Nebezpečí lenosti, požehnání píle
Práce je požehnáním, nikoli prokletím. Duch lenosti ničí zbožnost a zarmucuje Božího Ducha. Stojatá voda v nás budí odpor, zatímco čistý proud šíří v zemi zdraví a radost. Pavel věděl, že všichni, kdo pohrdají tělesnou prací, brzy ztratí svou sílu. Chtěl, aby mladí kazatelé poznali, že pokud budou pracovat vlastníma rukama, pokud budou procvičovat své svaly a šlachy, stanou se silnými. Pak budou schopni snášet námahu a nedostatek, které na ně čekají ve službě evangelia. Uvědomoval si, že i jeho učení by postrádalo životaschopnost a sílu, kdyby neposkytl všem částem svého těla dostatek pohybu.PNL 202.5
Líní lidé se připravují o cenné zkušenosti, které člověk získává svědomitým plněním každodenních životních povinností. Je mezi námi mnoho lidí a jsou jich tisíce, kteří žijí jenom proto, aby přijímali požehnání, která jim Bůh ve své milosti uděluje. Zapomínají přinášet Pánu děkovné oběti za bohatství, které jim svěřil. Nedbají na to, že moudré využívání darů, které jim byly propůjčeny, nespočívá jen v jejich spotřebě, ale také v jejich rozmnožování. Kdyby pochopili, jaký úkol jim Bůh jako svým spolupracovníkům ukládá, nevyhýbali by se odpovědnosti.PNL 203.1
Prospěšnost mladých lidí, kteří mají pocit, že je Bůh povolal ke zvěstování evangelia, závisí do značné míry na jejich přístupu k práci. Ti, které si Bůh vyvolil ke kazatelské službě, podají důkaz o svém důležitém poslání a využijí každé příležitosti k vlastnímu vzdělávání, aby se z nich stali schopní Boží spolupracovníci. Budou se snažit získat zkušenosti, z nichž by se mohli poučit, jak mají plánovat, organizovat a vykonávat svou práci. Pochopí-li posvátnost svého povolání, budou se svou sebekázní stále více podobat svému Mistru a zjevovat jeho dobrotu, lásku a pravdu. Když pak vyjde najevo, že pilně rozmnožují dary, které jim byly svěřeny, církev by jim měla moudře pomoci.PNL 203.2
Ne všichni, kteří se cítí být povoláni do Božího díla, by měli být utvrzováni v přesvědčení, že od církve mohou ihned očekávat nepřetržitou finanční podporu pro sebe i své rodiny. Některým hrozí nebezpečí, že se kvůli nedostatku zkušeností nechají svést lichocením a nevhodným povzbuzováním a začnou počítat s hojnou podporou, aniž by pracovali s plným nasazením. Prostředky věnované na podporu Božího díla by neměli využívat lidé, kteří se chtějí stát kazateli jenom proto, aby byli zaopatřeni, a tak uspokojili svou sobeckou touhu po pohodlném životě.PNL 203.3
Mladí lidé toužící uplatnit své dary v díle evangelia najdou užitečné ponaučení v příkladu, který jim dal Pavel v Tesalonice, Korintu, Efezu a na jiných místech. I když byl obratný řečník a Bůh ho vyvolil ke zvláštnímu dílu, nikdy nepovažoval práci za něco ponižujícího a byl vždy ochoten přinášet oběti pro věc, kterou miloval. Korintským věřícím napsal: “Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme.” 1. Korintským 4,11.12.PNL 203.4
Přestože byl Pavel jedním z největších učitelů lidstva, se stejnou radostí plnil své nejvšednější i nejvznešenější povinnosti. Když to vyžadovala služba pro jeho Pána, ochotně pracoval ve svém řemesle. Byl však vždy připraven odložit světskou práci, aby se postavil nepřátelům evangelia nebo aby využil zvláštní příležitost a získal lidi pro Krista. Jeho horlivost a píle jsou napomenutím pro lenochy, kteří touží po pohodlí.PNL 203.5