42. kapitola — Plavba a ztroskotání lodi

Konečně byl Pavel na cestě do Říma. “Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie,” píše Lukáš, “odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu. Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky” Skutky 27,1.2.PNL 253.1

V prvním století křesťanské éry bylo cestování po moři spojeno s nejrůznějšími nesnázemi a velkým nebezpečím. Námořníci udržovali kurz většinou podle postavení nebeských těles. Jestliže však slunce a hvězdy nebylo vidět a jestliže vše nasvědčovalo tomu, že se blíží bouře, pak se majitelé lodí neodvažovali vyplout na otevřené moře. Během určitého období roku byla bezpečná plavba téměř nemožná.PNL 253.2

Nyní, když se měl apoštol Pavel vydat na dlouhou a úmornou plavbu do Itálie, měl projít obtížnými zkouškami, které byly údělem vězně spoutaného řetězy. Avšak jedna okolnost mu jeho obtížnou situaci značně usnadnila: jako průvodce si s sebou mohl vzít Lukáše a Aristarcha. V dopise Koloským se později apoštol vyjádřil o Aristarchovi jako o svém spoluvězni (viz Koloským 4,10). Aristarchos však sdílel s Pavlem jeho zajetí dobrovolně, protože mu chtěl být v jeho utrpení nablízku.PNL 253.3

Začátek cesty se vydařil. Již následujícího dne zakotvili v přístavu Sidón. Důstojník Julius “zacházel s Pavlem laskavě”. Když se dozvěděl, že v tomto městě žijí křesťané, “dovolil mu, aby navštívil své přátele a přijal jejich pohostinství”. Skutky 27,3. Apoštol, který měl podlomené zdraví, jeho povolení velmi uvítal.PNL 253.4