Vrácení hřiven

“Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.” Matouš 25,19. Až bude Pán účtovat se svými služebníky, bude zkoumat, jak kdo pracoval se svěřenými hřivnami. Vykonaná práce odhalí povahu každého služebníka.PM 183.4

Lidé, kteří dostali pět nebo dvě hřivny, vrátí Pánu svěřené dary rozmnožené o zisky. Nebudou si připisovat žádné zásluhy. Svěřenými hřivnami získali další. Uvědomí si, že konali pouze svou povinnost. Hřivny patří Bohu, a to, co s jejich pomocí získali, patří také Pánu. Kdyby jim Kristus nevěnoval svou lásku a milost, nezískali by věčný život.PM 183.5

Když však Mistr přijme nazpět hřivny, pochválí své služebníky a odmění je, jako kdyby rozmnožení hřiven bylo jen jejich zásluhou. Bude mít radost a bude spokojen. Rád odmění každou službu a oběť. Ne proto, že musí, ale proto, že jeho srdce oplývá láskou a dobrotou.PM 183.6

“Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.” Matouš 25,23.PM 183.7

A tak Bůh ocení věrnost, oddanost a službu lásky. Andělé zaznamenávají do nebeských knih, jak Duch svatý vede lidi k dobru a k Bohu. Při druhém příchodu Ježíše Krista budou pochváleni všichni, kdo se nechali vést Duchem svatým.PM 183.8

Budou se radovat, když v Božím království uvidí jiné vykoupené, na jejichž záchraně se nějak podíleli.PM 183.9

I v nebi budou konat Boží dílo, protože se na to připravovali prací pro Pána již zde na zemi. I v nebi se projeví naše povaha a způsob služby. Kristus o sobě řekl: “Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil.” Matouš 20,28. V díle, které Pán Ježíš začal na zemi, pokračuje i v nebi. Naší odměnou za spolupráci s Kristem na tomto světě bude ještě větší uschopnění ke spolupráci s ním na nové zemi.PM 184.1

Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: “Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.” Matouš 25,24.25.PM 184.2

Tak se lidé vymlouvají, proč nevyužili svěřené hřivny. Domnívají se, že Bůh je přísný a krutý a čeká, až se lidé dopustí chyby, aby je za to pak odsoudil. Obviňují ho, že vyžaduje něco, co nedal, a sklízí, co nezasel.PM 184.3

Mnozí lidé v srdci obviňují Boha, že je krutý pán, protože vyžaduje jejich prostředky a službu. Nemůžeme však Bohu přinést nic, co by už nebylo jeho. Král David řekl: “Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.” 1. Paralipomenon 29,14. Všechno patří Bohu, protože je nejen Stvořitel, ale i Vykupitel. Všechna požehnání, která přijímáme pro tento i pro věčný život, nesou pečeť golgotského kříže. Proto je falešné obvinění, že Bůh jako krutý pán sklízí, kde nezasel.PM 184.4

Pán nevyvrací neopodstatněné obvinění zlého služebníka, ale ukazuje mu, že ničím nemůže omluvit své chování. Jedinou svěřenou hřivnu mohl mnoha způsoby rozmnožit k prospěchu majitele. Pán Ježíš mu řekl: “Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.” Matouš 25,27.PM 184.5

Náš nebeský Otec nežádá od nás více, ale ani méně, než kolik jsme schopni vykonat. Neukládá svým služebníkům břemena, která by nemohli unést. “On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.” Žalm 103,14. Všechno, co od nás požaduje, mu můžeme v síle jeho milosti dát.PM 184.6

“Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.” Lukáš 12,48. Každý z nás se bude osobně zodpovídat za to, že udělal třeba jen o málo méně, než k čemu měl schopnosti. Pán posuzuje každou možnost k službě, která se nám naskýtá. Poneseme odpovědnost za to, že jsme nechali své schopnosti nevyužity, stejně jako se nám budou počítat i ty schopnosti, které jsme zdokonalili. Pán nás bude posuzovat podle toho, co jsme měli vykonat a nevykonali, protože jsme nevyužili své síly a schopnosti k oslavě Boha. I když neztratíme věčný život, uvědomíme si v Božím království důsledky nevyužití svých hřiven. Pochopíme, jaká je to škoda, že jsme nezískali všechny vědomosti a schopnosti, které jsme mohli získat.PM 184.7

Jestliže se plně odevzdáme Bohu a budeme se při své práci řídit jeho pokyny, Pán převezme odpovědnost za výsledky. Bůh nechce, abychom pochybovali o úspěchu svého upřímného úsilí. Nesmíme připustit myšlenku, že bychom se mohli dočkat nezdaru. Smíme spolupracovat s Pánem, který nezná neúspěch.PM 185.1

Nemluvme o svých vlastních slabostech a neschopnostech, protože je to projev nedůvěry vůči Bohu a jeho slovu. Jestliže reptáme, že nám bylo uloženo těžké břemeno nebo se zdráháme nést odpovědnost, vlastně tím říkáme, že Bůh je tvrdý mistr, který od nás vyžaduje něco, k čemu nám nedal sílu.PM 185.2

Často máme sklon označovat lenost za pokoru. Skutečná pokora je však něco docela jiného. Být pokorným neznamená duševně zakrnět, ztratit odvahu, bát se odpovědnosti. Pravá pokora uskutečňuje Boží záměry a přitom se opírá o Boží sílu.PM 185.3

Bůh působí skrze toho, koho si vybere. Někdy volí nejskromnější nástroj k vykonání největšího díla, protože v lidské slabosti se projevuje Boží moc. Lidé mají svá měřítka, podle kterých označují jednu věc za velkou a druhou za malou. Bůh však věci neměří podle našich měřítek. Nesmíme si myslet, že to, co se nám zdá velké, musí být velké i pro Boha, nebo co se jeví nám malé, musí být malé i z Božího hlediska. Nemáme kritizovat svěřené hřivny nebo si vybírat práci. Máme se ujmout povinností, které nám Bůh ukládá, konat je pro něho a hledat u něj odpočinek. Nezáleží na tom, jakou práci děláme, Bůh je oslaven každou službou, kterou konáme celým srdcem. Těší ho, když se ujmeme svých povinností s vděčností a radostí, že nám dal možnost s ním spolupracovat.PM 185.4