Cena pro vítěze

Dále Pavel poukazuje na rozdíl mezi věncem z vadnoucího vavřínu, který dostane vítěz běžeckých závodů, a korunou věčné slávy, kterou obdrží všichni, kdo zvítězí v křesťanském závodě. Říká: “Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.” 1. Korintským 9,25. Když chtěli řečtí běžci získat pomíjivou cenu, nezalekli se žádné námahy ani kázně. My však usilujeme o cenu nekonečné hodnoty, o korunu věčného života. Oč důsledněji bychom se měli snažit a oč ochotněji bychom měli přinášet oběti a zapírat sami sebe!PNL 179.4

Dopis Židům zvláště zdůrazňuje, jakou cílevědomostí by se měl vyznačovat křesťanský závod o věčný život: “Odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.” Židům 12,1.2. Závist, nenávist, podezírání, pomluvy, chamtivost — to vše jsou přítěže, které musí křesťan odhodit, chce-li být v závodě o nesmrtelnost úspěšný. Všechny zvyky a praktiky, které svádějí k hříchu a zneuctívají Krista, je třeba odložit, i kdyby nás to mělo stát cokoli. Žádný člověk, který porušuje věčné zásady spravedlnosti, nemůže dostat Boží požehnání. Jediný hřích, jemuž se poddáváme, dokáže zničit náš charakter a svést ostatní.PNL 179.5

Spasitel řekl: “Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.” Marek 9,43-45. Když jde o záchranu těla před smrtí, člověk si nechá useknout nohu nebo ruku, nebo dokonce vyloupnout oko. Oč usilovněji by se měl křesťan snažit odhodit hřích, který vede k věčné smrti!PNL 180.1

Přestože účastníci starobylých her zapřeli sami sebe a podrobili se tvrdé kázni, ještě neměli zajištěné vítězství. “Nevíte snad,” ptá se Pavel, “že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu?” 1. Korintským 9,24. Jakkoli horlivě a usilovně se závodníci snažili, cenu mohl dostat jen jeden z nich. Jen jediná ruka mohla uchopit vytoužený věnec. Někteří možná vynaložili veškeré své síly na to, aby získali cenu. A když už vztahovali ruku, aby si ji vzali, v posledním okamžiku sáhl po vytouženém pokladu někdo jiný.PNL 180.2

V křesťanském zápase se něco takového stát nemůže. Každý, kdo splní podmínky závodu, nebude na jeho konci zklamán. Každý, kdo bude upřímný a vytrvalý, zvítězí. Nejde zde totiž ani o závod nejrychlejších, ani o boj nejsilnějších. Korunu věčné slávy může získat ten nejslabší věřící stejně jako ten nejsilnější. Všichni, kdo v moci Boží milosti uvedou svůj život do souladu s Kristovou vůlí, mohou zvítězit. Uplatňování zásad stanovených v Božím slově se příliš často pokládá za nepodstatné, pokud jde o drobné každodenní maličkosti. Takové záležitosti se považují za příliš banální, než aby se jim věnovala pozornost. Pokud si však uvědomíme, co je v sázce, pak všechno, co nám může pomoci v dosažení cíle nebo stát v cestě, je důležité. Každý skutek totiž přispívá svou hmotností na misku vah, která rozhodne o životním vítězství nebo prohře. Odměna, která čeká na vítěze, bude úměrná energii a úsilí, které vynaložili.PNL 180.3