlížet ani ty nejnepatrnější povinnosti. Každá poctivá práce je užitečná a věrnost, která se v ní projeví, dokazuje způsobilost pro větší odpovědnost.PM 182.7

Bůh vysoce oceňuje každou nesobecky vykonanou práci. Žádná oběť přinesená s upřímností a radostí není malá.PM 182.8

Kristus nás vyzývá, abychom všude plnili svěřené úkoly. Plň své povinnosti v rodině ochotně a usilovně se snaž z domova vytvořit příjemné prostředí. Jsi-li matkou, vychovávej své děti pro Krista. To je právě tak Boží dílo jako služba kazatele. Pracuješ-li v kuchyni, snaž se být dokonalou kuchařkou. Připravuj zdravá, výživná a chutná jídla. Zatímco zpracováváš kvalitní suroviny, nezapomínej, že i svou mysl máš naplnit hodnotnými myšlenkami. Ať jsi zemědělcem, prodavačem nebo něčím jiným, plň své povinnosti odpovědně. Když pracuješ, soustřeď se na svou práci. Ve všem, co konáš, máš představovat Krista. Konej svou práci tak, jak by ji dělal Kristus na tvém místě.PM 182.9

I když máš jen malé obdarování, Bůh je může použít. Jediná moudře využitá hřivna splní své poslání. Věrností v malých povinnostech bude naše hřivna růst a Bůh ji znásobí. I malé dary působí v Božím díle velmi dobrým vlivem.PM 183.1

Živá víra má prostupovat jako zlatá nit všechny povinnosti, i ty nejprostší. Pak nám i každodenní práce napomůže ke křesťanskému vzrůstu. Náš pohled se bude stále upírat na Pána Ježíše. Láska ke Kristu dodá životní sílu všemu, co konáme. Správným využíváním hřiven se můžeme těsně spojit s nebesy. To je pravé posvěcení. Pravé posvěcení totiž znamená ochotně vykonávat každodenní povinnosti v dokonalé poslušnosti Boží vůle.PM 183.2

Mnozí křesťané stále čekají na to, až budou mít možnost splnit nějaký velký úkol. Protože nemohou najít dostatečně vysoké postavení, které by uspokojilo jejich ctižádost, neplní věrně své každodenní povinnosti. Nepovažují je za zajímavé. Nevyužívají každodenní příležitosti, v nichž by mohli projevit svou věrnost Bohu. Zatímco čekají, až se pro ně naskytne nějaký velký úkol, život jim utíká bez smyslu a užitku.PM 183.3