11. kapitola — Nové i staré

(Matouš 13,51.52)

V každé době se pravda nově rozvíjí, pro každou generaci Bůh zdůrazňuje určité hledisko pravdy. Všechny staré pravdy jsou důležité. Novým pravdám můžeme porozumět jen tehdy, jestliže jsme pochopili staré.PM 62.1

Pán Ježíš učil lid a přitom vychovával učedníky pro jejich budoucí poslání. Každé kázání mělo poučení i pro ně. Když dovyprávěl podobenství o síti, zeptal se jich: “Pochopili jste to všecko?” Odpověděli mu: “Ano.” V dalším podobenství jim pak ukázal odpovědnost za pravdy, které přijali. Řekl jim: “Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.” Matouš 13,51.52.PM 62.2

Hospodář nehromadí poklad, který získal. Používá ho k dobru druhých lidí, a tím jeho poklad roste. Hospodář má drahocenné věci, nové i staré. Kristus tím chtěl učedníkům vysvětlit, že svěřenou pravdu mají sdělovat dalším. Poznání pravdy sdělováním roste.PM 62.3

Všichni, kdo přijímají do srdce poselství evangelia, chtějí je sdělit druhým. Kristova láska v člověku se snaží projevit. Jestliže někdo přijal Krista, vypráví své zkušenosti druhým. Ukazuje, jak ho Duch svatý vedl krok za krokem, jak toužil poznat Otce a Ježíše Krista, k jakým závěrům dospěl při studiu Bible, jak se modlil, jak zápasil a jak jej Kristus oslovil: “Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.” Bylo by nepřirozené, kdyby si někdo ponechával podobné zážitky jen pro sebe. Člověk, kterého naplnila Kristova láska, se tak chovat nemůže. Nakolik přijal od Pána pravdu, natolik touží, aby z ní měli stejný užitek ještě i další. Čím více seznamuje jiné s bohatstvím Boží milosti, tím více Kristovy milosti sám přijímá. Získává srdce, které se prostotou a bezvýhradnou poslušností podobá dětskému. Touží po svatosti a Bůh mu odhaluje ještě více z pokladů pravdy a milosti, aby s nimi mohl seznamovat svět.PM 62.4

Velkou klenotnicí pravdy je Boží slovo — Písmo, kniha přírody a kniha zkušeností, jak Bůh jedná s lidmi. To jsou poklady, z nichž mají čerpat Kristovi následovníci. Při hledání pravdy mají spoléhat na Boha, nikoli na lidské schopnosti, na velikány lidských dějin, jejichž názory Bůh považuje za bláznovství. Bůh sděluje poznatky o sobě každému, kdo jej hledá, ale způsobem, který určuje Bůh sám.PM 62.5

Jestliže následovník Pána Ježíše věří Božímu slovu a žije podle něho, může s užitkem studovat kterékoli odvětví přírodních věd. Všechno mu pomůže, aby mohl lépe sdělovat pravdu druhým. Příroda je zdroj vědění, z něhož může čerpat poznání každý žák Ježíše Krista. Když obdivujeme krásu přírody, když si bereme naučení z obdělávání půdy, z růstu stromů, ze všech divů na zemi, ve vodě a na obloze, dospějeme k plnějšímu pochopení pravdy. Shledáme, že spolu s tajemstvím, jak Bůh jedná s lidmi, a hloubkou Boží moudrosti, která se projevuje v lidském životě, je to všechno klenotnice bohatá na poklady.PM 63.1

Nejjasněji však může hříšný člověk poznávat Boha z Bible — psaného Božího slova. Písmo je nevyčerpatelnou klenotnicí bohatství Ježíše Krista.PM 63.2

Boží slovo zahrnuje Písma Starého i Nového zákona. Jedno není bez druhého úplné. Kristus prohlásil, že pravdy Starého zákona jsou právě tak důležité jako pravdy Nového zákona. Pán Ježíš byl Vykupitelem člověka na počátku světa stejně, jako je jím dnes. Dříve než se Boží Syn narodil jako člověk a než přišel na náš svět, hlásali poselství evangelia Adam, Šét, Henoch, Metúšelach a Noe. Abraham šířil Boží poselství v Kenaánu a Lot v Sodomě. V každém dalším pokolení ohlašovali Boží mluvčí příchod Mesiáše. Obřady židovské bohoslužby nařídil sám Kristus. Zavedl systém obětí, který tvořil jádro židovského náboženství. Krev obětovaných zvířat poukazovala na oběť Božího Beránka. Všechny předobrazy oběti se naplnily v Kristu.PM 63.3

