Rozsévač a semeno

Podobenstvím o rozsévači Kristus znázornil skutečnosti nebeského království a dílo, které velký Hospodář koná pro svůj lid. Jako rozsévač vychází na pole, tak přišel Pán Ježíš, aby rozséval nebeské semeno pravdy. I jeho učení v podobenstvích je semenem, jímž zaséval nejvzácnější pravdy Boží milosti. Podobenství o rozsévači je tak prosté, že lidé nedoceňovali jeho význam. Kristus chce převést naši pozornost od semene vsazeného do země k semenu evangelia. Když je toto semeno zaseto do lidské mysli, přivádí člověka zpět k věrnosti Bohu. Podobenství o rozsévači vyprávěl Vládce nebes. Zákony, kterým podléhá setí semen v přírodě, platí i pro zasévání semene pravdy.PM 14.2

Na břehu Galilejského jezera se shromáždil zástup lidí, kteří chtěli vidět a slyšet Pána Ježíše. Byli mezi nimi nemocní, kteří čekali na příležitost, aby mu mohli předložit svůj případ. Otec dal Synu právo léčit bolesti hříšného lidstva. Ježíš Kristus uzdravoval a šířil kolem sebe život, zdraví a pokoj.PM 14.3

Lidí neustále přibývalo, tísnili se kolem Krista, takže už nebylo místa pro další. Kristus pokynul mužům v rybářských člunech a vstoupil do loďky, která jej měla převézt na druhou stranu jezera. Vyzval své učedníky, aby odstrčili loďku na vodu, a pak z ní mluvil ke shromážděnému zástupu na břehu.PM 14.4

U jezera se rozkládala půvabná genezaretská rovina a za ní se zvedaly pahorky. Na úbočích i v rovině lidé vídávali při práci rozsévače, kteří rozsévali semeno, nebo žence, kteří sklízeli úrodu. Kristus při pohledu na pole řekl:PM 14.5

“Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.” Matouš 13,3-8.PM 14.6

Současníci Ježíše Krista nepochopili jeho poslání. Nepřišel tak, jak si ho představovali. Kristus byl základem celého systému židovského náboženství. Velkolepé židovské obřady ustanovil Bůh. Měly naučit lid, že jednou přijde někdo, na koho všechny obřady ukazovaly. Židé zdůrazňovali jen formy a obřady, ale unikal jim jejich smysl. Tradice, zásady a nařízení vydaná lidmi zastřely poučení, která jim Bůh chtěl sdělit. Tato lidská ustanovení se stala překážkou, aby lidé pochopili a prožívali pravé náboženství. A když Ježíš Kristus přišel, nepoznali, že on je naplněním všech symbolů a předobrazů. Zavrhli skutečnost a drželi se dále svých předobrazů a symbolických obřadů. Boží Syn přišel, oni se však dále dožadovali znamení. Když slyšeli poselství: “Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské,” (Matouš 3,2) žádali Krista, aby učinil zázrak. Kristovo evangelium jim bylo kamenem úrazu, protože toužili po znameních, místo aby toužili po Spasiteli. Očekávali, že Mesiáš prosadí své nároky mocnými dobyvatelskými činy a že založí svou říši na troskách pozemských království. Pán Ježíš na to odpověděl podobenstvím o rozsévači. Boží království se neprosazuje silou armád nebo násilím, ale vštěpováním Božího slova do lidských srdcí.PM 15.1

“Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka.” Matouš 13,37. Kristus nepřišel jako král, nýbrž jako rozsévač. Nepřišel bořit pozemská království, ale rozsévat semeno pravdy. Nepřišel svým následovníkům ukazovat pozemská vítězství a národní velikost, ale upozorňoval na žeň, která nastane po namáhavé práci, po prožitých zkouškách a zklamáních.PM 15.2

