Čas

Náš čas náleží Bohu. Máme za úkol využít každý okamžik k Boží slávě. Z žádného svěřeného daru nebude Bůh vyžadovat účet přísněji než z toho, jak jsme nakládali s časem.PM 173.3

Cena času se nedá vyčíslit. Kristus si cenil každého okamžiku a podobně bychom si měli vážit času i my. Život je příliš krátký, než abychom jej promarnili. Doba života, kdy se můžeme připravit pro věčnost, je velmi krátká. Nemáme čas, který bychom mohli promrhat, věnovat sobeckým zábavám nebo se v něm věnovat hříchu. Právě nyní si máme utvářet povahu pro budoucnost, pro život na nové zemi. Právě nyní se máme připravovat na Boží soud.PM 173.4

Sotva lidská rodina začala žít, už začala umírat. Neustálá práce lidí končí v nicotě, jestliže nezískají pravé poznání o věčném životě. Člověk, který chápe čas jako příležitost k práci, se připravuje pro věčný život v nebeských příbytcích. Je dobře, že se takový člověk narodil.PM 173.5

Bůh nás vybízí, abychom správně využili čas. Promrhaný čas nelze nahradit. Nemůžeme vrátit ani jediný okamžik. Zbývající čas nejlépe využijeme, jestliže budeme spolupracovat s Bohem při uskutečňování plánu vykoupení.PM 173.6

Takové jednání přetváří povahu. Stáváme se Božími syny a dcerami, členy královské rodiny, dětmi nebeského krále a společníky andělů.PM 173.7

Nyní máme příležitost, abychom pracovali pro záchranu svých bližních. Někteří lidé věnují na Boží dílo určitý peněžní obnos a myslí si, že tím splnili svou povinnost.PM 173.8

Nevyužívají drahocenný čas, který by mohli věnovat službě pro Krista. Všichni zdraví a silní lidé mají přednost a zároveň povinnost účastnit se Božího díla. Všichni se mají snažit, aby získali další pro Krista. To nemohou nahradit peněžními dary.PM 174.1

Každý okamžik svými důsledky zasahuje do věčnosti. Musíme být proto vždy připraveni, abychom pomohli, jakmile je to třeba. Dnešní příležitost zvěstovat potřebným evangelium se už nikdy nemusí znovu naskytnout. Bůh možná dnes někomu řekne: “Ještě této noci si vyžádají tvou duši,” (Lukáš 12,20) a on nebude připraven, protože jsme my zanedbali svou příležitost. Jak budeme moci obstát před Bohem v den posledního soudu?PM 174.2

Život má příliš velkou hodnotu, než abychom jej naplnili jen časnými a pozemskými věcmi a prožili ve strachu a starostech o věci, které mají jen nepatrnou cenu v porovnání s věčnými hodnotami. Přesto nás Bůh povolává, abychom mu sloužili v časných věcech života. Píle v práci i zbožnost jsou součástí pravého náboženství. Bible odsuzuje zahálku. Lenost je ta největší kletba, která postihuje náš svět. Každý skutečně obrácený člověk je pilný pracovník.PM 174.3

Naše znalosti a duchovní vzdělání závisí na správném využití času. Nedostatek finančních prostředků, nízký původ nebo nepříznivé okolnosti nemusí bránit rozvoji duchovních schopností. Musíme však využít každý okamžik. Aniž si to uvědomujeme, ztrácíme po malých chvílích spoustu času. Může to být čas strávený prázdnými řečmi, ranním vyleháváním v posteli, doba cestování dopravními prostředky, čekání na stanicích, čekání na jídlo nebo na lidi, kteří přicházejí pozdě na ujednané schůzky. Jestliže s sebou nosíme nějakou knihu, můžeme tyto drobné úlomky času využít ke čtení, studiu nebo přemýšlení, na což bychom jinak neměli čas. Jasný cíl, vytrvalá píle a pečlivé využívání času umožňují získat vzdělání a duševní kázeň. Připravují lidi, aby mohli zastávat vlivná a užitečná povolání.PM 174.4

