O ztraceném penízi

Po podobenství o ztracené ovci vyprávěl Kristus další: “Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?” Lukáš 15,8.PM 96.3

Orientální domy měly obvykle jen jednu místnost, často bez oken, a proto tmavou. Jen zřídka ji zametali. Když mince spadla na podlahu, snadno se mohla ztratit v prachu a smetí. Aby ji žena nalezla, i ve dne musela rozsvítit lampu a pečlivě zamést a prohledat celý dům.PM 96.4

Ženy dostávaly obyčejně jako věno stříbrné mince, které opatrovaly jako svůj největší poklad, aby ho zase předaly svým dcerám. Ztrátu jediné z těchto mincí považovala každá žena za skutečné neštěstí. Když ji však našla, měla z ní takovou radost, že to vyprávěla i sousedkám.PM 96.5

“Když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‘Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.’ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.” Lukáš 15,9.10.PM 96.6

Toto podobenství stejně jako předchozí vypráví o ztracené věci, kterou člověk může usilovným hledáním znovu najít, a o radosti, kterou pak má. Každé podobenství však znázorňuje jinou skupinu lidí. Ztracená ovce si uvědomuje, že se ztratila. Opustila stádo i pastýře, ale sama se nedokáže zachránit. Představuje všechny, kteří si uvědomují, že se odcizili od Boha a že se dostali do zmatků, ponižování a do pokušení. Ztracená mince naopak ukazuje lidi ztracené v hříchu, kteří si však vůbec neuvědomují svůj stav. Odcizili se Bohu, a neví o tom. Neuvědomují si nebezpečí, které jim hrozí.PM 96.7

Pán Ježíš v tomto podobenství učí, že Bůh nekonečně miluje i lidi, kterým jsou Boží požadavky lhostejné. Musíme je hledat, aby mohli být přivedeni k Bohu.PM 96.8

Zatoulaná ovce se ztratila v pustině nebo v horách, kdežto stříbrná mince se ztratila v domě. Byla sice blízko, ale co to dalo práce, než ji našli.PM 97.1

V podobenství o ztraceném penízi je poučení pro rodiny. V rodinách se často nikdo nezajímá o spasení jednotlivých členů. Když se někdo z nich Bohu odcizí, ostatní tomu nepřikládají příliš velkou váhu, pokud neopustí rodinný kruh.PM 97.2

I když mince leží pod smetím v prachu, zůstává stále stříbrem. Majitel ji hledá pro její cenu. Podobně má v Božích očích cenu každý člověk, i když padl do hříchu. Na mincích býval obraz a nápis panovníka. Podobně byl člověk na počátku stvořen k Božímu obrazu. Hřích sice tento obraz do značné míry setřel, ale přesto je na každém člověku stále patrný. Bůh chce zachránit každého člověka a plně v něm obnovit svůj obraz spravedlnosti a svatosti.PM 97.3

Žena v podobenství pečlivě hledala ztracenou minci. Rozsvítila lampu a zametla celý dům. Odstranila všechno, co jí bránilo při hledání. Ztratila pouze jeden peníz, ale nepřestala hledat, dokud ho nenašla. Podobnou zásadou se máme řídit i v rodině. Když se jeden člen rodiny odcizí Bohu, máme vynaložit veškeré úsilí, abychom ho přivedli zpátky. Ostatní členové rodiny by se měli důkladně zamyslet nad sebou, nad svým způsobem života. Jednali vždy správně, nedopustili se nějaké chyby, která by zbloudilého ještě více zatvrzovala?PM 97.4

Jestliže některé z dětí žije v hříchu, ale nepřipouští si svůj stav, rodiče by to neměli přehlížet. Měli by “rozsvítit lampu a pečlivě hledat”. Měli by studovat Boží slovo a v jeho světle prohlédnout celý rodinný život, aby zjistili příčinu, proč se dítě odcizilo. Měli by prozkoumat svá srdce, zvyky a celý způsob života. Děti jsou dědictvím od Hospodina, a rodiče zodpovídají za to, jak pečují o Boží vlastnictví.PM 97.5

Mnozí otcové a matky by rádi pracovali ve vzdálených misijních polích, aktivně se účastnili křesťanské práce mimo domov, zatímco jejich děti neznají Spasitele a jeho lásku. Mnozí rodiče doufají, že jejich děti přivede ke Kristu kazatel a učitelé sobotní školy. Tím však zanedbávají povinnost, kterou jim uložil Bůh. Rodiče konají největší službu pro Boha, jestliže vychovávají a vedou své děti ke křesťanství. Je to úkol, který vyžaduje trpělivou práci, celoživotní vytrvalé a svědomité úsilí. Jestliže zanedbáváme tuto povinnost, dokazujeme, že jsme nevěrní služebníci. Bůh nepřijme žádné výmluvy.PM 97.6

A přece nemusí zoufat ani rodiče, kteří se takovým způsobem provinili. Žena v podobenství hledala ztracený peníz tak dlouho, až ho nalezla. Podobně by měli rodiče působit láskou, vírou a modlitbou na členy své rodiny, aby mohli radostně předstoupit před Boha se slovy: “Hle, já a děti, které mi dal Hospodin.” Izajáš 8,18.PM 97.7

To je skutečné misijní dílo v domově. Prospívá jak zachráncům, tak i zachraňovaným. Trvalý zájem o vlastní rodinný kruh nás uschopňuje pro práci v kruhu Boží rodiny, církve. Jestliže zůstaneme Kristu věrní, budeme s touto rodinou žít po celou věčnost. Stejný zájem, jaký projevujeme jeden o druhého v rodině, máme prokazovat také bratrům a sestrám v Kristu.PM 98.1

Podle Božího plánu se tím vším máme naučit pracovat ještě pro další. Nakolik poroste náš soucit a láska, natolik budeme všude nacházet příležitosti k práci. Velká Boží rodina ve světě zahrnuje každého člověka, nikoho nesmíme lhostejně zanedbávat.PM 98.2

Ať jsme kdekoli, všude nás čeká úkol hledat ztracené. Usilujeme o jejich záchranu? Denně se setkáváme a hovoříme s mnoha lidmi, kteří se nezajímají o náboženství. Jaký však projevujeme zájem o jejich duchovní stav? Představujeme jim Krista, Spasitele, který odpouští hříchy? Rozehřála Kristova láska naše srdce? Vyprávíme jim o této lásce? Jestliže ne, jak budeme moci jednou za tyto navěky ztracené zodpovídat u Božího trůnu?PM 98.3

Kdo z lidí zná skutečnou hodnotu člověka? Chceme-li ji pochopit, jděme s Kristem do Getsemanské zahrady a prožívejme s ním hodiny úzkosti, kdy mu z čela stékaly velké krůpěje potu jako krev. Pohleďme na Spasitele vyvýšeného na kříži a zaposlouchejme se do jeho zoufalého volání: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” Marek 15,34. Pohleďme na zkrvavenou hlavu, probodený bok a poraněné nohy. Uvědomme si, že Kristus dal všechno v sázku. Celé nebe se pro naši záchranu vydalo v nebezpečí. Pod křížem si připomeňme, že Kristus by svůj život obětoval i pro jediného hříšníka. Jedině tak můžeme poznat hodnotu člověka.PM 98.4

Jsme-li spojeni s Kristem, budeme si každého člověka vážit tak, jak si ho váží Spasitel. Pocítíme k druhým podobnou lásku, jakou Kristus prokazuje nám. Teprve potom budeme schopni zachraňovat, a ne odhánět, přitahovat, a ne odpuzovat lidi, za které on zemřel. Žádný člověk by nemohl být přiveden zpět k Bohu bez osobního úsilí Ježíše Krista. Podobně jen osobním úsilím můžeme zachraňovat jiné pro Boží království. Když vidíme jít lidi cestou záhuby, nemůžeme se na ně dál lhostejně a nečinně dívat. Čím větší je jejich hřích a hlubší jejich bída, tím více bychom se měli snažit o jejich záchranu. Začneme si všímat potřeb trpících lidí, kteří hřešili proti Bohu a jsou zdeptáni tíhou svých vin. Pocítíme k nim soucit a nabídneme jim pomocnou ruku. Naše víra a láska je povede ke Kristu. Budeme je sledovat a povzbuzovat. Náš soucit a důvěra podpoří jejich vytrvalost.PM 98.5

V tomto díle chtějí spolupracovat také všichni andělé v nebi. Všechny nebeské zdroje jsou k dispozici zachráncům ztracených. Andělé nám pomáhají oslovit i nejlhostejnější a nejzatvrzelejší hříšníky. Když se někdo z nich vrátí k Bohu, celé nebe se raduje. Cherubíni a serafíni oslavují Boha a Beránka za jejich milost a laskavou trpělivost, kterou prokazují lidem na zemi.PM 98.6

Podobenství o ztracené ovci, minci a marnotratném synovi ukazují zřetelně lásku, kterou Bůh prokazuje všem, kdo se mu odcizili. Opustili ho, ale on je nenechává v jejich bídě. Prokazuje soucit a opravdovou lásku všem, kteří jsou vystaveni pokušením vychytralého svůdce.PM 99.1