Farizeové pochopili smysl Kristova podobenství, avšak poučení v něm obsažené jim nebylo vhod. Předstírali, že je nechápou. Pro zástupy se cíle nového učitele staly ještě větším tajemstvím. Jeho slova se zvláštním způsobem dotkla jejich srdcí a přitom hořce zklamala jejich naděje. Ani učedníci podobenství nepochopili. Vzbudilo však u nich zájem. Přišli k Ježíši a žádali ho o vysvětlení.PM 15.3

Kristus si přál vyvolat u svých učedníků takový zájem, aby je pak mohl jasněji poučit. Vysvětlil jim podobenství tak zřetelně, jak vysvětluje své slovo každému, kdo ho upřímně hledá. Kdo zkoumá Boží slovo a je vnímavý na působení Ducha svatého, nezůstane ve tmě. Kristus řekl: “Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.” Jan 7,17. Každý, kdo přichází ke Kristu, aby jasněji poznal pravdu, bude uspokojen. Kristus mu odhalí tajemství nebeského království a člověk, který touží poznat pravdu, tato tajemství pochopí. Nebeské světlo ozáří nitro člověka a ukáže se i jiným jako jasné světlo lampy na temné cestě.PM 15.4

“Vyšel rozsévač rozsívat.” Poměry na Východě byly kdysi nejisté a neurovnané, nebezpečí násilného přepadení bylo tak velké, že lidé bydleli většinou v opevněných městech a rolníci vycházeli z města každodenně za svou prací. Podobně i Kristus, nebeský Rozsévač, šel, aby rozséval. Opustil svůj domov jistoty a pokoje, opustil slávu, kterou sdílel s Otcem ještě před stvořením světa, zřekl se svého postavení Vládce vesmíru, vyšel jako muž bolesti, jako člověk vystavený pokušení. Vyšel, aby v slzách rozséval semeno života pro hříšný svět, aby ho zavlažil svou krví.PM 16.1

Kristovi služebníci mají rozsévat stejně jako on. Když Bůh povolal Abrahama, aby se stal rozsévačem semene pravdy, přikázal mu: “Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.” 1. Mojžíšova 12,1. “A vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.” Židům 11,8. Podobnou zkušenost prožil apoštol Pavel. Když se modlil v chrámě v Jeruzalémě, Bůh mu řekl: “Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!” Skutky 22,21. Každý, kdo se připojuje ke Kristu, musí opustit všechno, aby ho mohl následovat. Musí zpřetrhat staré svazky, musí se vzdát ctižádostivých plánů a vyhlídek. Semeno pravdy je třeba zasévat s oběťmi, namáhavou prací a se slzami.PM 16.2

“Rozsévač rozsívá slovo.” Marek 4,14. Kristus přišel, aby na světě zaséval pravdu. Již od pádu člověka satan neustále rozsévá semena bludu. Na počátku dosáhl nadvlády nad lidmi lží a stejným způsobem se snaží i dnes ničit Boží království na zemi a přivádět lidi pod svou moc. Kristus však přišel jako rozsévač z nebeského prostředí, aby zaséval pravdu. Radil se s Otcem a přebýval v nebeské svatyni, proto mohl lidem přinést čistou pravdu. Zjevoval ji světu již od pádu člověka do hříchu. Stále lidi seznamuje s nepomíjejícím semenem, “živým a věčným slovem Božím” (viz 1. Petrův 1,23). Kristus zasel semeno evangelia již ve svém prvním zaslíbení, které dal našim prarodičům po pádu do hříchu. Podobenství o rozsévači představuje osobní působení Pána Ježíše mezi lidmi a dílo, které tím založil.PM 16.3

Slovo Boží je semeno. Každé semeno má v sobě zárodek života. Ukrývá v sobě život rostliny. Podobně tak i v Božím slově je život. Kristus řekl: “Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.” Jan 6,63. “Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný.” Jan 5,24. V každém přikázání a v každém zaslíbení slova Božího je moc, Boží život. V něm může být naplněno každé přikázání a uskutečněno každé zaslíbení. Kdo vírou přijímá Boží slovo, přijímá pravý život a Boží povahu.PM 16.4

