16. kapitola — Ztratil se, a je nalezen

(Lukáš 15,11-32)

Vstaň a jdi ke svému Otci. Vyjde ti vstříc a uvítá tě ještě daleko od domova. Když se mu v pokání přiblížíš o jediný krok, on přispěchá, aby tě zahrnul svou nekonečnou láskou.PM 100.1

Podobenství o marnotratném synovi znázorňuje Boží jednání s lidmi, kteří už okusili Otcovu lásku, a přesto dovolili nepříteli, aby je zajal a vedl podle své vůle.PM 100.2

“Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.’ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země.” Lukáš 15,11-13.PM 100.3

Mladšího syna znechutily životní zásady v otcovském domě. Domníval se, že omezují jeho svobodu. Lásku a péči svého otce si vykládal nesprávně, a proto se rozhodl, že se bude řídit svými vlastními sklony.PM 100.4

Mladík necítil vůči otci žádné závazky, neprojevoval mu vděčnost, a přesto se dožadoval jako syn části otcovského majetku. Dědictví, které mu mělo připadnout až po smrti otce, žádal ihned. Myslel pouze na požitky přítomnosti, o budoucnost se nestaral.PM 100.5

Jakmile obdržel svůj podíl, odešel daleko od domova, “do daleké země”. Svobodný podle svých představ, s dostatkem peněz si namlouval, že uskutečnil svůj sen o štěstí. Nikdo jej nebude napomínat: Nedělej to, uškodíš si. Nebo: Udělej ono, tak je to správné. Zkažení společníci mu pomáhali stále hlouběji zapadat do neřesti, a tak “rozmařilým životem svůj majetek rozházel”.PM 100.6

Bible píše o lidech, kteří se domnívali, “že jsou moudří, ale upadli do bláznovství” Římanům 1,22. Dokládá nám to příběh mladého muže z podobenství. Prostředky, které sobecky vymámil na otci, promrhal s nevěstkami. Promarnil i poklad své mladé mužné síly. Oheň vášně stravoval nejvzácnější léta jeho života, síly jeho rozumu, skvělé vyhlídky mládí i duchovní cíle.PM 100.7

V kraji nastal hlad a mladý muž se ocitl v nouzi. Připojil se k jednomu obyvateli krajiny a ten ho poslal pást vepře. Pro Žida to bylo nejpodřadnější a nejpotupnější zaměstnání. Nedávno se mladík chlubil svou svobodou, a najednou poznal, že je otrokem. Upadl do nejhoršího otroctví “spoután provazy svého hříchu” Přísloví 5,22. Lesklé pozlátko, kterému podlehl, zmizelo a najednou ucítil tíhu svých pout. Posadil se na bezútěšnou a hladem sužovanou zemi mezi vepře, své jediné společníky. Rád by se nasytil alespoň slupkami, které dostávali vepři. Z veselých společníků, kteří ho obletovali, dokud si užívali na jeho útraty, nezůstal ani jediný. Kam zmizela radost z požitků? Dříve otupoval své svědomí a chlácholil svou mysl v domnění, že je šťastný. Ale nyní — hladový, bez prostředků, pokořený a mravně narušený, se zlomenou vůlí a narušenými šlechetnými pohnutkami — zůstala z něj pouhá lidská troska.PM 100.8

Zde vidíme obraz hříšníka. I když ho obklopují požehnání Boží lásky, hříšník svázaný touhou po uspokojení svých žádostí a po hříšných požitcích si ze všeho nejvíce přeje, aby se mohl vzdálit od Boha. Jako nevděčný syn si myslí, že mu právem patří všechny Boží dary. Pokládá je za samozřejmost, není za ně vděčný, ani je neoplácí láskou. Jako odešel od Boha Kain, aby si našel svůj domov, jako marnotratný syn odešel “do daleké země”, stejně tak hledají hříšníci své štěstí v zapomenutí na Boha Římanům 1,28.PM 101.1

Každý sobecky strávený život je promarněný, ať se navenek jeví jakkoli. Kdo se snaží žít bez Boha, promrhá své vlastnictví. Maří vzácná léta života, utrácí své rozumové síly, duševní schopnosti a připravuje si věčnou záhubu. Člověk, který se odloučí od Boha, aby mohl sloužit sobě, se stává otrokem mamonu. Mysl, kterou Bůh stvořil pro společenství s anděly, degeneruje, až člověk nakonec otročí hmotě a přízemním zájmům. K takovým závěrům vede sobectví.PM 101.2

