Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Poslové naděje a lásky

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Nedostatky Janova charakteru

    Důvěřivá láska a nesobecká odevzdanost, o nichž svědčí Janův život a jeho povaha, jsou pro křesťanskou církev nesmírně cenným ponaučením. Zpočátku se však v charakteru tohoto učedníka projevovaly závažné nedostatky. Byl nejenom pyšný, samolibý a ctižádostivý, ale také prchlivý a nedůtklivý. Jemu a jeho bratrovi proto říkali “synové hromu” Marek 3,17. Milovaný učedník byl náladový, pomstychtivý a rád kritizoval. Božský Učitel však věděl, že za všemi těmito chybami se skrývá vřelost, upřímnost a láskyplnost. Ježíš ho káral za jeho sobectví, mařil jeho ctižádost a zkoušel jeho víru. Zároveň mu zjevoval to, po čem toužil — krásu svatosti a proměňující moc lásky.PNL 311.3

    Janovy povahové nedostatky výrazně vystoupily do popředí při několika příležitostech během jeho společného života se Spasitelem. Kristus jednou vyslal posly do jedné samařské vesnice. Měli jít napřed a požádat její obyvatele, aby pro Ježíše a jeho učedníky připravili občerstvení. Když se však Spasitel blížil k této vesnici, zdálo se, že má v úmyslu ji minout a pokračovat v cestě do Jeruzaléma. To vzbudilo v Samařanech závist. Nejenže ho nepozvali, aby u nich zůstal, ale neprokázali mu ani ty zdvořilosti, které jinak prokazovali běžným poutníkům. Ježíš nikdy nikomu nevnucuje svou přítomnost a Samařané se připravili o požehnání, které by byli dostali, kdyby ho poprosili, aby byl jejich hostem.PNL 311.4

    Učedníci věděli, že Kristus chtěl svou přítomností Samařanům požehnat; proto je chladnost, žárlivost a nezdvořilost vůči jejich Mistrovi překvapila a rozhořčila. Nejvíce rozhněvaní byli Jakub a Jan. Způsob, jakým Samařané jednali s jejich Pánem, kterého si tak hluboce vážili, považovali za velkou křivdu, kterou nelze přejít bez okamžitého potrestání. Ve své horlivosti se ptali Ježíše: “Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?” Přitom naráželi na zničení samařských velitelů a jejich vojáků, kteří byli vysláni, aby zajali proroka Elijáše. S překvapením zjistili, že Ježíše jejich slova mrzí. Ještě více však žasli, když uslyšeli jeho pokárání: “Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.” Lukáš 9,54-56.PNL 312.1

    Ke Kristovu poslání nepatří nutit člověka, aby ho přijal. Naproti tomu satan a lidé, kteří jsou ovládáni jeho duchem, se snaží vyvíjet tlak na svědomí. Ti, kteří se spolčili se zlými anděly, někdy předstírají, že jim jde o spravedlnost, a přitom se snaží vnutit svým bližním své náboženské názory, a tak jim způsobují utrpení. Kristus však vždy projevuje milosrdenství, vždy se snaží získat lidi tím, že jim zjevuje svou lásku. Nestrpí v lidském nitru žádného protivníka a nespokojí se ani s polovičatou službou. Touží po dobrovolné službě a ochotné odevzdanosti, k níž vede člověka láska.PNL 312.2

    Při jiné příležitosti se Jakub a Jan obrátili prostřednictvím své matky na Ježíše s prosbou, aby směli v jeho království zaujmout nejvyšší a nejčestnější místa. Přestože Kristus tyto mladé učedníky mnohokrát poučil o povaze svého království, stále doufali, že Mesiáš se zmocní trůnu a uplatní svou královskou moc podle lidských přání. Matka, která také toužila, aby byla jejím synům přidělena v Kristově království čestná místa, prosila Ježíše: “Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.” Matouš 20,21.PNL 312.3

    Spasitel však řekl: “Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?” Ačkoli si vzpomněli na jeho tajemná slova o zkouškách a utrpení, které ho čekají, sebejistě odpověděli: “Můžeme.” Marek 10,38.39. Pokládali by za nejvyšší čest, kdyby mohli prokázat svou oddanost tím, že by se svým Pánem sdíleli vše, co ho potká.PNL 312.4

    “Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni,” prohlásil Kristus (Marek 10,39). Nečekal ho trůn, ale kříž a jeho společníky měli být dva zločinci — jeden po jeho pravici a druhý po jeho levici. Ale i Jakub a Jan se měli stát účastníky utrpení svého Pána. Jeden z nich měl zahynout rychlou smrtí mečem a druhý měl nejdéle ze všech učedníků sloužit svému Mistru a sdílet s ním potupu a pronásledování. Ježíš pokračoval: “Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.” Matouš 20,23.PNL 312.5

    Ježíš věděl, jaké pohnutky vedly oba učedníky k této žádosti, a proto je pokáral za jejich pýchu a ctižádost slovy: “Vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.” Matouš 20,25-28.PNL 313.1

    V Božím království se čestná místa nezískávají protekcí. Nelze si je zasloužit ani nejsou udělována svévolně. Jsou důsledkem povahy. Koruna a trůn jsou znamení splněného předpokladu — znamení vítězství nad sebou samým skrze milost našeho Pána Ježíše Krista.PNL 313.2

    Po dlouhé době, když Jan začal Krista chápat, protože podobně jako on procházel utrpením, zjevil mu Pán Ježíš, za jakých podmínek získává člověk podíl na jeho království. “Kdo zvítězí,” řekl Kristus, “tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn” Zjevení 3,21. Nejblíže Kristu bude stát ten, kdo si osvojil nejvíce jeho obětavé lásky — lásky, která “se nevychloubá a není domýšlivá…, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy” 1. Korintským 13,4.5. Tato láska vede učedníky, stejně jako vedla našeho Pána, aby se všeho vzdali, aby žili, pracovali, a dokonce i obětovali své životy pro záchranu lidstva.PNL 313.3

    Jindy — bylo to na počátku jejich působení v Božím díle — se zase Jakub a Jan setkali s člověkem, který v Ježíšově jménu vyháněl démony, přestože nepatřil k uznávaným Kristovým následovníkům. Oba učedníci mu zakázali, aby to dělal, a mysleli si, že jednají správně. Když však tuto záležitost předložili Kristu, pokáral je: “Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit.” Marek 9,39. Učedníci neměli zavrhovat nikoho, kdo jakýmkoli způsobem projevoval přátelství vůči Kristu. Neměli být ani úzkoprsí, ani povýšení, ale měli projevovat stejně velkorysé porozumění, s nímž se setkali u svého Mistra. Jakub a Jan se domnívali, že když brání tomuto muži v působení, hájí tím čest svého Pána. Nyní si však uvědomili, že si tak počínali ze žárlivosti. Uznali svou chybu a přijali napomenutí.PNL 313.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents