6. kapitola — Další naučení z rozsévání semene

Kdykoli člověk něčeho dásáhne v oblasti duchovní nebo hmotné, měl by si uvědomit, že výsledku dosáhl díky Božímu působení. Uvědomme si, jak jsme na Bohu závislí.PM 39.1

Z rozsévání semen a z růstu rostlin můžeme vyvodit ještě mnoho dalších cenných naučení. Veďme zvláště děti a mladé lidi, aby se naučili v přírodě poznávat působení Boží moci, aby byli vírou obohaceni. Když pochopí, jak se Bůh úžasně stará o potřeby své velké rodiny a jak s ním máme spolupracovat, poroste jejich víra a budou si plněji uvědomovat, že v jejich každodenním životě se projevuje Boží moc.PM 39.2

Bůh stvořil semena, právě tak jako celou zemi, svým slovem. Jeho slovo dává semenům sílu růst a rozmnožovat se. Řekl: “Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!” A stalo se tak. “Bůh viděl, že to je dobré.” 1. Mojžíšova 1,11.12. I dnes semena klíčí v síle Božího slova. Každé semeno, z něhož pučí zelený výhonek ke slunci, svědčí o divotvorné síle slova Stvořitele. “Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.” Žalm 33,9.PM 39.3

Kristus učil své následovníky, aby se modlili: “Náš denní chléb dej nám dnes.” Matouš 6,11. Ukázal na květiny a ujistil je: “Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, …neobleče tím spíše vás?” Matouš 6,30. Ježíš Kristus stále odpovídá na tuto modlitbu a plní dané ujištění. Neviditelná moc stále člověku pomáhá, aby mohl získat potravu a oděv. Bůh používá mnoho prostředků, aby ze zdánlivě zahozeného semene vyrostla živá rostlina. Dává všechno potřebné v pravé míře, aby mohla dozrát žeň. Nádhernými slovy to vyjádřil žalmista v Žalmu 65,10-12.PM 39.4

“Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ,
velmi bohatou ji činíš.
Boží potok je naplněn vodou,
pečuješ jim o obilí,
ano, máš o zemi péči:
zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy,
vydatnými prškami ji činíš vláčnou,
žehnáš tomu, co z ní raší.
Ty svou dobrotou celý rok korunuješ,
ve tvých stopách kane tučnost.”PM 39.5

Bůh vládne nad celým vesmírem. Příroda se řídí svými zákony. Všechno se podřizuje vůli Stvořitele. Boha poslouchají mraky, slunce, rosa a déšť, vítr a bouře. Klíčící obilí se podrobuje přírodním zákonům, a proto vyrůstá ze země “nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu” Marek 4,28. Nevzpírá se Božímu působení, a proto se jednotlivé části vyvíjejí v příslušném období. Má si snad člověk stvořený k Božímu obrazu, obdařený rozumem a řečí, jako jediný nevážit Božích darů a nemá se podvolovat Boží vůli? Má snad jediná pozemská bytost obdařená rozumem působit na světě zmatek?PM 40.1

Ve všem, co směřuje k udržení lidského života, můžeme pozorovat působení Boží a lidské činnosti. Člověk nemůže sklízet tam, kde nezaséval. Aby však mohlo semeno růst, musí působit i Boží prostředky   — sluneční svit a déšť, rosa a mraky. Tato zásada platí ve všech odvětvích života, v každém oboru studia a vědy. Platí to také v duchovní oblasti, při vytváření naší povahy, v každé oblasti křesťanské činnosti. Musíme vykonat svůj díl, ale musíme si také uvědomit, že bez působení Boží moci nikdy nedosáhneme správných výsledků.PM 40.2