Jestliže sis zvolil takový život, pak si uvědom, že vydáváš své prostředky za něco, co není chlebem, usiluješ o to, co tě nenasytí. Jednou si uvědomíš svůj omyl. Osamocený, “v cizině”, pocítíš svou bídu a v zoufalství zvoláš: “Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?” Římanům 7,24. Citovaná slova stejně jako výrok proroka vystihují obecně platnou pravdu: “Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.” Jeremjáš 17,5.6. Bůh “dává svému slunci svítit na zlé i dobré” Matouš 5,45. Lidé však mohou jeho požehnání zavrhnout. Podobně se můžeme od Boha odloučit a “přebývat ve vyprahlém kraji”, přestože svítí slunce spravedlnosti a z nebe přichází déšť milosti.PM 101.3

Bůh stále miluje člověka, který se od něj dobrovolně oddělil, a používá všechny prostředky, aby jej přivedl zpět domů. Ztracený syn na dně své bídy “šel do sebe”. Satan nad ním ztratil svou moc. Marnotratný syn pochopil, že si utrpení přivodil vlastní bláhovostí. Řekl si: “Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci.” Lukáš 15,17.18. Ve své bídě našel naději v přesvědčení, že ho otec stále miluje. Otcova láska ho přitahovala domů. Podobně ujištění o Boží lásce vede hříšníka, aby se vrátil zpět k Bohu. “Dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání.” Římanům 2,4. Boží milosrdenství a soucit obepíná jako zlatý řetěz všechny zbloudilé. Bůh prohlašuje: “Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.” Jeremjáš 31,3.PM 101.4

Syn se rozhodl, že vyzná svou vinu a přijde k otci se slovy: “Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.” Rozhodl se, že dodá: “Přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.” Ovšem, tím ukázal, jak málo chápe lásku svého otce. Lukáš 15,18.19.PM 102.1

Marnotratný syn opustil vepře a jejich potravu a zamířil k domovu. Zesláblý hladem se potácel po cestě domů. Neměl čím zakrýt cáry svého oděvu. Jeho bída přemohla pýchu. Spěchal, aby poprosil o místo služebníka v domě, kde kdysi žil jako dědic.PM 102.2

Když jako radostný a bezstarostný mladík opouštěl otcovský dům, neuvědomoval si, jakou bolest a touhu zanechal v srdci svého otce. Když se pak veselil a hýřil se svými rozmařilými společníky, nepomyslel, jaký smutek padl na rodičovský dům. Ani když se unaveně ubíral zpět k domovu, nevěděl, že někdo toužebně vyhlíží jeho návrat. “Když byl ještě daleko”, otec ho poznal podle postavy. Láska umí rychle rozeznat. Otec jej poznal i přes změny, které způsobila léta hříšného života. “Hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil”, dlouho jej držel ve svém objetí.PM 102.3

Otec nechtěl dopustit, aby se zvědaví lidé vysmívali bídě a cárům jeho zuboženého syna. Sňal svůj drahý, bohatě řasený plášť a zahalil jím svého vyhublého chlapce. Syn mezi vzlyky lítosti ze sebe vyrážel slova vyznání: “Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.” Lukáš 5,21. Otec jej však přitiskl k sobě ještě pevněji a uvedl jej do domu. Nedal mu ani příležitost, aby mohl požádat o místo nádeníka. Je to jeho syn, kterého uctí tím nejlepším, co v domě má. Všichni služebníci mu zase budou prokazovat úctu a sloužit mu.PM 102.4

Otec rozkázal služebníkům: “Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit.” Lukáš 15,22-24.PM 102.5

Jako dospívající mládenec považoval marnotratný syn svého otce za tvrdého a přísného. Nyní ho poznal úplně jinak. Podobně považují lidé oklamaní satanem Boha za tvrdého a přísného. Domnívají se, že je sleduje, jen aby je mohl odsuzovat a snižovat, že nechce hříšníka přijmout, pokud může svůj postoj nějak ospravedlnit. Boží zákon považují za omezení lidského štěstí, za břemeno, od kterého rádi utíkají. Ale každý člověk, jehož zrak otevřela Kristova láska, vidí soucitného Boha. Už se mu nejeví jako neúprosný, despotický vládce, ale jako otec, který chce obejmout svého kajícího syna. Hříšník vyzná spolu s žalmistou: “Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.” Žalm 103,13.PM 102.6

V podobenství marnotratnému synovi nikdo nepředhazoval a nepřipomínal dřívější špatný způsob života. Syn cítil, že mu jeho minulost odpustili a jednou provždy na ni zapomněli. Podobně říká Bůh hříšníkovi: “Zaženu tvou nevěru jako mračno a jako oblak tvé hříchy.” Izajáš 44,22. “Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.” Jeremjáš 31,34. “Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly, nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho.” Izajáš 55,7. “V oněch dnech a v onen čas, je výrok Hospodinův, budou hledat Izraelovu nepravost, ale žádná nebude, a Judův hřích, ale nebude nalezen.” Jeremjáš 50,20.PM 103.1