Semeno přináší plody podle svého druhu. Zasejte semeno za vhodných podmínek a vyvine se z něho rostlina. Přijměte vírou do srdce nepomíjitelné semeno pravdy a vyvine se povaha a život podobný povaze a životu Božímu.PM 17.1

Židovští učitelé nezasévali semeno Božího slova. Dílo Ježíše Krista jako učitele pravdy bylo pravým opakem činnosti rabínů v jeho době. Zdůrazňovali tradice, lidská ustanovení a domněnky. Místo Božího slova často uváděli výroky lidí o Božím slově. Jejich učení na posluchače nepůsobilo. Ježíš Kristus však učil a kázal Boží slovo. Tazatelům odpovídal prostým: “Je psáno.” “Co praví Písmo? Jak v něm čteš?” Kristus rozséval semeno slova při každé příležitosti, ať vzbudil zájem přítele či nepřítele. On je cesta, pravda a život, je živé slovo, ukazuje na Písmo a prohlašuje: “Písma svědčí o mně.” Pak “začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma”. Jan 5,39; Lukáš 24,27.PM 17.2

Totéž dílo mají konat Kristovi služebníci. I v dnešní době, stejně jako kdysi, jsou živé pravdy Božího slova nahrazovány lidskými názory a výmysly.PM 17.3

Mnozí se vydávají za hlasatele evangelia, nepřijímají však celou Bibli jako slovo inspirované Bohem. Jeden teolog zavrhuje jednu část, druhý zpochybňuje jinou. Svůj úsudek vyzdvihují nad Boží slovo. Vlastní výklad Písma zakládají na lidské autoritě a popírají tak božský původ Písma. Všude zasévají semeno nevíry. Lidé jsou zmateni a nevědí, čemu věřit. Přijímají učení, které nemá žádný podklad. V Kristově době dávali rabíni mnohým částem Písma tajemný a násilný výklad. Prosté učení Božího slova odsuzovalo jejich život, a proto se pokoušeli zmařit jeho moc. K podobnému jevu dochází i dnes. Lidé se snaží, aby Boží slovo vypadalo jako něco tajuplného a nesrozumitelného, a tím omlouvají přestupování Božího zákona. Kristus ve své době káral takové jednání. Učil, že Božímu slovu mají porozumět všichni. Poukazoval na Písmo jako na nepochybnou autoritu. My bychom měli činit totéž. Bibli máme představovat jako slovo věčného Boha, jako konečné vyjádření ke všem sporným otázkám a jako základ veškeré víry.PM 17.4

Bible byla oloupena o svou moc a následky se projevují v úpadku náboženského života. V kázáních, která dnes zaznívají z mnoha kazatelen, schází ona božská síla, která probouzí svědomí a přináší člověku život. Posluchači nemohou říkat: “Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?” Lukáš 24,32. Mnozí lidé touží po živém Bohu a jeho přítomnosti. Ani nejskvělejší filozofické názory a literární díla nemohou trvale uspokojit lidské srdce. Názory a výmysly lidí nejsou přínosem pro náboženský život. Ať k lidem promlouvá Boží slovo. Ať všichni, kdo dosud slyšeli jen o tradicích, lidských názorech a předpisech, slyší hlas Krista. Jeho slovo může obnovit člověka pro věčný život.PM 17.5

Oblíbeným námětem Pána Ježíše byla otcovská láska a velikost Boží milosti. Často zdůrazňoval svatost Boží povahy a Božího zákona. Představil se lidem jako cesta, pravda a život. O tom by měli kázat Kristovi služebníci. Hlásejte pravdu tak, jak nám ji zjevil Ježíš Kristus. Objasňujte požadavky zákona a evangelia. Vyprávějte lidem o životě Ježíše Krista plném sebezapření, o jeho oběti, o ponížení a smrti, vzkříšení a nanebevstoupení, o tom, že se za ně přimlouvá před Božím trůnem, a o jeho zaslíbení: “Opět přijdu a vezmu vás k sobě.” Jan 14,3.PM 18.1

