26. kapitola — Podobenství o nepoctivém správci
(Lukáš 16,1-9)
Bůh si přeje, abychom dali přednost nebeským hodnotám před pozemskými. Dává nám možnost, abychom si “ukládali poklady v nebi”. Povzbuzuje nás, abychom usilovali o dosažení nejvznešenějších cílů, abychom si zajistili nejvyšší hodnoty.PM 187.1
Kristus přišel na tento svět v době, kdy převládalo světské smýšlení. Lidé nadřazovali časné věčnému a dávali přednost bezprostředním záležitostem před požadavky budoucnosti. Zaměňovali přeludy za skutečnost a skutečnost za přeludy. Nepochopili vírou neviditelný svět. Satan jim představoval záležitosti tohoto života jako nade vše přitažlivé a důležité a oni věnovali pozornost satanovu pokušení.PM 187.2
Kristus přišel, aby tento stav změnil. Snažil se zlomit moc, kterou je satan zlákal a omámil. Ve svém učení Pán Ježíš uváděl na správné místo požadavky nebe i požadavky země a obracel mysl lidí od přítomnosti k budoucnosti. Vyzýval je, aby přestali dychtit po věcech pomíjivých, a nabádal je, aby mysleli na budoucnost.PM 187.3
Pán Ježíš řekl: “Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.” Lukáš 16,1. Bohatý člověk svěřil všechen svůj majetek do rukou správce. Správce však byl nepoctivý a pán se přesvědčil, že ho soustavně okrádal. Rozhodl se, že správce už déle neponechá ve svých službách, a proto ho požádal, aby mu předložil účty. Řekl: “Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.” Lukáš 16,2.PM 187.4
Když se správce dověděl, že bude propuštěn, měl na vybranou ze tří možností: bud’ bude muset pracovat, nebo žebrat, nebo hladovět. Řekl si: “Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství! Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‘Kolik jsi dlužen mému pánovi?’ On řekl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.’ Pak řekl druhému:PM 187.5
‚A kolik jsi dlužen ty?’ Odpověděl: ‘Sto měr obilí.’ Řekl mu: ‘Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.’” Lukáš 16,3-7.PM 188.1
Nepoctivý správce zatáhl do své nepoctivosti další. Podvedl svého pána ve prospěch dlužníků. Když přijali tuto výhodu, zavázali se, že ho přijmou jako přítele pod svou střechu.PM 188.2
“Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě.” Lukáš 16,8. Bohatý člověk ocenil prozíravost správce, který ho podvedl. To však neznamená, že by ho pochválil také Bůh.PM 188.3
Ani Kristus nepochválil nepoctivého správce. Použil však tuto všeobecně známou příhodu, aby vyjádřil poučení, které chtěl dát. Řekl: “I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.” Lukáš 16,9.PM 188.4
Farizeové kárali Spasitele za to, že se stýkal s publikány a hříšníky. Spasitel se však o ně nepřestal zajímat, ani se nevzdal úsilí je získat. Viděl, že jejich zaměstnání je přivádí do pokušení. Prostředí, ve kterém žili, je svádělo ke zlému. První chybný krok byl snadný a pak již následoval rychlý sestup po šikmé ploše k větší nepoctivosti a k větším nepravostem. Kristus se je snažil všemi způsoby získat pro vyšší cíle a ušlechtilejší zásady. Právě to měl na mysli, když vyprávěl podobenství o nepoctivém správci. Mezi publikány se vyskytl právě takový případ, jaký uvádí podobenství. V Kristově líčení publikáni poznali své vlastní jednání. Vyprávění upoutalo jejich pozornost a z popisu svého nepoctivého chování mnozí z nich pochopili duchovní naučení.PM 188.5
Pán Ježíš toto podobenství vyprávěl především svým učedníkům. Právě oni obdrželi jako první “kvas pravdy” a měli jej předat dalším. Učedníci hned nechápali všechna Kristova naučení a často se zdálo, že na mnohá z nich zapomněli. Později Duch svatý tyto pravdy učedníkům objasnil a oni je živým způsobem předávali těm, kteří se jako nově obrácení připojovali k církvi.PM 188.6
Spasitel mluvil také k farizeům. Nevzdával se naděje, že i oni zakusí přesvědčující sílu jeho slova. Mnozí to již zakusili. Kdyby věnovali pozornost pravdě, kterou Kristus zvěstoval, uvěřili by mu.PM 188.7
Farizeové se pokoušeli Krista pomluvit. Obvinili ho, že se stýká s publikány a hříšníky. Pán Ježíš nyní obrátil výtku proti svým žalobcům. Vylíčil událost, která se odehrála mezi publikány, farizeům tak, aby jim přinesla poučení. Ukázal jim, jak jednají a jak jedině mohou své chyby napravit.PM 188.8
Nepoctivý správce měl svěřený majetek použít k dobročinným účelům. Hospodařil však ve svůj prospěch. Podobně se zachoval izraelský národ. Bůh vyvolil Abrahamovy potomky a svou mocí je vysvobodil z egyptského otroctví. Pak jim svěřil bohatství své pravdy, aby se stali požehnáním pro svět. Svěřil jim živé slovo, aby mohli druhým předávat pravdu. Boží správci však použili tyto dary, aby se sami obohatili a povýšili.PM 188.9
Farizeové, naplněni pocitem vlastní důležitosti a vlastní spravedlnosti, zneužívali svěřené dary, kterými měli oslavovat Boha.PM 189.1
Správce v podobenství původně nečinil žádná opatření pro budoucnost. Svěřený majetek, který měl použít pro dobro druhých, užíval pro sebe. Myslel jen na přítomnost. Když měl ztratit své postavení, zjistil, že mu vlastně nic nepatří. Stále ještě spravoval majetek svého pána, a proto se rozhodl, že ho použije, aby si zabezpečil budoucnost. Proto vytvořil nový plán. Nezačal shromažďovat pro sebe, ale začal rozdávat druhým. Jedině tak mohl získat přátele, kteří ho přijmou, až bude propuštěn. V podobné situaci se nacházeli i farizeové. Brzy měli ztratit své postavení. Pán Ježíš je vybídl, aby se postarali o budoucnost. Kdyby se snažili prokazovat druhým dobro, získali by tím sami. Mohli se zajistit pro budoucnost jen tím, že by začali rozdávat Boží dary.PM 189.2
Když Kristus dovyprávěl podobenství, řekl: “Synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.” Lukáš 16,8. To znamená, že prozíraví lidé tohoto světa projevují více moudrosti a horlivosti v práci pro sebe, než Boží děti ve službě, kterou konají pro Boha. Tak tomu bylo v době Ježíše Krista a tak je tomu i dnes. Všimněte si, jak žijí mnozí, kteří tvrdí, že jsou křesťané. Pán je obdařil schopnostmi, silou a vlivem. Svěřil jim prostředky, aby s ním mohli spolupracovat v díle záchrany člověka. Všechny Boží dary mají použít k prospěchu lidstva, k pomoci trpícím a potřebným. Všichni máme sytit hladové, oblékat nahé, pečovat o vdovy a sirotky, pomáhat lidem trpícím a utiskovaným.PM 189.3
Bůh si nikdy nepřál, aby na světě panovala bída. Nechtěl, aby jeden člověk měl nadbytek přepychových věcí, zatímco děti druhého žadoní o chléb. Lidé mají použít k prospěchu druhých všechny prostředky, které nutně nepotřebují k životu. Ježíš řekl: “Prodejte, co máte, a rozdejte to,” (Lukáš 12,33) buďte “štědří, dobročinní” 1. Timoteovi 6,18. “Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.” Lukáš 14,13. “Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.” Izajáš 58,6.7.10. “Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.” Marek 16,15. Tak znějí příkazy Pána Ježíše. Dělají to vyznavači křesťanství?PM 189.4
Kolik lidí využívá Boží dary jen pro sebe! Kolik lidí hromadí domy a pozemky! Kolik lidí vydává své prostředky za nevhodné zábavy, na uspokojování zvrácené chuti, na stavbu přepychových domů, na drahocenný nábytek a výstřední odívání. Své bližní ponechávají napospas bídě a hříchu, nemoci a smrti. Mnozí hynou, aniž je povzbudí jediný soucitný pohled, jediné slovo nebo laskavý čin.PM 190.1
Lidé olupují Boha. Vynakládají prostředky na sobecké účely, a tak olupují Pána o slávu, kterou by mu vzdali všichni, kteří by uvěřili a zakusili zmírnění svého utrpení. Lidé zpronevěřují prostředky, které jim Pán svěřil.PM 190.2
Pán nechal zapsat: “Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím… utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů. Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‘Jak tě okrádáme?’ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!” Malachiáš 3,5.8.9. “A nyní, vy boháči… Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám… Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se — pro den porážky! Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.” Jakubův 5,1-3.5.4.PM 190.3
Bůh bude od každého požadovat, aby svěřené dary zase vrátil. V den konečného soudu nebudou mít poklady, které člověk nashromáždil, žádnou cenu, nezůstane mu nic.PM 190.4