Bůh nás těmito slovy ujišťuje o své ochotě přijmout kajícího hříšníka. Rozhodl ses jít vlastní cestou? Odešel jsi daleko od Boha? Čekal jsi sladkou chuť plodů svého přestoupení, ona ti však na rtech zhořkla? A nyní, když jsi promarnil své možnosti, když padly tvé životní plány, když jsi pozbyl naděje, zůstal jsi zklamaný a osamělý? Teď už slyšíš hlas, který dříve marně promlouval k tvému srdci, a zřetelně rozumíš: “Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.” Micheáš 2,10. Vrať se do domu svého nebeského Otce. On tě zve: “Navrať se ke mně, já tě vykoupím.” Izajáš 44,22.PM 103.2

Neposlouchej nepřítele, který ti radí, abys nechodil ke Kristu, dokud se sám nezlepšíš a dokud nebudeš dost dobrý, abys mohl jít k Bohu. Jestliže na to budeš čekat, nikdy nepřijdeš ke Spasiteli. Když satan poukáže na tvůj “ušpiněný oděv”, odvolej se na slib Pána Ježíše: “Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.” Jan 6,37. Řekni nepříteli, že krev Ježíše Krista smývá každý hřích. Modli se jako David: “Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.” Žalm 51,9.PM 103.3

Vstaň a jdi ke svému Otci. Vyjde ti vstříc a uvítá tě ještě daleko od domova. Když se mu v pokání přiblížíš o jediný krok, on přispěchá, aby tě zahrnul svou nekonečnou láskou. Dobře slyší volání zkroušeného člověka. Ví dokonce o prvním okamžiku, kdy po něm hříšník zatouží. Nepřeslechne ani jedinou modlitbu, utírá každou i tajně prolitou slzu. Duch Boží odpoví i na nejslabší touhu člověka po Bohu a vyjde mu vstříc. Kristova milost působí ještě dříve, než v srdci vznikne touha a než člověk vysloví prosbu. Umocňuje sílu, která působí na lidské srdce.PM 103.4

Nebeský Otec z tebe sejme hříchem znečištěný oděv. V nádherném podobenství proroka Zacharjáše představuje velekněz Jóšua hříšníka. V přítomnosti Božího anděla stojí ve znečištěném šatu. Pán Bůh řekl: “Svlékněte z něho ten špinavý šat. Jemu pak řekl: Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha… Vstavte mu na hlavu čistý turban. Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat.” Zacharjáš 3,4.5. Právě tak Bůh tobě oblékne “roucho spravedlnosti” a přikryje tě “pláštěm spravedlnosti” Izajáš 61,10. “Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!” Žalm 68,14.PM 104.1

Pak tě přivede domů na slavnost a “jeho prapor” nad tebou bude jeho láska Píseň písní 2,4. Říká: “Budeš-li chodit po mých cestách… já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí” — dokonce mezi anděly, kteří obklopují Boží trůn Zacharjáš 3,7.PM 104.2

“Jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.” Izajáš 62,5. “Bůh… zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.” Sofonjáš 3,17. Celé nebe a země sborem zpívají Otcovu píseň radosti: “Tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.” Lukáš 15,24.PM 104.3

Až potud nezazněl v podobenství Spasitele žádný rušivý tón, který by rozladil radostnou náladu. Najednou však Kristus uvedl novou myšlenku. Když se marnotratný syn vrátil, byl jeho starší bratr na poli. “Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: ‘Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.’ I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř.” Lukáš 15,25-27. Starší bratr se netrápil jako otec, ani ztraceného sourozence nečekal. Proto nesdílel otcovu radost z návratu ztraceného. Radostný zpěv nevyvolával v jeho srdci pocity radosti a štěstí. Když mu služebník řekl, proč se všichni radují, naplnila jeho srdce žárlivost. Nechtěl jít přivítat svého bratra. Přízeň prokazovanou marnotratnému bratrovi považoval za urážku vůči sobě.PM 104.4

Když pak otec vyšel, aby s ním promluvil, projevila se zloba a pýcha staršího syna. Svůj dosavadní život v otcovském domě považoval za nepřetržitou řadu neoceněných zásluh a nyní je srovnával se srdečným přijetím zbloudilého bratra. Ukázal, že sám pracoval spíše jako služebník než jako syn. Místo, aby se těšil z toho, že byl stále s otcem, myslel jen na majetek, který mu spořádaný život rozhojňoval. Jeho slova dokazují, že se hříšného života zříkal jen ze zištných důvodů. Obával se, že bude krácen, když bude nyní žít jeho mladší bratr na otcovy útraty. Takovou přízeň svému bratrovi nepřál. Dal jasně najevo, že kdyby on byl na místě otce, marnotratného syna by nepřijal. Dokonce ho už ani neuznával za svého bratra, ale chladně jej označil jako “tvého syna”.PM 104.5