Každý křesťan si má navyknout na pořádek, důkladnost a přesnost. Nemůžeme omlouvat pomalou a nepořádnou práci, ať se jedná o cokoli. Jestliže někdo stále pracuje a nikdy nedosahuje výsledků, znamená to, že pracuje bez vnitřního zaujetí. Kdo pracuje pomalu a neúčinně, měl by si uvědomit, že tyto chyby musí napravit. Potřebuje se naučit, jak užitečně rozvrhnout čas, aby dosáhl co nejlepších výsledků. Vhodným přístupem a správnou metodou vykonají někteří lidé za pět hodin tolik práce, kolik jiní za deset. Jiní mají poměrně málo práce, ale neustále pracují, protože si neumějí rozvrhnout čas. Pomalostí a otálením si přidělávají práci tam, kde je jí málo. Opravdovým úsilím mohou překonat tyto nesprávné návyky. Musíme pracovat cílevědomě. Máme uvážit, kolik času potřebujeme pro daný úkol, a pak vynaložme veškeré úsilí, abychom práci dokončili ve stanovené době. Pěstováním vůle rozvíjíme i zručnost.PM 174.5

Nedostatek rozhodnosti změnit zvyky vede k jednotvárnému a nesprávnému jednání. Jestliže však lidé budou rozvíjet své vlohy, budou schopni konat i nejvyšší službu. Takoví lidé jsou všude vítáni a všichni si jich váží.PM 175.1

Mnoho dětí a mladých lidí promarní čas, který by mohli věnovat plnění domácích povinností. Prokázali by tím svým rodičům lásku a zájem. Mladí lidé by měli vzít na svá silná ramena mnohé povinnosti, které stejně někdo musí konat.PM 175.2

Život Pána Ježíše byl od jeho nejútlejšího mládí životem soustředěné činnosti. Nežil jen pro vlastní uspokojení. I když pracoval jako tesař se svým pěstounem Josefem, nepřestal být Synem věčného Boha. Řemeslná práce byla pro něj důležitá. Přišel na svět jako budovatel lidských povah, stejně tak dělal dokonale i všechno ostatní. Do každé všední práce vkládal tutéž dokonalost, jakou později projevoval, když přetvářel lidské povahy Boží mocí. Pán Ježíš je nám příkladem.PM 175.3

Rodiče, učte své děti, jakou cenu má čas a jak jej správně využít. Učte je, že stojí za námahu konat to, co oslaví Boha a prospěje lidem. Již v mládí mohou děti pracovat pro Boha jako misionáři.PM 175.4

Rodiče se dopouštějí největšího hříchu, když dovolují svým dětem, aby nic nedělaly. Děti si brzy oblíbí zahálku a vyrostou z nich neschopní a neužiteční lidé. Když dospějí a musí na sebe vydělávat, pracují pomalu a jsou líní. Očekávají však odměnu, jako kdyby pracovali pilně. Takoví lidé se velmi liší od těch, kteří si uvědomují, že musí být věrni Božím požadavkům.PM 175.5

Kdo je líný a nedbalý v práci, vnese tento zvyk také do náboženského života. Nebude schopen konat nic užitečného pro Boží dílo. Zahálka zkazila již mnoho lidí, kteří by mohli pilnou prací velmi prospět světu. Nedostatek činnosti a zacíleného odhodlání otvírá dveře mnoha pokušením. Špatná společnost a nesprávné zvyky kazí lidskou povahu, znehodnocují život na této zemi a jsou příčinou ztráty věčného života.PM 175.6

I když pracujeme v jakémkoli oboru, slovo Boží nás učí: “V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.” “Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil.” “S vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.” Římanům 12,11; Kazatel 9,10; Koloským 3,24.PM 175.7