Zjevení Božích plánů

Neviditelná Boží ruka však působila i v temnotě. Z Boží prozřetelnosti byl Jan poslán na místo, kde se mu Kristus mohl podivuhodným způsobem zjevit a kde mu mohl odhalit Boží pravdu, která měla osvítit sbory.PNL 334.5

Když nepřátelé pravdy poslali Jana do vyhnanství, doufali, že tím navždy umlčí hlas věrného Božího svědka; na Patmosu však učedník obdržel poselství, jehož vliv měl posilovat církev až do konce času. Ti, kdo vypověděli Jana ze země, se sice jednou budou muset zodpovídat z bezpráví, jehož se dopustili; přesto se však stali nástroji v Božích rukou, jejichž prostřednictvím byl uskutečněn nebeský záměr. Právě jejich snaha uhasit světlo přispěla k rozsáhlému šíření pravdy.PNL 334.6

Pán slávy se apoštolovi ve vyhnanství zjevil v sobotní den. Jan světil sobotu na Patmosu stejně jako v době, kdy kázal lidu v judských městech a vesnicích. Vztahoval na sebe vzácná zaslíbení týkající se tohoto dne. Napsal: “Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice… Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka.” Zjevení 1,10-13.PNL 335.1

Tento milovaný učedník byl obdařen velkou milostí. Stal se svědkem smrtelného zápasu svého Mistra v Getsemane, kdy jeho tvář nesla stopy krvavého potu a kdy “jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem” Izajáš 52,14. Viděl ho v rukou římských vojáků, když měl na sobě starý purpurový plášť a na hlavě trnovou korunu. Viděl, jak visí na golgotském kříži a jak se mu lidé krutě vysmívají a tupí ho. Nyní mohl Jan spatřit svého Pána ještě jednou. Vypadal však úplně jinak! Již nebyl mužem plným bolestí, jímž lidé pohrdali a kterého ponižovali. Teď byl oblečen do řízy zářící jako nebe. “Jeho hlava a vlasy” byly “bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje” Zjevení 1,14.15. Jeho obličej zářil jako slunce. V ruce držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč, který symbolizoval moc jeho slova. Ostrov Patmos ozářila sláva vzkříšeného Pána.PNL 335.2

“Když jsem ho spatřil,” píše Jan, “padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: ‘Neboj se.’” Zjevení 1,17.PNL 336.1

Jan byl posílen, aby mohl snést přítomnost svého oslaveného Pána. Pak byla před jeho užaslým pohledem odhalena sláva nebes. Směl spatřit Boží trůn a po scénách pozemských bojů uviděl zástup vykoupených, kteří byli oblečeni do bílého roucha. Slyšel hudbu nebeských andělů a radostný zpěv těch, kdo zvítězili skrze Beránkovu krev a slovo svého svědectví. Ve zjevení, jehož se mu dostalo, se před ním postupně odehrály události, které měly obrovský význam pro život Božího lidu. Kromě toho byl obeznámen s budoucími dějinami církve až do konce času. V obrazech a symbolech byly Janovi ukázány mimořádně důležité věci, které měl zaznamenat, aby Boží lid žijící v jeho době i v budoucnosti dokázal správně pochopit, jaká nebezpečí a zápasy ho čekají.PNL 336.2