Otec s ním však přesto jednal laskavě. Řekl mu: “Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.” Lukáš 15,31. Neměl jsi po celá ta léta nepřítomnosti svého bratra tu přednost, že jsi žil se mnou?PM 105.1

Otec dal svým synům ochotně všechno, co jim mohlo posloužit ke štěstí. Syn doma nepotřeboval žádat o dar ani odměnu. “Všechno, co mám, je tvé.” Měl jsi víc věřit mé lásce a přijímat štědré dary.PM 105.2

Jeden ze synů se na určitý čas odloučil od rodiny, protože nepochopil otcovu lásku. Když se však vrátil, příliv radosti měl zatlačit všechny chmurné myšlenky. “Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.” Lukáš 15,32.PM 105.3

Poznal starší syn svou chamtivou a nevděčnou povahu? Pochopil, že jeho bratr zůstal jeho bratrem, i když žil bez Boha? Litoval starší syn své tvrdosti a žárlivosti? O tom Kristus dále nehovořil. Příběh podobenství neuzavřel. Uzavřít si ho měli posluchači sami.PM 105.4

Starší syn představoval zatvrzelé Židy v době Ježíše Krista a také farizeje všech dob, kteří se na domnělé hříšníky dívali s opovržením. Protože sami nesestoupili až na dno neřesti, cítili se samospravedliví. Těšili se ze zvláštních Božích výsad podobně jako starší syn. Tvrdili, že jsou Božími dětmi, ale jednali jako nájemníci. Nepracovali z lásky, ale protože očekávali odměnu. Boha považovali za přísného Pána. Viděli, jak Kristus zve hříšníky, aby jim zdarma udílel svou milost, a cítili se tím dotčeni. Domnívali se, že Boží milost může člověk získat jen tvrdou prací a pokáním. Návrat marnotratného syna naplnil otcovo srdce radostí, zatímco v jejich srdci vyvolal pouze žárlivost.PM 105.5

Otcovo napomenutí staršímu synovi v podobenství bylo vlastně jemnou Boží výzvou farizeům. “Všechno, co je mé, je tvé”, to není mzda, to je dar. Podobně jako marnotratný syn, můžeme i my všechno přijmout pouze jako nezasloužený dar otcovské lásky.PM 105.6

Samospravedlnost lidem nejen zkresluje Boha, ale vede je také k zatvrzelosti a kritice vůči bratrům. Sobecký starší syn denně pozoroval svého bratra, kritizoval každý jeho čin a očerňoval ho za sebemenší chybu. Postřehl a zveličil každý nedostatek. Tím se snažil ospravedlnit svou neochotu odpustit. Kolik dnešních křesťanů jedná podobně! Přestože hříšník činí již první kroky v boji proti záplavě pokušení, stále ho podezírají, tvrdě kritizují a obviňují. I když se prohlašují za Boží děti, ve skutečnosti projevují satanova ducha. Nepřátelským postojem vůči svým bratrům se tito žalobci staví na místo, kde je už světlo Boží přítomnosti nemůže osvítit.PM 105.7

Mnoho lidí se stále ptá: “Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje?… Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.” Micheáš 6,6-8.PM 105.8

Toto je Bohem vyvolená služba: “Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít, …nebýt netečný k vlastní krvi.” Izajáš 58,6.7. Když poznáš, že jsi hříšník, kterého může zachránit jen láska nebeského Otce, pocítíš soucit k jiným “otrokům hříchu”. Na jejich bídu a pokání neodpovíš žárlivostí a podezíráním. Jakmile ve tvém srdci roztaje led sobectví, budeš společně s Bohem prožívat radost ze záchrany ztracených. Můžeš sice tvrdit, že jsi Božím dítětem, ale dokážeš to jen tím, že přijmeš svého zbloudilého bratra jako bratra, který “byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen”. Je s tebou spojen nejužšími pouty, protože ho Bůh přijal za svého syna. Popřeš-li svůj příbuzenský vztah k němu, dokážeš, že jsi jen nájemníkem, a ne členem Boží rodiny.PM 106.1

Radost z vítání ztraceného bude pokračovat, i když se jí nezúčastníš. Zachráněný bude mít zase místo u Otce a podíl na jeho práci. Komu bylo mnoho odpuštěno, mnoho miluje. Ty však zůstaneš venku ve tmě. “Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.” 1. Janův 4,8.PM 106.2