Citlivé napomínání

Věrné křesťany čeká slavné vítězství. Apoštol dobře věděl, jaké možnosti mají korintští věřící. Proto se je snažil upozornit na věci, které povznášejí člověka nad jeho sobectví a smyslnost a činí jeho život šťastnějším, protože mu dávají naději na nesmrtelnost. Důrazně je napomínal, aby zůstali věrní důležitému úkolu, k němuž je Kristus povolal. Prosil je: “Moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.” 1. Korintským 15,58.PNL 184.3

Takto se apoštol se vší rozhodností a naléhavostí snažil napravit mylné a nebezpečné názory a zvyky, které se rozšířily v korintském sboru. Promlouval k věřícím otevřeně, ale přitom laskavě. Když je varoval a káral, ozařovalo je světlo vycházející od Božího trůnu a odhalovalo skryté hříchy, jimiž poskvrňovali svůj život. Jak toto světlo přijmou?PNL 184.4

Po odeslání dopisu dostal Pavel strach, že by se tím, co napsal, mohl věřících, jimž chtěl pomoci, příliš dotknout. Dělal si velké starosti, že by se mu mohli ještě více odcizit, a někdy si přál, aby mohl svá slova odvolat. Ti, kdo podobně jako apoštol nesou odpovědnost za milované sbory nebo instituce, dokážou nejlépe pochopit jeho sklíčenost a pocity viny. Boží služebníci, na nichž dnes spočívá břemeno Božího díla, si dokážou na základě podobných zkušeností představit, jaká práce, zápasy, úzkost a starosti byly údělem tohoto velkého apoštola. Velmi ho trápily rozkoly v církvi, setkával se s nevděkem a zrazovali ho ti, od nichž by byl očekával soucit a podporu. Uvědomoval si, jaké nebezpečí hrozí sborům, které setrvávají v nepravosti, a proto byl nucen kárat je za jejich hříchy jasným a nepochybným svědectvím. Zároveň ho tížily obavy, že možná jednal příliš přísně. S úzkostí a chvěním očekával zprávy, jak bylo jeho poselství přijato.PNL 185.1