Kristus, jak se s ním seznámili patriarchové, Kristus, jak jej znázorňovala obětní služba, Kristus popsaný v zákoně a předpovídaný proroky   — to jsou poklady Starého zákona. Kristův život, jeho smrt, zmrtvýchvstání, Kristus, jak jej zjevoval Duch svatý — to jsou poklady Nového zákona. Náš Spasitel, odlesk slávy Otce, je tedy obojí — staré i nové.PM 63.4

Proroci předpověděli život, smrt a přímluvnou službu Ježíše Krista. Apoštolové svědčili, že se to naplnilo. Měli kázat o ponížení, čistotě, svatosti a neskonalé lásce Pána Ježíše. Aby mohli kázat evangelium v plnosti, museli zvěstovat nejen život a učení Spasitele, ale také všechno, co o něm předpověděli proroci Starého zákona a jak je představovala obětní služba.PM 63.5

Kristus ve svém učení ukazoval staré pravdy, které již dříve zjevil lidstvu. Kdysi je zvěstoval ústy patriarchů a proroků. (viz 1. Petrův 1,10.11) Nyní je však představil v novém světle. Lidem se zdálo, že mají podstatně jiný smysl. Výklad Ježíše Krista vnesl do těchto pravd úplnou záplavu světla a duchovnosti. Pán Ježíš slíbil, že Duch svatý učedníky osvítí, aby mohli stále lépe chápat Boží slovo a kázat jeho pravdy v nové kráse.PM 63.6

Od okamžiku, kdy Bůh v ráji poprvé zaslíbil vykoupení, přemýšleli různí lidé o životě, povaze a zástupném díle Spasitele. Přesto každý člověk, v němž působí Duch svatý, podává tyto pravdy vždy novým a svěžím způsobem. Pravdy o vykoupení můžeme poznávat stále více a důkladněji. Ačkoli jsou velmi staré, jsou stále nové. Každému, kdo hledá pravdu, ukazují stále větší slávu a větší moc.PM 64.1

V každé době se pravda nově rozvíjí, pro každou generaci Bůh zdůrazňuje určité hledisko pravdy. Všechny staré pravdy jsou důležité. Nová pravda není nezávislá na staré, je pouze její novou formou. Novým pravdám můžeme porozumět jen tehdy, jestliže jsme pochopili staré. Když chtěl Ježíš Kristus vysvětlit pravdu o vzkříšení, začal “od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma” Lukáš 24,27. Světlo, které nově zazáří při vysvětlování pravdy, osvítí starou pravdu. Kdo zavrhuje nebo opomíjí novou pravdu, dokazuje, že vlastně nepřijal ani starou. Ztrácí pro něho životodárnou sílu a stává se jen neživou formou.PM 64.2

Někteří lidé tvrdí, že věří pravdám Starého zákona a učí jim, přitom však zavrhují Nový zákon. Jestliže odmítají přijmout učení Ježíše Krista, dokazují, že nevěří ani tomu, co řekli patriarchové a proroci. Spasitel prohlásil: “Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.” Jan 5,46. Proto jejich vyučování Starého zákona postrádá sílu.PM 64.3

Podobného omylu se dopouštějí také mnozí lidé, kteří tvrdí, že věří a hlásají evangelium, přitom však odkládají stranou Písma Starého zákona, o nichž Kristus řekl: “Písma svědčí o mně.” Jan 5,39. Tím, že zavrhují Starý zákon, zavrhují ve skutečnosti i Nový zákon, neboť oba jsou částí nedělitelného celku. Nikdo nemůže pravdivě představovat Boží zákon bez evangelia ani evangelium bez zákona. Zákon je ztělesněné evangelium a evangelium je vysvětlený zákon. Zákon je kořenem, evangelium vonným květem a plodem, které zákon přináší.PM 64.4

Starý zákon osvětluje Nový a Nový zákon osvětluje Starý. Každý z nich zjevuje Boží slávu v Kristu. Oba obsahují pravdy, které tomu, kdo je opravdově hledá, budou stále zjevovat jejich nový, hlubší význam.PM 64.5

Pravda, kterou Kristus ztělesňoval a kterou nám zjevil, je nezměrná. Kdo studuje Písmo, jako by nahlížel do studánky; čím více se do ní dívá, tím více si uvědomuje, jak je hluboká a jak se rozšiřuje. Za svého života na této zemi plně nepochopíme tajemství Boží lásky, která dala svého jediného Syna jako výkupné za naše hříchy. Dílo našeho Spasitele na této zemi je a vždy bude něčím, co přesahuje hranice našeho chápání. Člověk může nasadit všechny své duševní síly ve snaze pochopit toto tajemství, unaví se však dříve, než dosáhne cíle. Ten, kdo hledá nejusilovněji a nejpilněji, uvidí před sebou nekonečný oceán poznání.PM 64.6

