Před veleradou

“Když ho přivázali, řekl Pavel důstojníkovi, který měl službu: ‘Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?’ Když to důstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Řekl mu: ‘Co chceš dělat? Ten člověk je římský občan!’ Velitel přišel k Pavlovi a ptal se ho: ‘Řekni mi, jsi římský občan?’ On odpověděl: ‘Ano.’ Velitel mu na to řekl: ‘Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.’ Ale Pavel prohlásil: ‘Já jsem se jako římský občan už narodil.’ Ihned od něho odstoupili ti, co ho měli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.PNL 236.1

Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili velekněží a celá rada. Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně.” Skutky 22,25-23.1.PNL 236.2

Nyní měl apoštola vyslýchat stejný soud, k jehož členům před svým obrácením sám patřil. Když stál před židovskými vůdci, choval se klidně a z jeho tváře vyzařoval Kristův pokoj. “Upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: ‘Bratří, až do dneška žiju se zcela dobrým svědomím před Bohem.’” Když uslyšeli tato slova, znovu je zachvátila nenávist. “Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa.” Na tento surový rozkaz reagoval apoštol zvoláním: “‚Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?’ Ti, co stáli u Pavla, řekli: ‘Troufáš si urážet Božího velekněze?’” Pavel odpověděl se svou obvyklou zdvořilostí: “Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: ‘Nebudeš tupit vládce svého lidu.’PNL 236.3

Protože apoštol věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: ‘Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání.’PNL 236.4

Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo. Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.” Obě strany se začaly mezi sebou přít, a tak byla moc jejich odporu proti Pavlovi zlomena. “Někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: ‘Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl? Nebojujme proti Bohu.’” Skutky 23,1-9.PNL 236.5

V nastalém zmatku se saduceové ze všech svých sil snažili apoštola zmocnit, aby ho mohli zabít. Farizeové se ho stejně usilovně snažili chránit. “Velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.” Skutky 23,10.PNL 236.6