Neveďte spory o chybných názorech, nevyhledávejte slovní potyčky s odpůrci evangelia. Následujte příkladu Pána Ježíše. Dovolte, aby živé pravdy z Boží pokladnice prozářily váš život. “Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod.” Osévej “zemi všude zavlažovanou”. “Kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě. Co je slámě do obilí? je výrok Hospodinův.” “Všechna Boží řeč je protříbená… K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.” 2. Timoteovi 4,2; Izajáš 32,20; Jeremjáš 23,28; Přísloví 30,5.6.PM 18.2

“Rozsévač rozsívá slovo.” V této větě je obsažena velká zásada, kterou by se měli řídit především věřící rodiče. “Semeno je slovo Boží.” V dnešní době lidé Boží slovo zanedbávají a nahrazují ho jinými zájmy. Věnují příliš mnoho pozornosti knihám, které je nezušlechťují. Slovo Boží považují za něco nejistého a nevěrohodného. Šíří pochybnosti, které se projeví ve chvíli pokušení. Když ztratí víru ve slovo Boží, zůstanou bez nebeského průvodce a ochránce. Scházejí na cesty, které je odvádějí od Boha a od věčného života.PM 18.3

Do jisté míry je to také příčina mravního úpadku. Když lidé zanedbávají Boží slovo, zbavují se jeho moci. Kdo rozsévá na poli svých tělesných žádostí, sklidí úrodu smrti.PM 18.4

V tom je také příčina slabostí a neúčinnosti náboženského života. Odvrací-li se člověk od Božího slova k lidským názorům, jeho duchovní život zakrňuje, protože přestal být ve styku s hlubokými, pronikavými zásadami věčné pravdy. Co člověk čte, to ovlivňuje jeho názory. Jedná-li se o věci podřadné, zeslabuje se schopnost dalšího rozvoje.PM 18.5

To je nesprávný postoj. Měli bychom svou mysl a mysl svých blízkých vést k velkým pravdám Písma svatého. Má to velký význam pro život zde na zemi i pro život věčný.PM 18.6

Správný postoj k Bibli není překážkou při studiu věd ani nevede ke kulturní zaostalosti. Poznání Boha sahá až k nebi a zahrnuje celý vesmír. Nic nás tolik nepovznáší a nezušlechťuje jako studium otázek věčného života. Snažme se pochopit pravdy, které Bůh zjevil. Je to nevyčerpatelný a nepomíjitelný zdroj poznání.PM 18.7

Studiem Božího slova se můžeme seznámit s plánem spasení. Toto poznání v nás obnoví Boží obraz. Posilní a upevní mysl proti pokušení a uschopní člověka ke spolupráci s Kristem v díle záchrany světa. A tak se člověk stane členem nebeské rodiny a připraví se pro království Boží.PM 18.8

Člověk, který zvěstuje Boží pravdu, může předat druhým jen tolik, kolik z ní sám prožil. Rozsévač rozséval semeno, které vlastnil. Kristus učil pravdě, protože sám je pravda. Jeho učení zahrnovalo jeho myšlení, povahu a životní zkušenosti. Podobně by se měli projevovat i jeho služebníci. Musí osobně prožít to, co mají učit druhé. Musí poznat, co znamená přijmout Krista jako zdroj poznání, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Když seznamují jiné s Božím slovem, neměli by je předkládat jako něco sporného a nejistého. Měli by prohlásit s apoštolem Petrem: “Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.” 2. Petrův 1,16. Každý Kristův služebník a každý učitel pravdy by měl říct s apoštolem Janem: “Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.” 1. Janův 1,2.PM 19.1