Lidé, kteří se v životě především snaží nashromáždit majetek, projevují méně moudrosti, méně důvtipu a méně zájmu o věčný život, než jaké projevoval nepoctivý správce o svou budoucnost. Děti tohoto světa jsou moudřejší než ti, kdo se pokládají za děti světla. V popisu dne Božího soudu o nich prorok řekl:PM 190.5
“V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl. Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.” Izajáš 2,20.21.PM 190.6
Kristus řekl: “I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.” Lukáš 16,9. Otec, Kristus i andělé slouží sužovaným, trpícím a hříšným. Odevzdejte se Bohu, abyste se zapojili do stejného díla. Užívejte Božích darů k tomuto účelu a stanete se spolupracovníky nebeských bytostí. Budete mít stejné pohnutky, vaše povaha se bude podobat jejich povaze. Obyvatelé “věčných příbytků” nebudou už pro vás cizinci. Až zaniknou pozemské věci, uvítají vás strážci u nebeských bran.PM 190.7
Prostředky, které lidé použijí pro druhé, přinesou zisk. Správně použité bohatství může vykonat mnoho dobrého. Může sloužit k záchraně lidí pro Krista. Kdo se řídí Kristovou radou, setká se v nebesích se zachráněnými, pro které pracoval a obětoval se zde na zemi. Vykoupení budou s vděčností vzpomínat na ty, kdo byli nástrojem k jejich záchraně. Věrní pracovníci v díle záchrany jiných si budou nebe nejvíce vážit.PM 190.8
Poučení vložené do tohoto podobenství je určeno všem. Každý se bude zodpovídat, jak naložil s milostí, kterou mu Kristus dal. Život je příliš vznešený, než abychom ho prožili jen ve starostech o časné a pozemské věci. Pán si přeje, abychom sdělovali druhým, co jsme sami přijali od věčného a neviditelného Boha.PM 191.1
Rok co rok umírají miliony lidí, aniž zaslechli varování a přijali zvěst o spasení. Vždy a všude se nám nabízejí příležitosti k záchraně hynoucích. Takové příležitosti se objevují a zase mizí. Bůh si přeje, abychom je využívali co nejvíce. Plynou dny, týdny a měsíce a nám se zkracuje doba, v níž máme vykonat svěřené dílo. Ještě několik let a uslyšíme hlas: “Slož účet ze svého správcovství.” Budeme muset na něj odpovědět.PM 191.2
Kristus každého vyzývá, aby zvážil vlastní situaci. Uvaž všechno pečlivě a poctivě. Na jednu misku vah polož Pána Ježíše. Ten představuje věčný poklad, život, pravdu, nebe a radost ze spasení. Na druhou misku vlož všechno vábivé, co může nabídnout svět. Na jednu misku vlož dar věčného života od Pána, na druhou ztrátu vlastního života a života těch, které jsi mohl přivést ke spasení. Zvaž věčnost i časnost. Přitom nezapomeň na Kristova slova: “Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí život?” Marek 8,36.PM 191.3
Bůh si přeje, abychom dali přednost nebeským hodnotám před pozemskými. Dává nám možnost, abychom si “ukládali poklady v nebi”. Povzbuzuje nás, abychom usilovali o dosažení nejvznešenějších cílů, abychom si zajistili nejvyšší hodnoty. Bůh řekl: “Způsobím, že člověk bude vzácnější než ryzí zlato, člověk bude nad zlato z Ofíru.” Izajáš 13,12. Až bohatství, které prožerou moli a znehodnotí rez, zajde, budou mít Kristovi následovníci možnost radovat se ze svého nebeského pokladu, nepomíjivého bohatství. Lepší než všechna přízeň světa je přátelské společenství vykoupených v Božím království. Lepší než nejkrásnější paláce na zemi jsou příbytky, které pro nás šel připravit Pán Ježíš. Větší cenu než všechna uznání světa budou mít slova Spasitele určená poctivým služebníkům: “Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.” Matouš 25,34.PM 191.4
Dnes Kristus ještě dává příležitost těm, kteří mrhají Božími dary. Dává jim možnost, aby si zajistili věčné a nepomíjivé bohatství. Vybízí: “Dávejte, a bude vám dáno. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.” Lukáš 6,38; 12,33. “Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, …ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.” 1. Timoteovi 6,17-19.PM 191.5
Ukládejte si poklady v nebi. Buďte prozíraví a usilujte o přístup k nezměrnému bohatství Ježíše Krista. “I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.” Lukáš 16,9.PM 192.1