Pravdu Ježíše Krista můžeme prožít, ale nikdy ji plně nevysvětlíme. Její výška, šířka a hloubka přesahují naše chápání. I když budeme co nejusilovněji přemýšlet, poznáme jen nejasně obrysy nevysvětlitelné lásky, která je vysoká jako nebe, ale která se sklonila k zemi, aby celému lidstvu vtiskla Boží obraz.PM 65.1

A přesto nám Bůh umožňuje, abychom poznali o jeho lásce všechno, co jsme schopni pochopit. Takové poznání získávají pokorní a pokání činící lidé. Boží lásku chápeme natolik, nakolik si vážíme oběti, kterou pro nás Bůh podstoupil. Když zpytujeme Boží slovo s pokorou, otevírá se před námi velké téma vykoupení. Když o něm přemýšlíme, jeví se nám stále velkolepější. Když se jej snažíme pochopit, zjišťujeme, že se před námi stále rozevírá do šířky a výšky.PM 65.2

Svůj život máme spojit se životem Pána Ježíše, být na Kristu závislí. Máme jej přijímat jako “chléb života, který sestoupil z nebe” a jako čerstvou vodu z pramene, který nikdy nevysychá. Jestliže budeme o svém Pánu stále přemýšlet a jestliže mu naše srdce bude projevovat chválu a vděčnost, pak bude náš náboženský život stále svěží. Naše modlitby se stanou rozmluvami s Bohem, jako kdybychom mluvili s přítelem. A Bůh nám bude osobně sdělovat svá tajemství. Často si pak s radostí uvědomíme přítomnost Pána Ježíše. Pak “zahoří” i naše srdce, když si uvědomíme, že Pán Ježíš jde životem s námi jako kdysi s Henochem. Jestliže to křesťan opravdu prožívá, projeví se v jeho životě prostota, pokora, mírnost a skromnost. Celé okolí pozná, že se stýká s Ježíšem Kristem a že se od něj učí.PM 65.3

Náboženství Ježíše Krista se projeví v životě každého, kdo je přijme, jako povzbuzující a vše pronikající zásada, jako živá a účinná duchovní moc. Přinese mu svěžest, sílu a trvalou radost mládí. Srdce, které přijímá Boží slovo, není jako vysychající rybník nebo děravá nádrž, z níž uniká voda. Je jako horská bystřina napájená nevysychajícími prameny. Jejich chladná, jiskrná voda běží z balvanu na balvan a občerstvuje unavené, žíznivé a ztrápené.PM 65.4

Takový prožitek uschopní kazatele pravdy, aby mohl představovat Ježíše Krista. Pod vlivem Ducha Božího získají jeho proslovy i modlitby účinnost i srozumitelnost. Jeho svědectví o Kristu nebude chudým vyprávěním bez života. Nebude kázat dokola stejnou sérii kázání. Stále bude vnímat působení Ducha svatého.PM 65.5

Ježíš Kristus řekl: “Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný… Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne… Co dává život, je Duch… Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.” Jan 6,54-63.PM 65.6

Jíme-li “Kristovo tělo” a pijeme-li “jeho krev” (přijímáme-li Krista a jeho učení), projeví se v naší činnosti prvky věčného života. Naše služba se oprostí od starých, stále opakovaných myšlenek, od mdlých a bezduchých kázání. Budeme hlásat staré pravdy, ale v novém světle. Lidé si povšimnou, že pravdu chápeme nově, jasněji a že se v nás projevuje Boží moc. Jestliže budou mít možnost vyslechnout taková kázání a jestliže budou vnímaví k hlasu Ducha svatého, pocítí na sobě proměňující moc nového života. Vzplane v nich oheň Boží lásky. Ještě lépe budou vnímat krásu a velkolepost pravdy.PM 66.1

Věrný hospodář znázorňuje, jak by měl jednat každý učitel náboženství. Přijme-li Boží slovo za svůj poklad, bude z něj stále těžit nové krásy a nové pravdy. Jestliže bude spoléhat na Boha a modlit se, naplní ho Kristův Duch. Jeho prostřednictvím pak bude působit na myšlení dětí a mladých lidí. Duch svatý naplní jeho srdce nadějí a odvahou, jeho mysl biblickými příklady. Učitel to všechno bude předávat svým svěřencům.PM 66.2

Pod vlivem inspirovaného Božího slova vytrysknou v jeho nitru proudy nebeského pokoje a radosti. Stane se z nich mohutná řeka blahodárného vlivu pro všechny, kdo se s ním setkají. Pro jeho žáky nebude Bible nudnou knihou. Pod vlivem moudrého učitele se budou o Bibli zajímat stále více. Boží slovo se pro ně stane chlebem života a nikdy nezestárne. Jeho svěžest a krása přivábí a nadchne mladé lidi. Bible, podobně jako slunce, stále osvěcuje a zahřívá zemi, ale nikdy se nevyčerpá.PM 66.3

V Bibli se projevuje Boží Duch, který vychovává člověka. Z každé stránky Písma svítí nové a drahocenné světlo. K lidskému nitru z nich promlouvá Boží hlas, odhaluje pravdu, objasňuje slova a věty a vyvozuje z nich naučení pro danou situaci.PM 66.4

Duch svatý rád oslovuje mladé lidi, odhaluje jim bohatství a krásu Božího slova. Zaslíbení velkého Učitele uchvátí a oživí srdce Boží silou. Rozvoj užitečného myšlení a poznání Bible se stane ochranou před pokušením.PM 66.5

Když důkladněji pochopíme důležitost Boží pravdy, uvědomíme si, že má mnohem plnější význam, než jsme si představovali. Krása a bohatství Písma přetvářejí mysl a povahu. Světlo nebeské lásky inspiruje lidská srdce.PM 66.6

Čím více Bibli poznáváme, tím více si jí vážíme. Ať ji studujeme jakýmkoli způsobem, vždy v ní najdeme nekonečnou Boží moudrost a lásku.PM 66.7

Ještě jsme plně nedocenili symboliku starozákonních obřadů. Různé úkony a předobrazy v sobě skrývají dalekosáhlé a hluboké pravdy. Tajemství starozákonních obřadů můžeme otevřít klíčem evangelia. Poznání plánu vykoupení otevírá a vysvětluje jejich smysl. Máme možnost těmto věcem porozumět lépe, než jim rozumíme nyní. Bůh si přeje, abychom pochopili jeho hluboké pravdy. I andělé sledují pravdy, které může zjevit pouze Bůh těm, kdo s pokorným srdcem studují Bibli a prosí o důkladnější poznání Boží pravdy.PM 66.8

Protože se blížíme ke konci dějin tohoto světa, vyžadují proroctví o posledních dnech naši zvláštní pozornost. Poslední kniha Nového zákona obsahuje poselství, kterému máme porozumět. Satan zaslepuje mysl mnohých, aby se chápali kdejaké výmluvy, jen aby nemuseli studovat knihu Zjevení. Kristus prostřednictvím svého služebníka Jana v této knize ukázal, co se stane v posledních dnech, a řekl: “Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno.” Zjevení 1,3.PM 67.1

Pán Ježíš prohlásil: “A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.” Jan 17,3. Proč si neuvědomujeme hodnotu tohoto poznání? Proč slavné pravdy Božího slova nehoří v našich srdcích? Proč o nich nemluvíme? Proč nenaplňují celou naši bytost?PM 67.2

Bůh nám dal své slovo a v něm nám svěřil každou pravdu potřebnou ke spasení. Tisíce lidí čerpalo vodu z této studnice života, a přesto vody neubylo. Tisíce lidí se dívalo na Pána, a protože ho měli stále před očima, změnili se podle jeho vzoru. Jejich nitro hořelo, když vyprávěli o povaze Ježíše Krista, o tom, čím je Kristus pro ně a čím jsou oni Kristu. Tím však nevyčerpali tyto velké a ušlechtilé náměty. Další tisíce lidí mohou začít zkoumat tajemství spasení. Když budou přemýšlet o životě, povaze a poslání Ježíše Krista, ozáří je při každém pokusu o odhalení pravdy světlo jasnějšími paprsky. Každé další studium jim odhalí něco nového. Zdroj poznání je nevyčerpatelný. Studium vtělení, zástupné oběti a prostřednického díla Ježíše Krista bude zaměstnávat mysl opravdového věřícího po celý život. S pohledem upřeným k nebi a k věčnosti zvolá: “Veliké je tajemství zbožnosti.” 1. Timoteovi 3,16.PM 67.3

V Božím království pak poznáme, co jsme mohli získat již zde na zemi, kdybychom přijali nabízené světlo a chtěli je pochopit. Vykoupení budou po celou věčnost přemýšlet a hovořit o svém spasení. Pochopí pravdy, které chtěl Kristus vštípit již svým učedníkům, ale chyběla jim víra, aby je mohli pochopit. Vykoupení budou stále objevovat nové pohledy na dokonalost a slávu Ježíše Krista. Po nekonečné věky bude nebeský Hospodář vynášet ze svého pokladu nové i staré věci.PM 67.4