Kdykoli člověk něčeho dosáhne v oblasti duchovní nebo hmotné, měl by si uvědomit, že výsledku dosáhl díky Božímu působení. Uvědomme si, jak jsme na Bohu závislí. Vkládáme příliš mnoho důvěry v člověka, příliš mnoho spoléháme na lidské schopnosti. Příliš málo důvěřujeme moci, kterou nám Bůh chce poskytnout. “Jsme spolupracovníci na Božím díle.” 1. Korintským 3,9. Lidský podíl je nesrovnatelně menší, jestliže se však člověk spojí s Kristem, může v síle, kterou Kristus nabízí, vykonat všechno.PM 40.3

Postupný vývoj rostliny ze semene poskytuje naučení pro výchovu dětí. “Nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.” Marek 4,28. Toto podobenství vyprávěl Stvořitel nepatrného semene, Dárce životní síly a Vydavatel zákonů, kterými se řídí život rostlin. Pravdy, kterým nás podobenství učí, prakticky prožil ve vlastním životě. Pán Ježíš se řídil v tělesné i duchovní oblasti Božím příkazem růstu, jak jej ukázal na příkladu rostlin. Přeje si, aby podobně rostli všichni mladí lidé. I když byl Vládcem nebes, Králem slávy, stal se malým betlémským dítětem a po určitou dobu byl jako každé jiné dítě odkázán na péči matky. V dětství se choval jako poslušné dítě. Mluvil a jednal jako dítě, ne jako dospělý muž. Vážil si svých rodičů a snažil se jim pomáhat úměrně dětským schopnostem. Na každém stupni svého rozvoje dosahoval dokonalosti, projevoval jednoduchý, přirozený půvab bezhříšného života. Písmo svaté o jeho dětství zaznamenává: “Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.” Lukáš 2,40. O jeho mládí se pak píše: “A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.” Lukáš 2,52.PM 40.4

Podobenství Pána Ježíše vyznačují úlohu rodičů a vychovatelů. Měli by se snažit rozvíjet vlohy mladých lidí, aby v každém údobí života projevovali přirozenou krásu odpovídající danému věku, tak jako se přirozeně rozvíjejí rostliny na zahradě.PM 41.1

Nejpůvabnější jsou děti přirozené, nestrojené. Není moudré věnovat jim přehnanou pozornost a opakovat před nimi jejich rozumné výroky. Neměli bychom v nich podporovat marnivost tím, že vychvalujeme jejich vzhled, slova nebo činy. Neměli bychom je oblékat do drahých a výstředních šatů. To všechno u nich podporuje pýchu a vyvolává závist jejich kamarádů.PM 41.2

Děti máme vychovávat prostě. Máme je vést, aby byly spokojeny s malými, užitečnými povinnostmi, s radovánkami a zážitky úměrnými jejich věku. Dětství odpovídá stéblu v podobenství. Stéblo má také svoji zvláštní krásu. Nevnucujme dětem předčasnou dospělost. Ať si udrží svěžest a půvab raných let tak dlouho, jak je to možné.PM 41.3

I malé děti mohou prožívat křesťanství úměrně svému věku. Bůh od nich neočekává nic víc. Rodiče by jim měli vštěpovat duchovní skutečnosti. Měli by jim poskytnout každou možnou příležitost, aby se jejich povaha utvářela podle vzoru povahy Ježíše Krista.PM 41.4

Podle Božích zákonů v přírodě každá příčina vede zákonitě k nějakým důsledkům. Žeň ukáže, zdali jsme dobře zaseli. Líného pracovníka odsoudí jeho dílo. Žeň bude svědčit proti němu. Podobně je tomu i v duchovní oblasti: věrnost každého pracovníka můžeme měřit podle výsledků jeho práce. Žeň ukáže, jak pracoval, zda byl pilný nebo líný. Každý z nás tímto způsobem rozhoduje o svém věčném údělu.PM 41.5

Každé semeno přinese úrodu podle svého druhu. Stejná zásada platí i v lidském životě. Všichni bychom měli zasévat semena soucitu, přátelství a lásky, protože budeme sklízet to, co zaséváme. Každý projev sobectví, sebelásky a nadřazenosti, každý čin, kterým sledujeme jen vlastní uspokojení, přinese odpovídající žeň. Kdo žije jen pro sebe, zasévá pro sobectví a sklidí zánik.PM 41.6

