Aplikace na židovský národ

Když Kristus vyprávěl podobenství o boháči a Lazarovi, bylo v židovském národě mnoho boháčů. Podobně jako onen politováníhodný statkář, užívali Boží dary k sobeckému potěšení, a tak na sebe přivolávali rozsudek: “Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.” Daniel 5,27. Boháč dostal všechna časná i duchovní požehnání, ale odmítl spolupracovat s Bohem na využití přijatých darů. Podobně na tom byl i židovský národ. Bůh svěřil Židům poklad pravdy. Povolal je za správce své milosti. Poskytl jim veškeré duchovní i časné výsady a vyzval je, aby se o tato požehnání rozdělili s ostatními. Dostali zvláštní pokyny, jak mají jednat se svými zchudlými bratry, s cizinci, kteří jsou v jejich branách, a trpícími spoluobčany. Neměli ve všem hledat jen svůj prospěch, ale měli pamatovat i na potřebné a rozdělit se s nimi. Bůh slíbil, že jim požehná podle jejich skutků lásky a milosrdenství. Avšak stejně jako boháč nepodali Židé trpícímu lidstvu pomocnou ruku, aby zmírnili jeho časné i duchovní potřeby. Pyšně se pokládali za vyvolený a Bohem oblíbený národ, ale přitom Bohu nesloužili ani ho neuctívali. Spoléhali na to, že jsou syny Abrahama. “Jsme potomci Abrahamovi,” říkali pyšně Jan 8,33. Když nadešla rozhodná chvíle, ukázalo se, že se od Boha odloučili a že důvěřovali v Abrahama, jako by byl Bohem.PM 134.4

Kristus chtěl osvítit zatemněnou mysl židovského národa. Řekl Židům: “Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.” Jan 8,39.40.PM 135.1

Ježíš Kristus nepokládal původ za ctnost. Učil, že duchovní svazky nahrazují všechna příbuzenská pouta. Židé prohlašovali, že pocházejí od Abrahama, ale protože nekonali Abrahamovy skutky, dokázali tím, že nejsou jeho pravými dětmi. Pán uznává za pravé potomky Abrahama pouze lidi, kteří svou poslušností Boha dokazují, že jsou s ním duchovně spojeni. Přestože žebrák patřil podle názorů lidí k nižší skupině společnosti, Kristus ho uznal za hodna nejužšího přátelství s Abrahamem.PM 135.2

Boháče obklopoval veškerý přepych, ale byl přitom tak nevědomý, že kladl Abrahama na Boží místo. Kdyby si uvědomoval, jak velké má výsady, a kdyby dovolil, aby Duch Boží přetvořil jeho mysl a jeho srdce, bylo by jeho postavení zcela jiné. V podobné situaci se nacházel i národ, který boháč představoval. Kdyby Židé splnili Boží povolání, byla by jejich budoucnost úplně jiná. Dokázali by správně duchovně rozlišovat. Měli by dostatek prostředků a Bůh by jim je ještě rozmnožil, aby nesli požehnání a světlo celému světu. Avšak Židé se odklonili od Božích záměrů natolik, že celý jejich život byl převrácený. Nepoužívali své dary jako Boží hospodáři v souladu s pravdou a spravedlností. Ve svých plánech přestali počítat s věčností a jejich zpronevěra měla za následek zkázu celého národa.PM 135.3

Kristus věděl, že při zkáze Jeruzaléma si Židé vzpomenou na jeho varování. A také k tomu došlo. Když Jeruzalém stihla zkáza, když na lid přišel hlad a utrpení všeho druhu, vzpomněli si na Kristova slova a pochopili význam tohoto podobenství. Přivodili si své utrpení sami tím, že zanedbali ozářit svět světlem, které dostali od Boha.PM 135.4