Síla

Boha máme milovat nejen “z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli”, ale také “z celé své síly”. To znamená plně a rozumně využít všechny síly.PM 176.6

Kristus pracoval věrně pokud šlo o věci časné, stejně jako v oblasti duchovní. V každé práci projevil odhodlanost plnit vůli svého Otce. Kristus spojil těsněji nebeské a pozemské věci a zajímá se o ně více, než si mnozí uvědomují. Vypracoval plány na stavbu první starozákonní svatyně. Vydal také přesná nařízení ke stavbě Šalomounova chrámu. Pán Ježíš pracoval v Nazaretu jako tesař, přestože byl nebeským architektem a vytvořil plány pro stavbu svatyně, ve které mělo být uctíváno jeho jméno.PM 176.7

Kristus dal stavitelům svatyně moudrost, aby mohli vytvořit dokonalé a krásné dílo. Řekl: “Hleď, povolal jsem jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z pokolení Judova. Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla… Dal jsem mu také k ruce Oholíaba, syna Achísamakova z pokolení Danova. A do srdce každého dovedného řemeslníka jsem vložil moudrost, aby zhotovili všecko, co jsem ti přikázal.” 2. Mojžíšova 31,2-6.PM 177.1

Bůh si přeje, aby k němu pracovníci kteréhokoli odvětví vzhlíželi jako k Dárci všeho, co mají. Všechny užitečné vynálezy a vědecký pokrok mají svůj původ u Boha, nekonečně moudrého a dokonalého Tvůrce. Obratná ruka lékaře, jeho možnosti ovlivňovat nervy a svaly, jeho znalost složení těla, jsou důsledkem Boží moudrosti. Má je používat ve prospěch trpících. Zručnost, s jakou tesař používá sekeru, síla, s jakou kovář kuje železo, pochází od Boha. Bůh svěřil lidem hřivny a očekává od nich, že se k němu budou obracet o radu. Ať děláme cokoli, ať jsme zapojeni v jakékoli pracovní oblasti, Bůh nás chce vést, abychom pracovali co možná nejlépe.PM 177.2

Křesťanství nemůžeme oddělovat od práce, vzájemně se prolínají. Biblické náboženství má pronikat vším, co děláme nebo o čem mluvíme. V pozemském i duchovním úsilí se mají spojit lidské a Boží prostředky. Mají se navzájem prolínat v každém lidském podnikání, při řemeslné i zemědělské práci, při obchodní i vědecké činnosti. Mají spolupůsobit ve všech oblastech křesťanovy činnosti.PM 177.3

Bůh nám oznámil, na základě čeho je takové spolupůsobení možné. Kristovy spolupracovníky má vést touha oslavit Boha. Každou práci máme konat z lásky k Bohu a podle jeho vůle.PM 177.4

Boží vůli máme plnit při práci na stavbě stejně jako při pobožnosti. Jestliže budujeme charakter na pravých zásadách, pak můžeme růst v milosti a poznání, ať pracujeme na jakékoli stavbě.PM 177.5

Bůh nemůže přijmout největší hřivny ani nejskvělejší službu, jestliže mu na oltář jako živou oběť nepoložíme vlastní já. Bůh nemůže přijmout ovoce, pokud není zdravý kořen.PM 177.6

Pán učinil z Daniela v Babyloně a Josefa v Egyptě schopné správce. Mohl působit jejich prostřednictvím, protože nechtěli uspokojovat své zájmy, ale chtěli se 1íbit Bohu.PM 177.7

Z Danielova života si můžeme vzít naučení. Ukazuje, že vysoce postavený člověk nemusí být nutně přísný a bezohledný. Bůh nás může vest krok za krokem. Daniel byl ministerským předsedou babylonské říše a přitom se jako Boží prorok nechal vést Božím světlem. Boží slovo přirovnává sobecké a ctižádostivé státníky k polní trávě, která brzy uvadá. Pán si přesto přeje, aby v jeho službě pracovali moudří lidé, kteří jsou schopni pracovat v nejrůznějších oborech. Bůh potřebuje lidi, kteří promítají velké zásady pravdy do všech svých činů. Své hřivny mají zdokonalovat pečlivým studiem a vzděláváním. Chce-li pracovník v jakémkoli oboru dosáhnout větší znalosti a lepší výsledky, musí rozvíjet své schopnosti. Oč více to platí o lidech, kteří své hřivny používají k rozšíření Božího království na zemi. Dovídáme se, že nepřátelé nenašli v činnosti Daniela sebemenší chybu nebo omyl, i když ji podrobili nejpřísnější kontrole. Je příkladem vzorného pracovníka. Jeho životní příběh svědčí o tom, co může dokázat jediný člověk, který zasvětí službě Bohu celý život, všechny schopnosti těla, ducha i duše.PM 177.8