Bůh nezahubí nikoho. Každý, kdo bude zatracen, se zahubí sám. Kdo umlčuje varovný hlas svědomí, zasévá semeno nevíry, které přinese jistou žeň. Když faraon v době Mojžíšově zavrhl první Boží varování, zasel semeno zatvrzelosti a sklidil také zatvrzelost. Bůh jej nenutil k nevíře. Faraon zasel semeno nevíry a ono mu přineslo úrodu podle svého druhu. Pokračoval ve svém odporu proti Bohu, až byla jeho země zpustošena, až se musel dívat na vychladlé tělo svého prvorozeného syna a prvorozených v celé své rodině i po celém Egyptě, až vody Rudého moře přikryly jeho koně, vozy a bojovníky. Jeho příběh odstrašujícím způsobem dokazuje pravdivost slov: “Co člověk zaseje, to také sklidí.” Galatským 6,7. Kdyby si to lidé uvědomovali, dávali by větší pozor, jaké semeno zasévají.PM 41.7

Když zaseté semeno přinese úrodu a sklizené zrno opět zasejeme, sklizeň se zmnohonásobí. Tato zákonitost platí i pro náš vztah k druhým. Každý čin, každé slovo je semenem, které přinese úrodu. Každý projev ohleduplné laskavosti, poslušnosti nebo sebezapření vyvolá podobné jednání v druhých a jejich prostřednictvím opět v dalších. Podobně je semenem každý projev závisti, zloby nebo nepřátelství. Vyroste z něho “jedovatý kořen” (Židům 12,15), který ovlivní mnohé. Na jak velký počet dalších lidí zapůsobí tito “mnozí”! Tak pokračuje rozsévání dobra i zla jak pro časnost, tak i pro věčnost.PM 42.1

Podobenství o rozsévání semene nás učí štědrosti v duchovní i hmotné oblasti. Pán říká: “Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou.” Izajáš 32,20. “Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.” 2. Korintským 9,6. “Osévat zemi všude zavlažovanou” znamená stále rozdávat Boží dary. Znamená to dávat všude, kde Boží dílo nebo potřeby lidí vyžadují naši pomoc. Nepřivede nás to nikdy k nouzi. “Kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.” 2. Korintským 9,6. Rozsévač rozmnožuje obilí tím, že je rozsévá. Stejnou zkušenost prožijí všichni, kteří věrně rozdávají Boží dary. Štědrostí své dary znásobují. Bůh jim slíbil dostatek, aby mohli stále rozdávat. “Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína.” Lukáš 6,38. V podobenství o setí a sklizni je zahrnuto ještě něco více. Když se s druhými dělíme o Boží dary, pak tento důkaz naší lásky a soucitu vzbudí u obdarovaného vděčnost k Bohu. Půda jeho srdce se tím připraví, aby přijala semeno duchovní pravdy. Kristus svěřil rozsévači semeno a způsobí, že zaseté semeno vzklíčí a přinese úrodu pro věčný život.PM 42.2

Zaséváním zrna do půdy znázornil Pán Ježíš svou vlastní oběť, kterou přinesl pro naše vykoupení. Prohlásil: “Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.” Jan 12,24. Podobně i Kristova smrt přinese žeň pro Boží království. Tak jako v rostlinné říši platí zákon, že umírající semeno dává nový život, tak bude věčný život výsledkem smrti Spasitele.PM 42.3

Každý, kdo chce jako Kristův spolupracovník přinášet ovoce, musí nejprve “padnout do země” a zemřít. Jeho život musí být vhozen do brázdy potřeb tohoto světa. Sebeláska a sobecké zájmy musí zemřít. Zákon sebeobětování je však zákonem sebezáchovy. Obilí pohřbené do země přinese úrodu a nové obilí bude opět zaseto, tím se sklizeň násobí. Hospodář zachová své obilí tím, že je zaseje do půdy. Podobná zásada platí i v lidském životě. Dávat znamená žít. Lidé, kteří se ochotně zasvětí službě Bohu i lidem, si uchovají život. Jestliže na tomto světě položí život pro Krista, uchovají si jej pro věčné království.PM 42.4

Semeno umírá, aby povstalo k novému životu. To nám má znázornit vzkříšení. Každý člověk, který miluje Boha, bude znovu žít v Božím království. O lidském těle, které zanikne v hrobě, Bůh řekl: “Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.” 1. Korintským 15,42.43.PM 43.1

To jsou jen některá z naučení, která můžeme vyvodit z přírody, z podobenství o rozsévači a semenu. Rodiče a vychovatelé by měli tato naučení dětem vštěpovat názorně. Dovolte dětem, aby samy připravily půdu a zasely semeno. Při práci na zahradě jim můžete vysvětlit, že naše srdce je také zahradou, do které padají dobrá i špatná semena. Tak jako zahradu musíme připravit pro setí, tak musí být i lidské srdce připravené pro semeno pravdy. Při zasévání různých semen můžete dětem vyprávět o smrti Pána Ježíše. Když vyraší první výhonky, můžete jim vyprávět o vzkříšení. V době dalšího růstu rostlin máte možnost vyvozovat jiná naučení z přírodních zákonů.PM 43.2

Mladé lidi bychom měli vyučovat podobným způsobem. Měli bychom je naučit obdělávat půdu. U každé školy by měl být kus orné půdy. Taková pole bychom měli považovat za Boží učebnu. Na přírodu bychom se měli dívat jako na Boží učebnici. Děti se z ní mají učit a čerpat vědomosti, které zušlechťují lidské nitro.PM 43.3

Člověk se může neustále učit z obdělávání půdy. Jestliže někdo začne pracovat na půdě, která dosud ležela ladem, nemůže čekat ihned úrodu. Nejdříve musí vynaložit mnoho píle, usilovné a vytrvalé práce, aby připravil půdu pro setí. Stejné zásady platí i při rozsévání duchovního semene v lidských srdcích. Lidé, kteří chtějí dosáhnout úspěchu při rozsévání semena pravdy, musí mít Boží slovo ve svém srdci. Zjistí, že neúrodnou půdu lidských srdcí zúrodní podmaňujícím vlivem Duch svatý. Bez pečlivé přípravy půdy nepřinese semeno úrodu. Totéž platí o půdě lidského srdce. Duch svatý je musí vyčistit a ukáznit dříve, než může přinášet plody k Boží slávě.PM 43.4

Půda nevydá svá bohatství, jestliže na ní pracujeme jen tehdy, když na to máme náladu. Vyžaduje promyšlený, každodenní zájem. Čas od času ji musíme do hloubky přeorat, abychom odstranili plevel, který olupuje dobré semeno o výživu. Žeň připravují jak oráči, tak ti, kdo rozsévají. Nikdo nemusí stát na poli nad troskami svých nadějí.PM 43.5

Bůh požehná lidem, kteří obdělávají půdu a vyvozují z přírody pro sebe duchovní naučení. Když hospodář obdělává půdu, neví, jaké poklady jej očekávají. Měl by se sám učit, ale přitom by neměl pohrdat radami zkušenějších a neměl by odmítat poučení moudrých lidí. To všechno je součástí jeho výchovy. Obdělávání půdy se může pro člověka stát prostředkem k výchově a vzdělání.PM 43.6

Náš Stvořitel, Král nebes, působí, že semeno klíčí, ve dne i v noci o něj pečuje, dává mu sílu k růstu. Mnohem více se však zajímá a pečuje o své děti.PM 44.1

Zatímco zemědělci zasévají semena, aby uchovali náš pozemský život, nebeský Rozsévač rozsévá do srdcí semeno, které přinese užitek pro život věčný.PM 44.2