39. kapitola — Soud v Cesareji

Pět dní po Pavlově příjezdu do Cesareje přišli z Jeruzaléma jeho žalobci. Doprovázel je řečník Tertullus, kterého s sebou vzali jako svého právního poradce. Ihned bylo zahájeno přelíčení. Pavel byl předveden před shromáždění a Tertullus “začal obžalobu”. Vychytralý řečník usoudil, že lichocením udělá na římského místodržitele větší dojem než věcným konstatováním skutečností zakládajících se na pravdě a spravedlnosti, a proto zahájil svůj proslov vychvalováním Félixe: “Vznešený Félixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu. Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností.” Skutky 24,2.3.PNL 241.1

Tertullus se zde snížil k nestoudné lži, protože Félix byl podlý člověk hodný opovržení. Říkalo se o něm, že “má zalíbení ve všemožných rozkoších a surovostech a přitom uplatňuje královskou moc s hrubostí otroka” (Tacitus, Dějiny, kapitola 5, odstavec 9). Ti, kdo Tertulla slyšeli, věděli, že jeho pochlebování je lež, ale jejich touha, aby byl Pavel odsouzen, byla silnější než láska k pravdě.PNL 241.2

Kdyby bylo možné dokázat apoštolovi zločiny, z nichž ho Tertullus ve svém projevu obvinil, byl by odsouzen pro velezradu. “Shledali jsme,” prohlásil řečník, “že tento člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty. Pokusil se i znesvětit chrám” Skutky 24,5.6. Potom Tertullus uvedl, že Lysias, velitel vojenské posádky v Jeruzalémě, násilím vyrval Pavla Židům právě ve chvíli, kdy ho chtěli soudit podle svého církevního práva. Proto jsou nuceni předložit celou záležitost Félixovi. Těmito výroky chtěl řečník přimět místodržitele k tomu, aby předal apoštola židovskému soudu. Přítomní Židé, kteří se vůbec nesnažili skrývat svou nenávist vůči vězni, se nadšeně připojili ke všem Tertullovým obviněním.PNL 241.3