Pobouření v Efezu
Jednou za rok se v Efezu konaly zvláštní obřady na počest bohyně Artemidy. Lákaly sem davy lidí ze všech částí provincie. V období těchto obřadů se konaly slavnosti, které se vyznačovaly nebývalou okázalostí a nádherou.PNL 168.3
Tyto sváteční dny byly obdobím zkoušky pro všechny, kdo přijali víru teprve nedávno. Skupina věřících, která se scházela v Tyrannově škole, se ke slavnostnímu chvalozpěvu odmítala připojit, a proto se stala terčem posměchu, výčitek a urážek. Pavlovo působení zasadilo pohanské bohoslužbě citelnou ránu. Počet účastníků tohoto státního svátku značně klesl a opadlo také nadšení vyznavačů bohyně Artemidy. Vliv apoštolova učení se zdaleka neomezoval jen na křesťany, kteří se skutečně obrátili na víru. Mnozí se k novému učení sice ještě veřejně nepřihlásili, ale získali takové poznání, že ke svým pohanským bohům ztratili veškerou důvěru.PNL 168.4
Existoval však ještě další důvod k nespokojenosti. Z výroby a prodeje napodobenin svatyně a sošek, zhotovených podle chrámu a sochy bohyně Artemidy, vyrostl v Efezu rozsáhlý a výnosný obchod. Ti, kdo v tomto oboru podnikali, nyní zjistili, že se jejich zisky ztenčují. Tuto nepříznivou změnu jednomyslně přičítali Pavlovu působení.PNL 168.5
Demetrios, výrobce stříbrných napodobenin chrámu, svolal všechny řemeslníky a řekl: “Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.” Skutky 19,26.27. Tato slova probudila v lidech prudké vášně. “Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: ‘Veliká je efezská Artemis!’” Skutky 19,28.PNL 169.1
Zpráva o Demetriově proslovu se rychle roznesla. “Pobouření se rozšířilo na celé město.” Skutky 19,29. Efezané začali Pavla hledat, ale nebyl nikde k nalezení. Když se bratři dozvěděli, že apoštolovi hrozí nebezpečí, přiměli ho k rychlému odchodu z města. Bůh vyslal své anděly, aby ho chránili; čas jeho mučednické smrti ještě nenastal.PNL 169.2
Dav nenašel původce svého hněvu, a proto se chopil “Makedonce Gaia a Aristarcha”, Pavlových průvodců na cestách. Jakmile se jich lidé zmocnili, “hromadně se hnali do divadla”. Skutky 19,29.PNL 169.3
Místo Pavlova úkrytu nebylo příliš daleko, takže se apoštol brzy dozvěděl, jaké nebezpečí hrozí jeho milovaným bratrům. Nedbal na svou bezpečnost a okamžitě se chtěl do divadla vydat, aby k rozvášněnému davu promluvil. “Ale učedníci mu v tom zabránili.” Skutky 19,30. Gaius a Aristarchos přece nebyli kořistí, kterou lid hledal; proto se nemuseli obávat, že jim dav způsobí vážnou újmu. Pohled na apoštolovu bledou, ustaranou tvář by však rozpoutal v zástupu ty nejhorší vášně. Z lidského hlediska by pak na záchranu jeho života neexistovala žádná naděje.PNL 169.4
Pavel by byl velmi rád hájil pravdu před velkým shromážděním lidu; nakonec ho však odradila varovná zpráva o událostech v divadle. “Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval.” Skutky 19,31.PNL 169.5
Neklid v divadle stále vzrůstal. “Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli.” Skutky 19,32. Protože Pavel a někteří jeho spolupracovníci byli židovského původu, židé chtěli dát jasně najevo, že nemají s ním ani s jeho dílem nic společného. Proto vyzvali jednoho muže ze svého středu, aby to lidu vysvětlil. Za svého mluvčího si zvolili Alexandra, jednoho z řemeslníků, kováře, o němž Pavel později prohlásil, že mu způsobil mnoho zlého (viz 2. Timoteovi 4,14). Alexandr byl mimořádně schopný člověk a vynaložil všechny své síly na to, aby obrátil hněv lidu pouze proti Pavlovi a jeho pomocníkům. Když však zástup poznal, že je to Žid, odstrčil ho stranou a “všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: ‘Veliká je efezská Artemis!’” Skutky 19,34.PNL 169.6