Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents

Poslové naděje a lásky

 - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Rady a napomenutí

    Na různé otázky, které mu členové sboru předložili, odpověděl s pozoruhodnou výstižností. Vytyčil obecné zásady, jejichž dodržování jim pomůže dosáhnout vyšší duchovní úrovně. Korintský sbor se octl v ohrožení a Pavel se nemohl vyrovnat s myšlenkou, že by ho v tomto rozhodném okamžiku nedokázal přivést na správnou cestu. Důrazně je varoval před hrozícím nebezpečím a pokáral je za jejich hříchy. Znovu poukázal na Krista a snažil se v nich probudit jejich dřívější nadšení a oddanost.PNL 173.5

    Srdečnost, s jakou apoštol korintské věřící zdraví, svědčí o jeho veliké lásce k tomuto sboru. Zmínil se o tom, co prožili, když se odvrátili od modlářství, aby uctívali pravého Boha a sloužili mu. Dále jim připomněl dary Ducha svatého, které přijali, a zdůraznil, že jejich výsadou je neustále dělat pokroky v křesťanském životě, dokud nedosáhnou Kristovy čistoty a svatosti. V jeho dopise čteme: “On vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.” 1. Korintským 1,5-8.PNL 174.1

    Pavel otevřeně hovořil o neshodách, které v korintském sboru vznikly, a napomenul jeho členy, aby se přestali přít. Napsal: “Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.” 1. Korintským 1,10.PNL 174.2

    Pavel jim bez okolků sdělil, jakým způsobem se o rozepřích ve sboru doslechl a kdo mu o nich řekl: “Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.” 1. Korintským 1,11.PNL 174.3

    Apoštol Pavel byl veden Duchem svatým. Pravdy, které zvěstoval druhým, přijal “ve zjevení” Efezským 3,3. Ne vždy mu však Pán oznámil stav Božího lidu takto otevřeně. Tentokrát apoštolovi o všem řekli věřící, kterým záleželo na zdaru korintského sboru a kteří viděli, jak se do něj vkrádá zlo. Změny, k nimž ve sboru došlo, dokázal apoštol posoudit na základě Božích zjevení, jichž se mu dostalo už dřív. Přestože mu Bůh ohledně tohoto zvláštního případu nedal žádné nové zjevení, ti, kdo skutečně toužili po poznání, přijali jeho poselství jako vyjádření Kristovy vůle. Bůh Pavlovi ukázal, jaké nesnáze budou církev ohrožovat. Když se nyní toto zlo objevilo, apoštol věděl, jak je závažné. Jeho úkolem bylo církev chránit, dohlížet na věřící a před Bohem se za ně zodpovídat. Bylo tedy správné a přirozené, že mu zprávy o porušování Božího zákona a rozdělení sboru nebyly lhostejné. Pokárání obsažená v tomto dopise byla stejně jako kterýkoli z jeho dalších listů zcela jistě napsána pod vlivem Ducha svatého.PNL 174.4

    Apoštol se ani slovem nezmínil o falešných učitelích, kteří se snažili zničit ovoce jeho práce. Protože sbor byl rozdělen a vládla v něm duchovní temnota, prozíravě se takovým poznámkám vyhýbal, aby věřící proti sobě nepopudil; obával se totiž, že někteří by se pak mohli navždy odvrátit od pravdy. Spíše jim připomínal své vlastní působení mezi nimi, kdy jako “rozumný stavitel” položil základ, na němž stavěli druzí (1. Korintským 3,10). Tím se však nevyvyšoval nad ostatní. Řekl: “Jsme spolupracovníci na Božím díle.” 1. Korintským 3,9. Nechlubil se svou vlastní moudrostí, ale vyznával, že pouze díky Boží moci je schopen hlásat pravdu tak, jak se to líbí Bohu. Protože žil ve společenství s Kristem, největším ze všech učitelů, mohl lidi učit o Boží moudrosti. Taková ponaučení naplňovala potřeby všech společenských tříd a byla použitelná v každé době, na všech místech a za všech okolností.PNL 174.5

    Jedním z nejhorších hříchů, které se mezi korintskými věřícími projevily, byl návrat k mnoha přízemním pohanským zvykům. Jeden z bývalých křesťanů klesl tak hluboko, že svým nevázaným životem vzbuzoval pohoršení i mezi pohany, jejichž mravní úroveň byla nízká. Apoštol vyzval věřící, aby “toho zlého” vyloučili ze svého středu, a napomenul je: “Nevíte, že ‘trocha kvasu všechno těsto prokvasí’? Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů.” 1. Korintským 5,13.6.7.PNL 175.1

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents