Na dobrou půdu

Rozsévače nečeká vždy jen zklamání. O semenu, které padne na dobrou půdu, Spasitel řekl: “U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.” Matouš 13,23. “Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.” Lukáš 8,15.PM 26.4

Upřímné a dobré srdce, o němž mluví podobenství, není bez hříchu. Evangelium má být přece hlásáno ztraceným. Kristus řekl: “Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.” Marek 2,17. Upřímné srdce má ten, kdo se dá přesvědčit Duchem svatým, vyzná svou vinu a pocítí, že potřebuje Boží milost a lásku. Upřímně touží poznat pravdu, protože chce podle ní žít. Dobré srdce je srdce věřící, které důvěřuje Božímu slovu. Bez víry je člověk nemůže přijmout. “Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.” Židům 11,6.PM 27.1

To “je ten, kdo slovo slyší a chápe”. Farizeové v době Ježíše Krista zavírali oči, aby neviděli, a zacpávali si uši, aby neslyšeli. Pravda nemohla vniknout do jejich srdcí. Ponesou následky, protože záměrně nechtěli slyšet ani vidět. Kristus však učil své učedníky, aby otevřeli svou mysl pro poučení a aby ochotně uvěřili. Dal jim požehnání, protože věřili tomu, co viděli a slyšeli.PM 27.2

Posluchač, kterého podobenství přirovnává k dobré půdě, přijímá evangelium “ne jako slovo lidské, nýbrž jako slovo Boží, jímž skutečně je” 1. Tesalonickým 2,13. Pravý učedník přijímá Bibli jako Boží hlas, který k němu promlouvá. Boží slovo je pro něj živou skutečností, proto je přijímá s bázní. Otevírá mysl a srdce, aby je přijal. Takovými posluchači byli Kornelius a jeho přátelé, kteří apoštolu Petrovi řekli: “Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.” Skutky 10,33.PM 27.3

Poznání pravdy nezávisí ani tak na chápavosti jako spíše na ryzosti úmyslů, na prostotě opravdové víry a důvěře Bohu. Boží andělé pomáhají všem, kdo pokorně hledají svého Pána. Duch svatý jim otevře bohaté poklady pravdy.PM 27.4

Posluchači přirovnaní k dobré půdě přijímají slovo, které slyšeli. Satan jim ho nemůže vyrvat, i když použije všechny své prostředky. Nestačí Boží slovo jen vyslechnout nebo si je přečíst. Kdo chce mít prospěch z Bible, musí přemýšlet o pravdě, kterou obsahuje. Opravdově a s modlitbou má poznávat smysl biblických pravd.PM 27.5

Bůh si přeje, abychom se zabývali vznešenými a čistými myšlenkami. Chce, abychom přemýšleli o jeho lásce a milosrdenství, abychom poznávali jeho podivuhodné dílo v plánu vykoupení. Pak budeme stále lépe chápat pravdu. Poroste naše touha po čistotě srdce a mysli. Když se člověk při studiu Bible setkává s Bohem, jeho myšlení i srdce se mění.PM 27.6

“Přinášejí úrodu.” Lidé, kteří vyslechli a přijali Boží slovo, přinášejí úrodu poslušnosti. Boží slovo v srdci se projevuje dobrými skutky. Povaha a život těchto lidí se pod vlivem Božího slova začne podobat životu a povaze Pána Ježíše. Kristus řekl: “Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.” Žalm 40,9. “Nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.” Jan 5,30. A dále čteme: “Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.” 1. Janův 2,6.PM 27.7

Boží slovo se často střetává se zděděnými a vypěstovanými povahovými rysy člověka a se zvyky jeho každodenního života. Avšak posluchač přirovnaný k dobré půdě přijímá Boží slovo se všemi jeho podmínkami a požadavky. Podřídí mu své návyky a způsob života. V porovnání s Božím slovem ztrácejí lidské příkazy význam. Celým srdcem a opravdově touží po věčném životě. Je věrný pravdě i za cenu, že mu to přinese nevýhody, pronásledování nebo dokonce smrt.PM 28.1

A bude přinášet úrodu “s vytrvalostí”. Zkoušky a těžkosti neminou nikoho, kdo přijal Boží slovo. Přijde-li však soužení, pravý křesťan neztrácí pokoj v Bohu, nepřestane věřit, nepropadne zoufalství. I když nevíme, jak skončí naše strasti, i když neznáme záměry, které s námi Bůh má, neztrácejme důvěru. Nezapomínejme na Boží lásku a milosrdenství. Vložme na něj své starosti a trpělivě čekejme na jeho pomoc.PM 28.2

V zápasech sílí duchovní život. Zkoušky, ve kterých jsme obstáli, přispívají k upevnění povahy a k rozvoji jedinečných duchovních vlastností. Dokonalé plody víry, pokora a láska, často nejlépe zrají za bouří a v temnotě.PM 28.3

“Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.” Jakubův 5,7. Právě tak má křesťan trpělivě čekat, až v jeho životě přinese Boží slovo své plody. Často, když prosíme o dary Ducha svatého, Bůh vyslýchá naše modlitby tak, že změní okolnosti našeho života, aby se mohly dary rozvinout. Někdy jeho úmysly nechápeme, divíme se a jsme zklamáni. Nikdo však nemůže dary Ducha rozvíjet jinak než tím, že roste a přináší plody. Boží slovo máme přijmout, pevně se ho držet a plně se podřídit jeho vedení. Pak v nás splní své poslání.PM 28.4

Kristus řekl: “Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.” Jan 14,23. Budeme-li mít živé spojení se zdrojem všeudržující moci, dostaneme se pod vliv silnější a dokonalejší vůle. Náš život ovládne Pán Ježíš. Přestaneme žít sobeckým životem, protože v nás bude žít Kristus. Jeho povaha se přenese na nás. Tak přineseme plody Ducha svatého — “úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou” Marek 4,20.PM 28.5