Každodenní příprava

Naproti tomu jsou i takoví lidé, kteří namísto moudrého využívání příležitostí, které se jim nabízejí, zahálejí. Očekávají, že nastane doba neobvyklého duchovního oživení, kdy se jejich schopnost poučovat druhé výrazně zlepší. Zatímco vyhlížejí dobu, kdy bez jakéhokoli vlastního úsilí získají zvláštní požehnání, které je promění a uschopní ke službě, zanedbávají své současné povinnosti a výsady a nechávají své světlo vyhasínat.PNL 31.5

Je pravda, že až se v době konce bude Boží dílo na zemi chýlit ke svému závěru, bude horlivé úsilí posvěcených věřících pod vedením Ducha svatého doprovázeno neobyčejnými znameními Boží přízně. Když židovští proroci předpovídali, že Boží církev obdrží v nebývalé míře dar duchovní milosti, používali obraz raného a pozdního deště, který padá ve východních zemích v době setby a žní. Vylití Ducha ve dnech apoštolů bylo počátkem raného deště a výsledek byl velkolepý. Duch svatý bude v pravé církvi přítomen až do doby konce.PNL 31.6

Avšak pro dobu krátce před ukončením pozemské žně je přislíben dar mimořádné duchovní milosti, která má připravit církev na příchod Syna člověka. Toto vylití Ducha je přirovnáno k pozdnímu dešti; a právě o tuto větší moc by měli křesťané “v čas jarních dešťů” prosit Pána žně. Bůh na jejich modlitby odpoví takto: “Tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje.” “Sešle vám hojnost dešťů podzimních i jarních.” Zacharjáš 10,1; Jóel 2,23.PNL 32.1

Nemají-li však členové Boží církve již dnes živé spojení se zdrojem veškerého duchovního růstu, nebudou na dobu žně připraveni. Nedbají-li na to, aby byly jejich lampy neustále připravené a hořely, nedostanou žádnou větší milost v době, kdy ji budou obzvláště potřebovat.PNL 32.2

Pouze ti, kdo stále znovu a znovu přijímají novou milost, budou mít tolik síly, kolik jí na každý den potřebují a kolik jí jsou schopni využít. Neočekávají, že v budoucnosti obdrží zvláštní duchovní moc, která je vybaví zázračnými schopnostmi nezbytnými pro záchranu lidí, ale denně se odevzdávají Bohu, aby je mohl učinit použitelnými nástroji. Každý den využívají příležitostí ke službě, které se jim v jejich okolí nabízejí. Každý den svědčí o Pánu, ať se nacházejí kdekoli — při běžných pracích v domácím prostředí nebo při veřejně prospěšné činnosti.PNL 32.3

Boží posvěcení služebníci nacházejí úžasnou útěchu v poznání, že i Kristus během svého pozemského života denně prosil Otce o nový příděl nezbytné milosti. Díky tomuto společenství s Bohem mohl posilovat druhé a přinášet jim požehnání. I Boží Syn se v modlitbě sklání před svým Otcem! Přestože je Božím Synem, posiluje svou víru modlitbou. Čerpá sílu ze spojení s nebem, aby mohl odolávat zlu a sloužit potřebám lidí. Jako náš starší bratr zná potřeby těch, kdo mu chtějí sloužit, přestože jsou obklopeni slabostí a žijí v hříšném světě plném pokušení. Ví, že poslové, které považuje za způsobilé, jsou jen slabí a chybující lidé; ale všem, kteří se plně odevzdají do jeho služby, slibuje Boží pomoc. Jeho vlastní příklad je důkazem, že upřímná a vytrvalá prosba předložená Bohu ve víře — ve víře, která vede k úplné závislosti na Bohu a k bezvýhradné oddanosti jeho dílu — může lidem zajistit pomoc Ducha svatého v boji proti hříchu.PNL 32.4

Každý služebník, který se řídí Ježíšovým příkladem, bude připraven přijmout a využít moc, kterou Bůh zaslíbil své církvi, aby mohla dozrát pozemská úroda. Když poslové evangelia každé ráno poklekají před Bohem a obnovují svůj slib oddanosti, obdarovává je Bůh přítomností svého Ducha a jeho oživující a posvěcující mocí. Za svými každodenními povinnostmi pak odcházejí s jistotou, že je neviditelná přítomnost Ducha svatého uschopní stát se “Božími spolupracovníky”.PNL 32.5